Blizna
The Scar
Jazva
Režie:
Krzysztof KieślowskiScénář:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Stanisław RadwanHrají:
Franciszek Pieczka, Mariusz Dmochowski, Jerzy Stuhr, Jan Skotnicki, Stanisław Igar, Stanisław Michalski, Michał Tarkowski, Andrzej Skupień (více)Obsahy(1)
Stefan Bednarz je úspěšný inženýr, jehož úkolem je postavit chemičku a zajistit vše potřebné k úspěšnému běhu továrny, a to včetně pracovních sil. Ve chvíli, kdy padne volba na město, kde s manželkou kdysi žili a oddaně 'sloužili straně', si Stefan uvědomí, že další krok v jeho kariéře rozhodně nebude jednoduchý. (oficiální text distributora)
Recenze (25)
Celovečerní debut Krzysztofa Kieslowského vychází ještě z režisérových dokumentárních kořenů a tak se zdaleka nepodobá jeho pozdějším opusům, směřujícím k mnohem větším přesahům. Na dobu vzniku se však Jizva dotýká poměrně odvážného tématu – rozdávání státních zakázek na výrobu továrny a s tím spojenými morálními, pracovními, osobními a politickými problémy. Divák se do jinak docela chladně a s odstupem natočeného filmu dostává pouze skrze postavu nově dosazeného ředitele vznikající chemičky, což byl jistě režisérův záměr (výborný Franciszek Pieczka). V závěru filmu, který obsáhl několik let jeho ředitelování, je hlavní hrdina vyčerpán – ví, že udělal množství chyb, ale zároveň se snažil jednat dle svého vědomí a svědomí. V jeho mysli jsou tyto dvě veličiny neoddělitelné a v „systému“, nikoli pouze socialistickém, to možná ani jinak nejde. Z dnešního pohledu je zde zajímavá významná role novinářů, kteří se samozřejmě nesnaží přímo odhalit „nepravosti“, ale mluví o popsání věcí a lidi takových jací jsou (a nepravosti už snad vyplynou samy, což je tázajícím i dotazovaným jasné) – že by novináři nebyli hlídacími psy pouze demokracie? ()
Papalášská kolona aut projíždí lesem, rozhoduje se o umístění nové chemičky. V kanceláři je potom územní plán už bez problému schválen, možná i díky zorganizovanému davu před okny. Lokalita je, ale vybrána velmi nešťastně. Přitom stačilo situovat fabriku o pár kilometrů dál, kde je krajina zdevastovaná a neobydlená, jenže ta oblast už patří do jiného vojvodství (kraje). Tady je kvůli rozsáhlé stavbě potřeba nejen vykácet 200 let starý les, ale i provést demolici desítek domků. Obyvatelé městečka jsou nespokojeni, cítí se podvedeni. Výstavbu kolosu má na starosti ředitel Bednarz, který se úkolu s nadšením a socialistickými ideály ujímá ..aby o obojí přišel. Film působí chvílemi dojmem dokumentu, schůzuje se, staví se, mává se z tribun a slavnostně se přestřihávají pásky, ale především je tady člověk, jednotlivec jeho nadšení, rozčarování, zklamání. „ Cítíte se vinný? – Ne. A to je to nejhorší. Jenom hloupý“. „Jizva“ není průměrný nebo nepovedený film, jak by se z mého hodnocení mohlo zdát, chyba je na mé straně, nemám stále k budovatelským filmům náležitý odstup. ()
Jizva je samozřejmě fim poplatný době svého vzniku, tedy polovině 70. let, nicméně tématicky a svým zpracováním je předzvěstí filmů morálního neklidu 80. let a redukovat ho na budovatelské téma je nepatřičné. Snímek demýtizuje rozhodovací procesy v komunistickém státě, kde se sice vzletně hovoří o blahu většiny, ale zapomíná se na jednotlivce a neohlíží se na případné následky investičních projektů. Projevuje se tam počátek ekologického uvědomění a občanských protestů, které kulminovaly na začátku 80. let v hnutí Solidarita. Název Jizva je