Umřít na lásku

Strhující psychologické drama zamilovaného páru (učitelky a studenta) s drtivým dopadem, ať už to jedna bere z jakékoli strany, láska vs. nenávist (rodiče) či zdravý selský rozum vs. státní úřady (diagnóza od lékaře, který pacienta nikdy neviděl a do kluka na té klinice sypali snad vše, co našli, děs). Zcela zapomenutá filmová perla s krásným hereckým obsazením, myšlenkou a ani nadčasovost se snímku nedá upřít, poklona.. (08.02.2020)

Tohle drama mě silně pohltilo. A nejen pohltilo, ale i spolehlivě zasáhlo, způsobilo několikrát tíseň na duši a s vyvrcholením málem i totálně rozsekalo na kousky. I s odstupem týdne se ve mě při vzpomínce na něj pořád vynářejí silné dojmy. Umřít na lásku je případ filmu, který na pozadí volně inspirovaného příběhu zrcadlí atmosféru a dopad konkrétní historické události, ale jeho příběh zároveň má obrovský přesah i mimo dobové reálie a krajinu vzniku. Malá velká lidská tragedie, způsobena lidskými předsudky, nedostatkem tolerance, zaslepenou justicí a tíhou aktuální společenské situace koncem 60. let, která aktivním účastníkům revolučního hnutí po jeho potlačení nepřála zjevně ani ve svobodně smýšlející kapitalistické Francii. Drama lásky, proti které se spikla rodina i celá společnost. Už ani nevím, zda mě více zruinoval despotický přístup otce k dospívajícímu synovi nebo celý, silně zaujatý, soudní proces vůči učitelky zúčastněné v protestní bouři. Každopádně se André Cayattemu podařilo natočit mimořádný mnohavrstvý snímek, který na vás zapůsobí uvnitř rodinným dramatem stejně jako tím politickým. Cayatte se nebál poukázat na těžké slabiny společnosti a justice, i za cenu velkému odporu proti tomuto snímku ze strany části veřejnosti, za co si zaslouží poklonu... Film, který se pro nízký počet hodnotících nedostal do zdejšího žebříčku, ale v tom mém by byl hodně vysoko. Pro mě dosud asi nejsilnější zážitek z filmografie Annie Girardotové, s jedním ze životních výkonů paní herečky, který u mě předčil i legendární Prožít si své peklo od stejného režiséra. 95% (31.01.2021)

Tomu říkám dámy a pánové poctivé drama. Cayatte byl sice komplikovanější osobnost, ale možná díky tomu jaký to byl člověk uměl dokonale ztvárnit takovéto příběhy. Vynikajcí herecké výkony všech zůčastněných (i těch neznámých viz. herec co hrál Gerardova otce) a výborná kritika francouzské justice. Velmi propracované jsou i charaktery hlavních postav, jako příklad mohu uvést změnu Daniele a hysterický záchvat Gerarda v blázinci. Snad nejlépe je ovšem napsaná záporná postava, Gerardova otce. Člověka, který je schopný ze svého syna udělat blázna a postrach společnosti. Mohl klidně dostat v příběhu víc prostoru, těžko říct jak zajímavé by to pak ještě bylo. Ale shánění se vyplatilo, dávám 5. (25.02.2017)

U tohoto filmu jsem si víc než jinde uvědomil tu klišovitost typologie obsazování herců. Záporné postavy musí vypadat odpudivě a tvářit se záporně. Tady: náhradnice za Girardotovou ve škole byla šeredná ženská. Od sociální pracovnice by člověk kůrku nevzal. Gerardův otec byl doslova karikatura člověka a vzhledem i chováním s realitou neměl nic  společného. Ředitel školy: upjatý snob. Jen Girardotová, Pradal a jejich kamarádi byli krásní lidé. Občas přemýšlím, proč někdy Radovan Lukavský nezahrál sadistického vraha. Asi by na to neměl, nebo to žádného režiséra nenapadlo. (22.12.2023)

Strhující film odhalující a tvrdě kritizující bigotnost a netoleranci francouzské společnosti v krystalicky čisté podobě, kdy se státní úředníci zaštiťují morálkou a vahou svých úřadů ve slepé víře, že násilím udrží staré a přežité pořádky v revolučním květnovém období roku 1968. Proti tomu stojí vztah profesorky a jejího studenta, kteří jsou odhodlání bojovat za svou lásku navzdory bigotnímu systému, který perfektně ztvárnil François Simon v roli Gérardova otce. Postupná proměna profesorky Daniele Guénot (Annie Girardot) byla famózní, životná a v důsledku tragická. André Cayatte je známým kritikem těchto poměrů, které dokázal mistrně přenášet na filmová plátna a vzbuzovat hluboké emoce. Úžasný filmový zážitek, který si rád znovu pustím. (14.12.2014)