322

Povídka Potápěče přitahují mořské prameny ze sborníku Soukromí (1963) Jána Johanidese (v českém překladu vyšla v roce 1965) byla ještě bez politického pozadí hlavního hrdiny. Politikum se dostalo až do filmového přepisu, jehož výroba se táhla dlouhé dva roky. Hanákův debut na poli celovečerního filmu zaujal do té míry, že byl krátce po své premiéře a ocenění za hranicemi stažen na dvě dekády z oběhu. Našince na první pohled zaujme česká část obsazení (Lohniský, Abrhám, Macháček, Švandová, Augusta) a členky tvůrčího štábu (Tanská). Formálně se jedná o dílo ambiciózní, obsahově alarmující, přesto pro divácký zážitek je klíčová hudební složka působící jako nutný zklidňující balzám. (12.11.2021)

Bezesporu zajímavý film. Svojí stavbou sice poněkud komplikovaný, ale zato výborně zahraný a natočený. Zajímavým prvkem je oddělování postav záběrech různými věcmi - zrcadla, nohy od židle apod. - symbolizující vzájemné odcizení postav a lidí a bourání těchto bariér zase cestu člověka jednoho k druhému. (11.07.2009)

,,Sú veci hlavné a pohlavné." Film, ktorý na mňa osobne pôsobil príliš divne, ani neviem veľmi povedať, či sa mi páčil alebo nie. Film o mužovi, ktorému diagnostikujú rakovinu, natočený s dôrazom na vývoj vtedajšej politickej situácie, s prvkami dokumentu a temnej satiry. Na jednej strane originalita snímku, umelecké stvárnenie, pár veľmi zaujímavých momentov a akási skrytá kritika. Na druhej strane nudný výsledok, ťažká stráviteľnosť niektorých abstraktných obrazov a experimentov, končiacich predabovaním Lohniského a Macháčka cudzími hlasmi do slovenčiny. Ako plus možno hodnotiť príležitosť vidieť Václava Lohniského na veľkom priestore v niečom inom, než v rôznych "hujerovských" postavách z kultových komédií. (20.05.2017)

Panoptikum bratislavských postavičiek, ktoré pozostáva z predabovaných českých hercov a poľskej herečky (čo ale nevadí, však to robil aj Jakubisko), bolo trezorovým filmom, nielen pre podozrivú nejednoznačnosť príbehu. Ide tiež o rafinovanú kritiku režimu, kde sa nerieši typická nesloboda, skôr nezmyselnosť vtedajších inštitúcií. Od vrátnice, ktorá stratila aktovku. Cez nemocnicu, ktorá nechce prezradiť diagnózu. Až po cintorín, ktorého správca nevie nasmerovať ku správnemu hrobu, tak ponúkne hrob s podobným menom. V spiatočníckych zákutiach tejto spoločnosti sa tvorcovia snažia nájsť zmysel bytia. Naschvál nepíšem zmysel života, lebo nejde ani tak o metafyzické veci, ako o zmysel majetku, vzťahu, zamestnania, ... Najslobodnejší je chalan z ulice Brčkavý, ktorý nič nemá, ani nič nepotrebuje. Ľahko si získa pozornosť ostatných, lebo protiklady sa priťahujú. A to aj robí film zaujímavým. Všetky tie tváre v dave, miznúce a znovu sa objavujúce, ako objekty pod snehovými vločkami. (13.10.2022)

S Hanákem to mám jako na houpačce - jednou natočí jeden z nejsilnějších filmů všech dob (Obrazy starého světa) a pak natočí něco, co sice vizuálně zaujme, ale zároveň je to sotva koukatelné (Deň radosti). 322 jsem se bál, ovšem nakonec jsem docela spokojený. Nejvíc samozřejmě zaujme Hanákova svérázná forma, která spíš připomene experimentální film. Buď vám sedne nebo ne. Mě docela sedla a nemálo obrazů mi přišlo zajímavých, každopádně kameru ten film má skvělou. Asi i proto jsem se moc nenudil, ovšem než jsem nějak pronikl do příběhu, trvalo mi to. Nakonec se mi to ale povedlo a kvůli tomu bych 322 označil za docela povedený film. Navíc i ten příběh měl něco do sebe a i když mě původně nudilo vyprávění příběhu exmanželky hlavního hrdiny, tak později mělo v příběhu svoji funkci a postaralo se o nějaký silnější dojem. Své chyby to ale má, ne že ne. Původně jsem chtěl dát silné 3*, ale jestli jsem správně pochopil konec, tak kvůli němu tu slabou 4* dám rád. (22.07.2020)