vlastně symbolické podobenství pro zdevastovaný les v okolí velké chemické továrny, ale taky pro psychické trauma hlavních hrdinů, kteří své ideály musí konfrontovat s nepříjemnými dopady jejich činů na okolí. Pro Krzysztofa Kieslowskiho to byla prvotina, ale už tehdy jasně naznačil své možnosti a našlápl k pozdějším majstrštykům. Dokázal si vybrat prvotřídní herce a patřičně je motivovat. Prim samozřejmě hraje Franciszek Pieczka, ale zajímavý je i Jerzy Stuhr, kterého vlastně Kieslowski pro film objevil. Úhrnem - velmi slušný psychologický společensko-kritický snímek své doby, který se dnes dá vnímat jako svědectví zašlých časů. Celkový dojem: 55 %. ()
První hraný film Kieslowského si určitě nezaslouží příkrý odsudek, kterému ho podrobili předkomentátoři. Deziluze z iluzí v sedmdesátých letech nejen v Polsku už nebylo možné ignorovat. Ideová intoxikace na druhé straně však stále zůstávala silná natolik, že se stále věřilo více na chyby jedinců a sofistikované pochyby o systému téměř neexistovaly. Vznikla tak doslova galerie dodnes zajímavých děl (OBŽALOVANÝ, PRÉMIE, SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, svým způsobem i GOOD BYE, LENINE, JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE, VE VYŠŠÍM ZÁJMU, atd.) zrcadlící tragédii idealistických jedinců vycházejících ze shora popsané premisy. Prvky dokumentárního filmu, kterému se předtím tehdy třicátnický autor věnoval, dílu rozhodně neublížily. Pieczkův výkon v hlavní roli je nadprůměrný a v každém ohledu zvládnutý stejně jako Stuhrův nomenklaturní slizoun. Smysl, ale i přitažlivost nadprůměrného filmu tak stojí a padá s odpovědí na otázku, zda je nebo není přínosné dozvědět se podrobnosti o krachu sovětizačního pokusu v Polsku či ne. Aniž bych chtěl vnucovat svou odpověď, dodávám jedno: Cum duae faciunt idem, non est idem. ()
Přes rovné a vysoké stromy nevidí křivý les. Psychologické drámo o budování lepší životní úrovně pomocí fabriky, paneláku, tenisových kurtů či divadla. Staré křivdy jsou zavaleny tunami hlíny a světlá budoucnost v šedivém marasmu je stále ještě viditelná. A i když do všeho jdeme s myšlenkou "na věčné časy", i světlo se nakonec změní v tmu. Na svou dobu odvážný snímek s výborně laděním hudebním doprovodem, který bych nazval...znepokojujícím. ()
Z dnešního pohledu možná pro mnohé diváky bude film zbytečně utahaný, ale ve své době se dal bezpochyby považovat za odvážný. KIeslowski nesoudí, jako obvykle předkládá divákovi témata k zamyšlení, nenápadně a v doprovodu zajímavé, místy zádumčivé kamery. ()
Film ma hneď na začiatku chytil. Kieslowski ihneď nastoluje východziu situáciu a všetky možné konflikty, ktoré z nej vyplynú. Nespokojnosť domáceho obyvateľstva, nepríjemní a neústupní nadriadení hlavného hrdinu, jeho domáce zázemie. Prvú polovicu tak sledujeme priamy ťah na bránku. V tej druhej som však zrazu začal v deji tápať, akoby sa ani nikam poriadne nehýbal, akoby si filmári pred záverečným útokom iba zdĺhavo medzi sebou prihrávali loptu a čakali, kedy vystreliť. Gól v závere nakoniec padne, Stefan sa nejako rozhodne a myslím, že sa rozhodol správne. Kieslowski sa okrem observácie situácie doby a jej neduhov (je ale ťažko povedať, či majú miestni pravdu odhliadnuc od toho, aké majú práva) dotkne aj témy vzdelávania v Poľsku. Roboši v továrni majú po stovkách nedokončené základné vzdelanie a ten zvyšok nedokončené stredné. Možno je však neskoršie režijné tápanie iba umeleckým zámerom priblíženia schizofrennej situácie hlavnej postavy. ()
