Příběh lesa

Veľmi zaujímavo vystavaný dokument. Pôvodne som očakával, že budeme sledovať ročné obdobia, ktoré budú proporcionálne rozdelené na celú dĺžku filmu. Ešte o niečo väčšie prekvapenie pre mňa bolo účinkovanie človeka. Po tomto momente som tomu prestal veriť, ale napokon som bol milo prekvapený. Agitka nebola príliš vtieravá a bola logická na základe ukázaných obrázkov. Dokumenty tohto typu by sa mali premietať na základných školách. Úplný top bola vlčia svorka. Nepamätám si, kedy ma dokument strhol tak ako pri tejto "naháňačke". 90% Febio Fest 2016 - Kino Lumiere (11.04.2016)

Při odchodu na projekci jsem si říkal, že pár záběrů zvířat bude asi pěkných, ale víc jak 3* tomu nedám. Nakonec jsem se ale po úvodním představení Jacquese (Žaka) Perrina a prvních asi 15 minutách dokumentu konečně naladil a myšlenky typu "jestli Epitaf údajně neměl příběh, tak u tohohle by ty lidi shořeli úplně" mě zcela opustily. Prvních cca 45 minut filmu jsme viděli všemožná zvířata lesů (především asi Skandinávie + Rusko), střídaly se momenty smíchu (ptáci koukající ze stromů, mláďata) s momenty plnými napětí (smečka vlků nahánějící divoké koně) a celkově jsem si spolu s ostatními užíval plně profesionální a detailní kameru a záběry divoké přírody. V druhé polovině ale přišel člověk (přicházel postupně od pračlověka a středověk až po moderního člověka dnešní doby) a lidi v sále se přestali smát. Asi se film nevyhne hodnocením typu "agitka", ale realita je nevyvratitelná a to je zkrátka fakt. PS: Komentář Tomáše Hanáka mi nevadil a jinak bych tenhle dokument klidně pouštěl na prvním stupni ZŠ, kde se o to ještě někdo může zajímat (na druhém stupni už asi na jelena děcka serou, radši si daj pivo a žváro...). (09.04.2016)

Dobře, jsou tu výborné přírodopisné záběry. Jenže ty už poslední dobou nabízí i několik movitějších televizních stanic. Problém je v tom, že se to tváří jako film pro děti, tedy i když predátoři uloví nějakou kořist, je to tak nějak mimo záběr, nikde žádná krev a vnitřnosti (totéž se zvířecím sexem). Pak nastupují negativa: komentář mi lezl na nervy a toho Hanáka jsem toužil vypnout. Přestože nezpochybňuji zhoubný vliv člověka na lesy, nemusí ekologii tlouci divákům do hlav kladivem, aneb jsou záběry à la první světová válka v zákopech pro děti méně drastické než divočák ulovený vlky? (15.04.2016)

Vše má svůj příběh i les jako zde v tomto dokumentárním kousku. Záběry v útrobách lesního porostu jsou naprosto úchvatné, divák si musí chvílemi řikat, zda to je dokument nebo film odehrávající se před modrým plátnem. Velmi mě potěšila nasnímaná příroda, která mi byla povědomá z našich rozsáhlých končin pln luhů a hájů a tak nějak jsem se cítil jako doma. (12.04.2016)

Řemeslně je tento film něco nevídaného – mistrně ukazuje, jakou moc má poctivá, „analogová“ lidská práce s prostorem a herci (zvířaty), čímž z určitého úhlu pohledu na věc deklasuje současnou produkci digitálně vydatně upravených či digitálně komplet animovaných filmů do přežité historie. Myslel jsem si, že některé záběry ještě není v lidských silách vytvořit právě analogově, přičemž je zajímavé, že z každého záběru, tj. i těch akčních, čiší důslednost a elegance (stabilizovaný obraz, plynulý pohyb kamery, nic nechtěně nepřesahuje rám ani mimo něj nečekaně neutíká). Celek drží pohromadě moderní montáž, dělící film na několik desítek krátkých, nepřiznaných epizodek, vzájemně se bezešvě prolínajících, udržujících roztěkaného tvora současnosti neustále v pozoru. A jednalo by se o naprosto čistě o přírodě hovořící dílo, kdyby... kdyby v něm nebyl přítomen lidský faktor. Ten je otravný již od samého začátku – „kamenné pyramidy“ doby ledové –, v obtěžování pokračuje s lovci a domestikací zvířat a vrcholí ekologickou agitací na pozadí obrázků současnosti. To zkrátka k přírodě nepatří. Vyčnívá to jako kůl z plotu a agitka v závěru pak nudí k smrti. Otázkou je: šlo to natočit i bez lidí? Odpověď se nabízí sama: jistě že ano! Avšak kde by se pak film ocitl coby dokument? Pokud by dokument uměle zkresloval fakta (v tomto případě vymazával by z přírody člověka, jenž je její nedílnou součástí), nešlo by již o dokument. Šlo by o fikci. Příběh lesa si na fikci sice občas hraje, ale vždy je tak činěno čistě jen pro účely dokumentárního žánru (zvířata chycená v pastích, souboje mezi zvířaty | kontra | závěrečné sdělení, že „se zvířaty nebylo zacházeno špatně“). To, že lidský faktor při sledování filmu rezonuje s čistotou přírody, je záměr. Ano, lze to vnímat jako těžký průser a hodnotit zde kvůli toho nízce. Kdo tak však činí, nepochopil pravou podstatu filmu, jsem o tom přesvědčen. Myslel jsem si při a těsně po projekci, že snímek neměl být vůbec nijak komentován a měl končit depresivním záběrem na zuboženou přírodu dneška, který by diváka nechal svobodně přemýšlet. Po čase mi ale došlo, že ten film je pod svou nádhernou, nablýskanou slupkou celý velmi depresivní a zubožený a to právě díky prezenci lidského faktoru (projevuje se jako řeka: začíná pramínkem, končí tučnou čarou na mapě). Ano, lidský faktor (a to nejen člověk v obraze, ale i Tomáš Hanák v audiostopě) nevybíravě ničí čistotu Příběhu lesa, stejně ale jako člověk ničí skutečný les. Film je tak ve zkoumané problematice uzavřen dokonale a stává se výpovědí člověka, který se cítí být součásti lesa. Osobně s tím pohledem na věc nesouhlasím, přijde mi to přehnané, nýbrž necítím, že by nás příroda o něco prosila – poradí si se vším sama, byť by to mohlo znamenat i náš zánik. Ovšem hovoří k nám a hovoří svým vlastním jazykem – a Příběh lesa tak jako snahu o jeho co nejjednodušeji pochopitelný překlad (člověk k člověku) zkrátka nemůžu akceptovat negativně. (31.05.2016)