322

Hanákov debut je neskutočne pôsobivý, minimalistický, dokumentaristický a hlavne ľudský. Lohniského životná úloha aj keď musím priznať že jeho mních v kladive na čarodejnice naháňal veľký strach. každopádne sa jedná o psychologickú drámu zasadenú do veľkomesta a zameriava sa nie na osud jedného ale doslova na všetky postavy ktoré či už priamo alebo nepriamo mali alebo majú niečo spoločného z hlavným hrdinom. každá spostáv má svoj charakter a každá má nejakú túžbu. Lohniský je ťahúňom. celkovo mi film pripomínal Kurosawovo Ikiru. človek ktorý zistí že má nádor. nespomína na to čo spravil, len to ľutuje - len sa snaží zapadnúť do tohoto sveta pre ktorý ako keby sa odsudzil. postava róma, a nepriamého spoločníka je jednoducho krásna. Abrhám a Winnicka vo svojej časti prechádzajú zaľúbenosťou, nedospeloťou a posadnutosťou. vyústenie neočakávané a dotvára depresívnu atmosféru snímku, ktorý ale bohužiaľ kazí inak skvelá jazzová hudba. Zmes surrealismu a impresionizmu dotiahnutá k dokonalosti. postavy tak skvelo napísané a zahrané že aj tá nejmänšia postava má reálny charakter a s každou jednou sa dá stotožniť. no a tu prichádza aj najväčšia výčitka. nech je film akokoľvek skvelý neustále preskakovanie s postáv na postavy a z dialógov na dialógy doslova ničia zážitok s empatiou postáv. veríte im, viete sa s nimi stotožniť a sú vám neskutočne známe. každá jedna. ale ani za živého boha sa ich nemôžete dotknúť (31.12.2008)

"Je dobrý !! Je tak dobrý, že ho neznášam.." (18.01.2019)

Zachytiť imagináciu Hanákových obrazcov je ako ponevieranie sa medziuličkami Dziga Vertova a to jeho námet je okorenený akýmsi východoeurópskym dystopickým svetom. Odrážanie Lohninského choroby je metaforicky jasné a zrozumiteľné a to podobné narážky pre spoločenské usporiadanie nemali v našej kinematografii miesto. Takisto menovite slabou vzpruhou čeliť závažným výzvam rádového ľudu a nie spomínanej transformácie poriadku príslušníkov strany je vari smutnejším odkazom ako tých profilujúcich, ktorí to do toho stavu priviedli. Postrádam naratív, ale o tom Hanák konieckoncov nie je a práve gradáciou samotnej dramaturgie by sme sa dopracovali azda k povrchnejším hermetickým záverom obsahovej i formálnej konzistencii. A bez dôležitých očných mikrodetailov pre blaho a potešenie z vizuálneho pranierovanie, ktoré pohyblivému svetu dodávajú samostatnú reč. Doby, miesta a času. (18.07.2016)

Mapování osobního očistce, který hrdina prožívá dobrovolně a trpně, byv si vědom svých minulých vin. Je uvězněn v své samotě, jakoby oddělen od živých skleněnou stěnou, velkou část snímku neschopen navázat opravdový vztah. Navíc je uzavřen v bublině prožívané současnosti, chybí mu budoucnost a minulost ztratil (příznačná je scéna návštěvy města jeho mládí, které je v "péči" demoličních čet, i neschopnost nalézt hrob své matky). Kolem něj se točí kolotoč osudů, smutných, groteskních, banálních... čemuž odpovídá i roztříštěná forma příběhu. Melancholie a deprese prostupuje celý tento film, naděje však slabě poblikává. A snad je to ohlas nastupující normalizace, že i ostatní lidé jsou jak zakleti do svých úzce prožívaných osudů, jakoby tuto společnost už nic nespojovalo - zde je jen tak bažení po svetříku z Maďarska a laciných cihlách na výstavbu chaty. Naprostá rozbředlost a ochablost, podtržená dobovými filmovými magazíny zahlédnutými v televizi, oficiózními povinně optimistickými frázemi zaslechnutými v rozhlase, veřejnou buzerací na přechodu a tou rádoby vtipnou hláškou esenbákovou adresovanou vlasatci: "Ty si chlapec alebo dievča?" Nádherný kontrastní černobílý obraz a hezká jazzová hudba jen podtrhují působivist tohoto filmu. (25.08.2013)

- "Som v druhom stave, ale nie s tebou." - "Tak ahoj." (05.03.2014)

Film, který po svém dokončení putoval do trezoru, ovšem jedna kopie utekla a snímek zvítězil na festivalu v Mannheimu a získal první cenu. Je to skvělý psychologický snímek, kde hlavní roli hraje Václav Lohniský (škoda, že je předabován slovenským hercem), ale i tak jeho výrazná tvář a celkový dojem působí dokonale. Perfektní kamera Viktora Svobody zabírá různé úhly a pohledy a občas působí hodně dokumentaristicky. První celovečerní film Dušana Hanáka a hned takové zajímavé téma, kde se hlavní hrdina protlouká životem, který jakoby dostával jinší rozměr, když mu lékaři určí diagnózu 322. Trochu je naznačeno, že se dříve podílel jako stranický činitel na násilné kolektivizaci a radši po pár létech začal dělat kuchaře, takže spíše než záporný hrdina je naopak kladný. Jeho žena si najde milence v podání Josefa Abrháma a zkončí tragicky. Další výborné role hrají Miroslav Macháček jako vyšetřující lékař, Karel augusta jako patolog, nebo mlaďoučká Jana Švandová, přítelkyně Josefa Abrháma. Výborný film ze 60. lét (tyhle filmy prostě měly svoje nenapodobitelné kouzlo, zvláštnost a hlavně zachycení doby, jak se tenkrát žilo). Výborné jsou vložené různé titulky u některých situací, který film dělá hodně zvlaštnějším. A celý snímek perfektně podkresluje jazzový hudební doprovod Ladislava Gerhardta. (10.02.2013)