„Sociální problémy se neřeší tak, jak to děláte, že vyvěsíte na náměstí nějaké heslo.“ Některé věty, dialogy, ba přímo celé situace z tohoto filmu by klidně mohly posloužit jako podnět k širší společenské diskuzi. Kritická reflexe v Kieślowského Jizvě se sice dotýká budovatelských principů reálného socialismu a na první pohled se může zdát, že z dnešního pohledu tak řeší éru, kterou již odvál čas, nicméně dilemata vnitřní i společenské, postřehy a konflikty, které film přináší, mi připadají nesmírně nadčasové. Vykácení celého lesa za městem pro vytvoření prostoru na novou továrnu, či-li bouření jedné vzácné prospěšné věci pro vybudování druhého? I k takovým činům může pořád docházet ze strany vlivních lidí a institucí, pro vlastní zápal pro věc nevnímajících někdy její odvrácenou tvář včetně potenciálních následků... a velká společenská JIZVA, jíž lze v tomto filmovém podobenství vnímat jako důsledek celého procesu budování socialismu, zůstala nezahojena, když se potvrdilo ono řečení, že „Na plánech to vždycky všechno vypadá pěkně, ale realita bývá bohužel velmi brutální...“ Svým poselstvím určitě silná záležitost s neurčitým závěrem, který podtrhuje atmosféru onoho morálního neklidu, taky dobře zahraná a zrežírovaná, byť napětí občas povolí a ke konci film už působí zdlouhavě. Budovatelský film, jak tu píší někteří? Za mě tedy rozhodně ne. Mnohem víc, než socialistické agitky, mi svou kritičností s otvíráním tématu k diskuzi Jizva připomíná pozapomenutý trezorový film Klec (1973) s Janem Třískou. [75%] ()
Nesúhlasím s tým, že toto má byť nejaké Kieslowského "béčko" (ako ho aj sám vnímal). Je to síce pozostatok jeho rannej dokumentaristickej tvorby, "naokresaný kameň" éry socializmu, nemá to masovo pútavú formu. Ale napriek všetkému práve preto sa mi Jazva páči, pretože do danej problematiky absolútne sedí tá šeď, špina a spomínaný civilný dokumentaristický štýl. Nielen ako zachytenie doby a jednej udalosti ale ako nadčasový snímok, ktorého hlavná filozofia a myšlienka pretrváva dodnes. Hlavná postava bola typicky "kieslowski" psychologicky presná, výborne zahraná a mala hĺbku. Kieslowski skrátka u mňa opäť nepodliezol laťku nadpriemeru... ()
Já mám ráda i starého dobrého Kieslowkiho. Ale tohle bylo tak zdlouhavé, až mě bralo spaní. /// 37. LFŠ UH 2011 ()
Proč se mi tahle tak trochu popelka mezi Kieslowského filmy líbila? Asi proto, že ji nevnímám jen jako budovatelskou story na pozadí doby, kterou máme všichni rádi za sebou. Pro mě to bylo spíš o vnitřním zápase člověka se sebou samým. O sváru mezi věcí ideje a věcí lidské přirozenosti a hlavně o pocitech člověka, který se musí rozhodnout, nakolik je ještě svobodným člověkem a nakolik jen figurkou v papírovém divadýlku. A to tenhle film zachycuje bravurně, řekl bych až palčivě a surově. Daří se to zejména díky velmi přesvědčivému hereckému výkonu Francziska Pieczky v hlavní roli, syrové dokumentární kameře a minimalisticky industriální hudbě. ()
Silné 3*. Kieslowskeho prvotina má mnoho z jeho dokumentárních rysů a zapůsobila na mě především jako obraz jedné doby. Od výše zmíněného stylu natáčení se odvíjí i celková atmosféra filmu (to znamená, že příběh je sledován jakoby z odstupu). Na oživení snímku má zásluhu charismatický Franciszek Pieczka, kterému nečiní problém získat si divákovu přízeň. Jizva je určitě kvalitní film, ale jeho klíčové téma je mému srdci poměrně vzdálené. 6/10 ()
