Čarodějnice

I když vidím v Čarodějnici dostatek nevyužitýho potenciálu co se do rozsahu příběhu týče, především pak do jeho zakončení, i tak je to pravděpodobně v rámci obsaženého nejlepší natočený film čistě o čarodejnictví. Periskop do doby osidlování Ameriky je bezchybný, beznaděj a černoprdelnický potrefení dané doby je za nehty zalízající. Znalec storek o Salemu a dalších si musí u tohoto vyloženě vrnět blahem. Absentující úvod bych i oželel, fajn, ovšem dost mě mrzí, že film nebyl ještě o půl hodinky delší, přičemž nefinišoval ve smyslu svaté inkvizice. Ne že bych byl nějaký svatouškovský fanatik, ale mentální a náboženské rozpoložení postav k nečemu podobnému nejen že nebránilo, ale dějový vývoj až do úplného finále k tomu vyloženě vybízel. Minispoiler: Takže být místo závěrečnýho táboráku (nebo i po něm) ještě trocha toho správnýho institucionálního křivdění za pomoci palečnic a dalších rozžhavených hraček, mohl vzniknout ultimátní čarodějnickej masterpiece, o kterým by si už žádný blázen nedovolil spekulovat, jestli Čarodějnice je, nebo není hororem. Konec minispoileru A stejně jako ostatní závěrem dodám, že toto není mainstream pro každého, takže když se pokusím to přiblížit tématicky nebo formou, zjistíte, že to třeba ani vlastně vidět nechcete. Za mě 90%. (29.03.2016)

(50th KVIFF) Ač fanoušek hororu, nezařazuju většinou žánrové filmy na špici různých žebříčků, protože současný horor nedosahuje zpravidla takových kvalit, rozpočtů a myšlenkových podhoubí, aby mohl soutěžit s filmy jiných žánrů. The Witch je pro mě nicméně opravdu jeden ze tří nejlepších, ne-li vůbec nejlepší film padesátého karlovarského filmového festivalu, ačkoli možná úplně neodpovídá tomu, co někteří nalití diváci čekají od filmu z půlnoční sekce. Takhle dokonale režijně zvládnutý horor se totiž vidí jednou za uherský rok. The Witch není zábava - je to temný, děsivý, depresivní film. Absolutně přesvědčivé prostředí Nové Anglie sedmnáctého století, postavy i jejich jazyk, respektive témata o kterých se baví. A až hmatatelný strach z neznáma ukrytého v lesích, z čarodějnice, pomocnice ďábla, která ústřední rodinu ohrožuje a svádí ji do šílenství. Eggers čarodějnici ukazuje velmi zřídka, ale když už ji v krátkých, ale působivých prostřizích ukáže, tak to stojí za to. Fuj. Mnohem víc se zabývá otcem, matkou, dcerou a synem. Zobrazuje, jak střet s nadpřirozenem poznamenal jejich vztahy, jak se mezi ně vkrádá nejistota a podezřívavost. Záběr na rozrušeného otce, jak uprostřed noci štípá dřevo, je díky Eggersovu mistrovství podobně děsivý a nepříjemný, jako záběr na čarodějnici provádějící rituál s bezbranným batoletem. Při scéně uzdravování Caleba jsem se vyloženě vynervovaně vrtěl v sedačce a po zádech mi šel mráz. Film naštěstí na rozdíl od mnoha jiných hororů neklopýtne ani v závěru, jeho finále je zcela uspokojivé. Po projekci mi došlo, že takovýhle hororový film jsem chtěl vždycky vidět, ačkoli jsem si to ani neuvědomoval. 100 % (08.07.2015)

Tohle je hrozně šmucig film, na jednu stranu je hrozně fajn, že se většinu doby zaobírá nikoliv sestavou laciných lekaček, nýbrž psychologickým prokreslením jednotlivých postav... Počkat, tady vlastně žádné psychologické prokreslení není, byť by to tvůrci evidentně rádi chtěli, postavy jsou tu nudné, šablonovité (matka kráva, dcera přemýšlivá a hodná atp.) a zamrzí to především u postavy otce, který má sice podmanivý hlas, ale to je tak všechno, jeho chování je ukázkovým kreténismem v oblasti scénáře, neboť není ani náznakem vysvětleno, proč se chová jak se chová, nulová motivace, prostě nic. A ani děsivost tu příliš není, neboť jsou všechny postavy nezajímavé a tak trochu jsem doufal, že je alespoň posedne cthulhu a narostou jim kopyta a na hlavách vyraší zrzavé vlasy a půjdou krást duše sousedům, co je vyhnali z města. Ale nic takového se nestane, čímž narážím mimo jiné na to, že něco jako gradace tu neexistuje a samotný závěr je směšný skoro stejně, jako čertík Bertík v jistém nejmenovaném Insidious. (17.07.2016)

Očekávání obrovské, ale bohužel velké zklamání. Atmosféra výborná, prostředí a doba také. Jde o horor, který jde svým stylem a nejede podle zaryté šablony. Jenže od hororu čekám něco víc a kromě žvatlání o bohu se velkou část nic neděje. Když to vypadá na krutou a zábavnou scénu, režisér to utne v nejlepším a je po zábavě. Na závěr si tedy říkám o co sakra šlo? Vše se zdá být otevřené a divák má v hlavě několik nezodpovězených otázek. Bohužel jak říkám, velké zklamání .. 4/10 = 43% (25.03.2016)

Vnitřní důslednost theologie, vnitřní účelnost pověry a Boblig měl nakonec přece jen pravdu. Theologie, zvláště protestantská, se jako každá věda vyznačuje vnitřní důsledností, což ji ovšem vzhledem k jejímu předmětu vede do takřka neřešitelných rozporů, jejichž praktickou stránku můžeme vidět i v tomto filmu (rozhovor otce se synem). Podle konkrétního řešení těchto rozporů pak vznikají různé kuriózně vyhlížející způsoby zbožnosti, prožívání i životní praxe, v nichž se důslednost mění v rigiditu a z nichž jeden obzvláště důsledný právě The Witch přibližuje. Pověra se (narozdíl od theologie) nevyznačuje důsledností, nýbrž vnitřní účelností, což opět The Witch jemně dokládá nejedným náznakem. Nejdůležitější na celém filmu je ale nejspíš koexistence theologie a pověry s realitou, což je zde přítomno v několika vrstvách. Pro diváka, který očekává, že sledováním tohoto filmu vstupuje do světa žánru "horror", v němž samozřejmě existují jakékoli entity včetně čarodějinic, bude to film možná hezký, působivý a mistrně naročený, nicméně plochý ve srovnání s rozměrností, jaká se nabízí divákovi, který ho vnímá především jako historickou črtu a trvá na tom, že čarodějnice neexistují. Nejsmutnější je ovšem divák typu pomo, který "si nemože nájsť cestu k postavám zmagoreným vierou". Diváky, kteří si cestu najít mohou, resp. ji ani hledat nemusejí, odkazuji na pěkné doporučení Eodeona. Poznamenávám, že The Witch je jediný film, o němž vím, že je mnohem hezčí, když ho sledujete v horší obrazové kvalitě (srov. různé možnosti na Ulozto). (18.08.2016)