salisbury

Na plátna kin přilétlo volné pokračování ještě volnějšího pokračování Krotitelů duchů, kteří světlo světa spatřili v roce 1984 a stali se nesmrtelnou klasikou jenž byla následována v roce 1989 skvělým druhým dílem, v obou případech se jedná o zlatá léta Ghostbusters. V roce 2016 někdo s chybějícím mozkem nechal vzniknout něco co vzniknout ani nemělo a spousta fanoušků se snaží nemyslet na to, že něco takového vůbec v rámci duchařské klasiky vzniklo a byli by rádi kdyby to bleskurychle zaniklo. Zachránil to rok 2021 s podtitulem Odkaz, který si zaslouží být tím volným pokračováním klasického díla a na něj nyní lehce navazuje Říše ledu, která není nejlepší, ale rozhodně je fajn se na ní dívat. Z klasické party se tu pár jedinců objeví, což samozřejmě filmu, nejen díky nostalgickým vzpomínkám, velmi prospěje. Snímek se brodí nedobrými kritikami, ale já bych to tak černě neviděl, neb jsem si při něm příjemně odpočinul.

Milionář z chatrče Dev Patel se nelítostně vrhl na režisérské křeslo a ve stylu Johna Wicka pokropil svým debutem filmové plátno krví. Krom režie a spolupráce na scénáři si urval ještě postavu hlavního hrdiny, kterého nejen svým charismem zvládl na výbornou. Choreografie bojových scén nikterak nezaostává za již zmíněným Johnem Wickem a film má i díky tomu neskutečný spád. Film Opičí muž dle vzoru bájného Hanumana se velmi povedl a vzhledem k tomu, že to byla Patelova režisérská prvotina, tak jsem hodně zvědav na jeho direktorskou druhotinu.

Zac Efron v roli wrestlingového zápasníka vtrhl se svojí Hulkovskou muskulaturou do filmového ringu a započal příběh legendárních bratrů s označením Von Erich. Toto životopisné drama opírající se o skutečnou událost, která zahýbala, nejen díky rodinnému prokletí Von Erichů, wrestlingovým světem, ale myslím si, že po zhlédnutí filmu i světem newrestlingovým. Já ač nejsem milovník amerického teatrálního zápasení, tak mohu být potěšen, že film jím není nijak bezdůvodně přeplněn a těží spíše z dramatických okamžiků, které se na Von Erichy valí ze všech světových stran. Režisér Sean Durkin se chopil krom velící židle i scénáristického pera a vzhledem k tomu, že toho moc na svém kontě nemá, tak ač tento snímek není stoprocentní, tak určitě stojí za nějaké to jedno podívání.

Henry Cavill se opět zhostil role agenta, ač v tomto snímku spíše sekunduje. Režisér Matthew Vaughn, který světu dal bohovský Hvězdný prach nebo Kick-Ass, X-Menovskou První třídu či Kingsmana filmem Argylle: Tajný agent ve své filmografiii lehce zaklopýtl a zavrávoral. Pár scének je zdařilých, divák se i zasměje, ale celkově to filmu nestačí k nijakému výraznému zapamatování. Sam Rockwell je nejvýraznější postavou, která lehce zastiňuje ve filmu vše ostatní a i díky němu se dá dojít k zdárnému konci. Na úkor zmíněného Hvězdného prachu dávám režisérovi šanci a těším se na jeho další film, jenž bude snad o pár hvězdných šupin lepším počinem.

Poor Things je výtečný snímek od Yorgose Lanthimose, který ve své režisérské databázi nemá nijaké extra kousky i proto tohle dílo bylo velkým a hlavně příjemným překvapením. Snímek má netradiční vzhled, jenž je silně podtržen atmosférickou hudbou od Jerskina Fendrixe se spoustou skvělých dialogů, které diváka v žádném případě nenudí. Emma Stone se doslova touto rolí profuckovala k orgasmistickému vrcholu, za nímž nejen v poloze ležmo se zračí minimálně Oscarová nominace. Willem Dafoe je ve své roli jako vždy výtečný a Mark Ruffalo se drží statečně na velmi dobré úrovni hned vedle svých hereckých kolegů. Chudáčci je film, který se ve světové filmografii moc nevídá a rozhodně stojí, nejen kvůli Emmě, za nejedno podívání.