LFŠ 2011 | Ať má Jizva symbolizovat narušení přírody chemickou továrnu, u Kieslowského se jedná o velmi divný krok do hajzlu, což připouští i sám režisér. Jeho dokumentární styl tady už překročil hranice, které jsem schopen u hraného filmu akceptovat a příšerně jsem u filmu trpěl. Žádná vyhrocenost, prokreslenost, jen dobrej Pieczka. ()
Film pojednává nejen o tom, že ne vždy vedou dobré úmysly k dobrým skutkům, ale především zachycuje neomalenost s níž politický aparát přehlíží požadavky občanů, kterým by měl sloužit. Samozřejmě se nabízí paralela se současností a z ní vycházející konstatování, že na postupech a praktikách se vůbec nic nezměnilo, komunistickou ideologii vystřídaly myšlenky liberalismu a volného trhu, ale důsledky jsou stejné. Pro „blaho lidu“ (dnes společnosti) se lid (společnost) utlačuje. Na jizvě je krom dokumentárních postupů asi nejzajímavější fór filmu ve filmu. Kameraman, který se snaží zachytit život ředitele továrny, ale přes předchozí vstřícnost nakonec nepochodí, je vystřídán samotným Kieslowskim, jenž dokumentuje ředitelův život, aniž by se ptal ()
Přemýšlím, jestli dát silné 3* nebo slabé 4*. Je pravda, že tu nejsou dostatečně životné postavy, málo psychologie postav a že poslední třetina je poměrně nudná, což souvisí s tím, že závěru chybí nějaká větší síla. Jenže jinak je to skvěle natočené, první dvě třetiny to má tu Kieślowského typickou atmosféru, pak je to taky skvěle zahrané (a hraje tu můj oblíbený herec Jerzy Stuhr) a příběh ten film má dobrý a se silným tématem. Je to o inženýrovi, který vede stavbu chemičky, jenže obyvatelé z okolí jsou silně proti a on stojí na rozcestí. Z toho by mohl být úžasný film, ale bohužel mi tam chyběl nějaký silný dojem, protože v závěru to tak nějak proplulo okolo mě... Ale když to srovnám s Bez konce, nedokážu říct, který z těch filmů byl slabší, takže i Jizvě nakonec dám slabé 4*. ()
Myslim, ze film je velice trefny a vystihuje presne dobu, kdy sel pokrok na ukor ekologie ( coz se mnohdy deje i dnes ). Divim se, ze Kieslowski mohl vubec tocit takovy film... Vynikajici herecky vykon Pieczky, ktereho dobre znaji i cesti divaci. Skoda jen druhe poloviny filmu, ktera uz postrada na dynamicnosti a je zde vyobrazena Stefanova bezradnodnost. 70% je urcite malo na tento film. ()
Na celovečerním debutu Kieślowského oceňuji kromě skvělé trojice Pieczka - Stuhr - Dmochowski tu pro mě neuvěřitelnou sociálně-kritickou rovinu filmu, počátek kina morálního neklidu, něco, co si v našich normalizačních podmínkách druhé poloviny 70. let neumím představit. Jistě, řada scén byla vyškrtnuta, ale i tak se na obrazu budování těžkého průmyslu na severovýchodní periferii Polské lidové republiky objevují témata ekologie a ničení starých komunit pod heslem pokroku a rozvoje. Scény papalášů na komunistických schůzích připomínají téměř filmy Dogmy 95 a zaujmou svou autenticitou. Do toho pan ředitel chemičky potácející se na hraně kariérismu a jakéhosi morálního svědomí. ()
Dokumentární drama bez životných postav. Ty jen ztělesňují určité postoje. Přesto dobře vypovídající zpráva o komunismu. Od účesů, přes stranickou hantýrku, přes problémy z potraty, přes stávky, přes karierní náměstky... Je tu všechno, ale trochu bez ladu a skladu. Film je však důležitý pro jednu otázku - co se vlastně od roku 1976 změnilo? Změnilo se vůbec něco? ()
