ABBAmánie

Film o fenoméne zvanom ABBA z pohľadu Lasse Hallstroma. Kapela, ktorá predala viac dosiek ako Beatles si zaslúži zdokumentovať turné - v tomto prípade austrálske. Fim vypovedá viac o pozadí, peniazoch a pocitoch než o skákaní na pódiu či hudbe. I keď sa nevyhneme najkrajšiemu zadku /čo nebola nepravda/ a celý čas vás bude sprevádzať absolútne stupidný novinár, vyváži to skvelá hudba a Lassova schopnosť postrehnúť a posunúť divákovi to, čo nás pri skackaní pod pódiom ani nenapadne. (15.07.2006)

Kdyby tam běžely jen ty písně na pódiu, bylo by to skvělé a dokonalé, ale ten nesmyslný pokus o rádoby "story" s neúspěšným reportérem atd. je docela přihlouplý opruz. Písně Abby jsou ale ve většině případů naprosto geniální, úžasné, originální a nádherně propracované a Bjorn a Benny byli prostě takoví popoví Mozarti... Škoda že nedávno souhlasili s tak trapnými hrůzami jako třeba film Mamma Mia (brrr)... zlaťáků mají jistě nad hlavu i tak. Tady se aspoň člověk potěší neopakovatelnou atmosférou tehdejších živých koncertů a taky si opět uvědomí jak všechno jen rychle pomíjí... teď je jim už skoro 80 (a ani nechceme vědět jak aktuálně vypadají ony zde nadšeně zmiňované "zadečky" :) a za chvíli z nich bude jen tradiční hromádka prachu (a z nás také;) Mohli třeba na závěr udělat poučnou píseň na probouzející texty z delfské věštírny: Memento Mori - Gnothi Seauton... :) Je ale bohužel pravda, že i když si odmyslíme jejich nedávné (ehm) "live" digitální koncerty, samotný čerstvý pokus o nové písně už byl trošku nic moc. A člověk by čekal že ještě dále dozráli... Některé konstelace jsou prostě neopakovatelné a tak aspoň díky dnešní záznamové technice se na jejich nejlepší časy můžeme odrazem minulosti aspoň občas virtuálně podívat. Třeba živý australský "Tiger" je naprosto úchvatný (včetně náběhu na pódium a omdlévajícího publika v dešti... :) (20.09.2023)

Jak to už u filmů založených na účasti oblíbené hudební kapely/zpěváka často bývá, příběh je velmi jednoduchý a stojí v pozadí. Vzhledem k zvolenému dokumentárnímu stylu a spoustě autentických záběrů z koncertního turné mi to však vůbec nevadí a v rámci filmů své kategorie bych způsob, jaký tu Lasse Hallström zvolil, viděl určitě jako jedno z lepších řešení. Bavil mě navíc i ten příběh – byl to totiž z pohledu novináře se ztraceným průkazem (byť v často jen krátkých pasážích) slušný nervák! :o) No a pak hlavně ta hudba... a úžasná nákažlivá atmosféra živých sedmdesátkových koncertů ABBy... nadčasové písně, které mě znovu dostaly melodiemi, rytmem, výbornými texty, přestože jsem mnohé slyšel x-krát a na ABBě jsem chvíli vyrůstal už jako dítě. Z těch vystoupení a písní na mě často šlo tolik energie a dojetí... a jako bonus uprostřed filmu i místy velmi vtipný videoklip „The Name of the Game“. Jen nevím, zda Hallströmovi odpustím ten rafinovaný záměr, že očekávaný vrchol v podobě velkého autentického rozhovoru je cenzurně nahrazen dalším videoklipem. :o) ABBě však můžu pouze vzkázat: Thank you for the music! :) [80%] (29.04.2023)

Jsem ortodoxní rocker a jako takový se stydím za své hodnocení. Nicméně nemohu jinak. Písničky od Abby mne totiž dostihly dříve než rocková rebélie a já pro ně pořád mám určitou slabost. Přitom k tomuto snímku mám v podstatě jen samé připomínky - dlouhé tiskovky, pitomý reportér, nulový děj, ale koncerty všechna zmíněná negativa posílají k šípku. Chemie mezi kapelou a diváky funguje dokonale, zvuk je vynikající a divoká móda sedmdesátek má taky něco do sebe. Až v podniku Katoda Olomóc seženu vadnó elektronku E13, tak si opravím stroj času a vydám se s Abbou na nějaké koncertní turné. To australské by určitě stálo za to. (29.09.2013)

Abba byla hudba mého dětství a tenhle film jsem měl spojený právě s jejími nejlepšími písničkami. Jenže, otevřeně řečeno, nic jiného než ony písničky, snímek už nenabízí. Scénář je slaboučký a příběh jako takový téměř neexistuje. Slouží jenom jako vetchý můstek mezi jednotlivými hudebními čísly. Na dokument je to zase příliš naaranžované. Celkový dojem: 40 %. (20.06.2006)