V kinech teď vyrašil dánský film s názvem Bastard, ve kterém baronuje Mads Mikkelsen, který by svým charismem mohl zatloukat hřebíky na první dobrou. Film je abnormálně skvělý a to nejen díky Madsově hereckému umu, který by mohl rozdávat po barelech. Režie se ujmul Nikolaj Arcel, který se blýskl v minulosti filmem Královská aféra a nyní svůj záblesk Bastardem zdatně překonal. Snímek se natáčel i v našich končinách, takže zdatné oko uzří kupříkladu Libochovický zámek a v závěrečných titulcích nejedno české jméno. Závěrem mohu hrdě prohlásit, že jsem po dlouhé době viděl film, za který se žádný autor nemusí stydět a já se zas nemusím stydět za to, že jsem tohoto Bastarda pln emočních křivek viděl.

To se mi snad zdá, Nicolas Cage je po mnoha letech jeho filmové hrůzovlády zpět. Jeho role Paula Matthewse je skvělá po všech stránkách a všem zas ukázal, že herecky umí stále překvapit. Doufám, že mu to otevře dveře k dalším dobrým filmům a nebude se muset prodírat bahnem podřadné filmografie, neb před mnoha desítkami let již zmizel čas jeho majstrštyků Pod vlivem úplňku, Zběsilost v srdci, Opustit Las Vegas, Skála, Tváří v tvář, Con Air či 8MM. Režisér Dream Scenaria Kristoffer Borgli vytvořil film, který je nejenže nejlepší věcí co kdy natočil, ale navíc ještě pomohl uhaslé hvězdě znova se rozzářit a ač největší slabinou snímku je konec, rozhodně film To se mi snad zdá stojí za pozornost nejen Nicolasovým fanouškům.

Napoleon Phoenix svým charismem těžce utáhl film od počátku až do závěrečných titulků, ale snímku k dokonalosti přeci jen stále něco chybělo. Ridley Scott možná vystříhal z pohyblivých obrázků víc než je zdrávo a filmu to dle mého skromného názoru neprospělo. Joaquin je bez debat skvělý, tomu nelze vytknout ani porážku v bitvě u Waterloo, která dějinami již stejně utkána byla. Film působí velkopansky, má plno zajímavých momentů, ale celkově nevyzní jak rozezvučená polnice před sebevražedným útokem. Zas na druhou stranu Ridleymu je něco kolem 86let, což je věk, který si může dovolit nějakou tu nedokonalost a i díky tomu film nezatracuji a velmi rád si počkám na nějakou tu režisérskou verzi s absencí stříhorukého Edwarda.

Vynikající francouzské drama v hlavní roli se skvělou německou herečkou Sandrou Hüller vpadává do našich kin a je opravdu na co se koukat. Režisérka Justine Triet i přes svou malou nevýraznou filmografii evidentně uhodila hlavou o zem a vytvořile výtečné drama pln emocí umocněných bezhudbovým tichem, které film, krom pár muzikou prosycených momentů, neustále doprovází. Snímek díky tomu trošku zavání filmařským kultem Dogma 95 a rozhodně nenechá během dvouapůlhodinového sledovacího času nikoho lhostejným. Obdržení hlavní ceny festivalu v Cannes je si myslím více než oprávněné a snad se režisérce povede v čase budoucím podobný majstrštyk i nezapadne někde sněhem nafoukaným bezduchou filmařinou.

Film Peníze těch tupců byl inspirován skutečnou událostí, která nastala během covidové smrště a i v snímku se to rouškami jen a jen hemží. Děj se točí jak ruleta kolem akcií společnosti GameStop, kdy chudý lid pozvedl své šrajtofle a dal se do boje s hamižným světem ovládajícím Wall Street. Paul Dano si vzal na starost hlavní roli, kterou zvládl na jedničku a režisérovi Craig Gillespiemu se zas povedl fajn snímek z oblasti finančnictví, který je srozumitelný i laikovi. Film je skromnou připomínkou události, která otřásla pouliční zdí, ze které odpadla nejedna prohnilá omítka.