Film o jednom socialistickom zázraku, ktorý žiadnym zázrakom nebol. A to po žiadnej stránke, hlavne nie po ľudskej, keď sa pri premene malého mestečka na priemyselné centrum narazilo na odpor obyvateľstva. Reflektuje asi nejaký konkrétny poľský problém, ktorý mi je neznámy, a tak ma to nezaujalo. Na svoju dobu to bola asi odvaha vysloviť a do filmu natočiť pochybnosti o socialistickom plánovaní a úspechoch, ale dnes už je to filmársky slabé. ()
Jizva je sympatický celovečerní filmový debut Krzysztofa Kieślowskiho. Idealistický zápal se vděčně chytá impulsivní ponuky ke kritice společensko-politických poměrů doby, byť je patrná zdrženlivost ve způsobu upozornění a účinku vyvozených závěrů. Nejsmělejší, a obrazově nejpůsobivější, výčitkou jsou rozsáhlé negativní ekologické dopady produkce nešetrného chemického průmyslu. Jsou zvýrazněna pochybná místa zkostnatělých, absurdních a bezohledných principů společenského a hospodářského řízení. Nastoluje se otázka morální zodpovědnosti, přímá odpověď je nežádoucí. Jedinec je podřízen systému, veřejnost má pouze omezené právo na vyjádření názorového odloučení se od platně plánovaného. Svědomí se ustrašeně ohlíží přes rameno, obraz výpovědi stojí co možná nejblíže k centru hlavního víru dění, intimní bezprostřednost se vyjímá pocitem niterné rozpolcenosti. Zajímá se o drobnosti rozhodujících okamžiků, pravda nemá rozlišující váhu, neodbytná přítomnost vyčkává na svou příležitost k úskoku, morální dilema se konejší obrácením a hlasitým důrazem na vyšší společenský zájem. Hlavní postavou zkoumání stavu společenské i osobní morálky je Stefan Bednarz (pozoruhodný Franciszek Pieczka), ředitel nově budované komunistické chemické továrny. Konfliktům se mistrně vyhýbá, řešení se nehledá, ale přichází časem samo. Touha po záslužném uznání se občas zmítá v pochybnostech vlastního svědomí, přesto se neuznává žádná osobní míra zodpovědnosti ani v soukromé rovině. Osvětlené vrcholy moci neslibují doživotní trvanlivost. Rozkošnou postavou je Bednarzův asistent (velmi dobrý Jerzy Stuhr), obratný vedoucí pracovník továrny se všemi potřebnými znalostmi k prověřeným zákulisním i přímým hrám moci, řešení a vedení. Výraznou postavou je Bolesław (velmi zajímavý Mariusz Dmochowski), stranický předseda mazurského okresu. Je nejmocnějším hráčem oblasti, jeho přání je zvolenou cestou, veřejné zpochybnění je potřeba potrestat. Důležitou postavou je Stanisław Lech (sympatický Jan Skotnicki), další z vedoucích představitelů chemické továrny. Je příčinou zneklidnění svědomí v ozvěně staré křivdy. Intimní morálka schovává svůj strach. Výraznější postavou je také Michał Gałecki (Michał Tarkowski), televizní reportér a nesmělý hlas kritiky absurdních poměrů doby. Nejvýraznější ženskou postavou je Eva (příjemná Joanna Orzeszkowska), Bednarzova dcera. Odcizení a otázka morální zodpovědnosti ve věcech soukromých nenechává ani chvilku odpočinku ve výčtu výčitek a témat k morálnímu zhodnocení. Z dalších rolí: Bednarzův vedoucí pracovník z ministerstva (Stanisław Michalski), Bednarzova odcizená manželka (Halina Winiarska), Bednarzův kamarád a nadřízený ministr (Stanisław Igar), Bednarzova sekretářka (Agnieszka Holland), či překvapený mladý sociolog (Zbigniew Lesień). Jizva se vyznává ze svého ideálu morálních hodnot a schopnosti zdravé sebereflexe. Kritika společnosti se odehrává na rovině politické, ekonomické, ekologické i privátní. Sympatická morální snaha tehdy mladého polského filmaře. () (méně) (více)