Tento zástupce slovenské nové vlny na mě příliš nezapůsobil, a to i navzdory slušným hereckým výkonům a zajímavému tématu. Takovému typu filmu by spíš slušela civilnost a ne experimentování s formou. Právě obyčejné momenty zde mají ten nejsilnější dopad, naopak trochu rušivě působí práce s kamerou a také si zcela nejsem jist funkčností poetiky. 6/10 (11.07.2009)

Budu tady nejspíš za burana, ale sdělení tohohle filmu mě minulo aspon o jeden světelnej rok. Sice je to dost originální a nevšední, ale mě to vtáhnout nedokázalo a měl jsem co dělat, abych u toho neusnul. A to nikdy neni dobrá vizitka... (13.07.2009)

S Hanákem to mám jako na houpačce - jednou natočí jeden z nejsilnějších filmů všech dob (Obrazy starého světa) a pak natočí něco, co sice vizuálně zaujme, ale zároveň je to sotva koukatelné (Deň radosti). 322 jsem se bál, ovšem nakonec jsem docela spokojený. Nejvíc samozřejmě zaujme Hanákova svérázná forma, která spíš připomene experimentální film. Buď vám sedne nebo ne. Mě docela sedla a nemálo obrazů mi přišlo zajímavých, každopádně kameru ten film má skvělou. Asi i proto jsem se moc nenudil, ovšem než jsem nějak pronikl do příběhu, trvalo mi to. Nakonec se mi to ale povedlo a kvůli tomu bych 322 označil za docela povedený film. Navíc i ten příběh měl něco do sebe a i když mě původně nudilo vyprávění příběhu exmanželky hlavního hrdiny, tak později mělo v příběhu svoji funkci a postaralo se o nějaký silnější dojem. Své chyby to ale má, ne že ne. Původně jsem chtěl dát silné 3*, ale jestli jsem správně pochopil konec, tak kvůli němu tu slabou 4* dám rád. (22.07.2020)

Pohlad do duse cloveka na slovensky sposob. Herci az na Lohniskeho mi nic nehovoria. Ale ze v roku 1969 vznikli v tunajsej kinematografii podstatne lepsie kusky, je neoddiskutovatelna pravda : kultove Kladivo na carodejnice, Svetaci, Spalovac Mrtvol a Hogo fogo Homolka. 51 % (27.04.2013)

Veľmi originálna artová existenciálna dráma. (06.11.2009)

Dosť odzývané a čiastočne prespané, čo je strašná škoda, pretože tam bolo pomerne veľa zaujímavých myšlienok a obrazov. Určite dám tomuto počinu druhú šancu niekedy v budúcnosti. (25.11.2009)

Nemohu filmu uprit jeho umelecke zpracovani a zajimavou kameru. Dobre herecke obsazeni, kde dominuje Vaclav Lohnisky a Miroslav Machacek. K cemu to ale vse je, kdyz vas film nedokaze vtahnout do deje a vy se temer pocas celeho filmu nudite? (06.07.2011)

Může za to samozřejmě moje nedovzdělanost, ale nikdy bych si neuměl Lohniského představit v takové posmutněle vážné roli (rozumějte pouze s humorem sladkobolným), ve které mu to ovšem velice jde. Některé snímky nové vlny zaujímají své místo ve světě díky novému a neprobádanému obsahu uvolňujících se 60. let, jiné jsou experimentálními zajímavostmi na poli formálního pojetí. 322 patří se svou lehce kafkovskou zápletkou spíše mezi ty druhé. Místy velice příjemný úlet střídající se střihové dynamiky, vložených titulků, až násilně-snových scén, jakéhosi slovenského bezčasí, československé nátury a s několika "hustými hláškami", řeklo by se divácky. (20.04.2023)

Tak trochu Cléo od pěti do sedmi po slovensky....o perfektní slovenčtině bych se dost přel/Lohninský i Augusta jsou dabovaní, Macháčka to evidentně nebaví a Abrháma měli raději předabovat. Pěkná dobová atmosféra kavárenské Bratislavy konce 60.tých let, výborný střich... (23.08.2009)

Bezesporu zajímavý film. Svojí stavbou sice poněkud komplikovaný, ale zato výborně zahraný a natočený. Zajímavým prvkem je oddělování postav záběrech různými věcmi - zrcadla, nohy od židle apod. - symbolizující vzájemné odcizení postav a lidí a bourání těchto bariér zase cestu člověka jednoho k druhému. (11.07.2009)

Zvláštní film...Myslím že je to o vnitřní prázdnotě, dané často tím, že se zaobíráme sami sebou, a druzí nás defakto nezajímají, z toho poté pramení pocit osamění....a ještě větší prázdnoty, a kruh se uzavírá, a vše se zesiluje. (26.03.2010)

Strach z niečoho čo neexistuje. Výborná reflexia doby, krásne zábery, zaujímavé postavy. Filmu chýba príbeh. Je to skôr experimentálny film s prvkami dokumentu s odkazom na komunizmus. (01.02.2014)

Život člověka je anabází mysli za poznáním definice bytí. Přicházíme, odcházíme. Nacházíme, ztrácíme. Jen vydrancované útržky, obehnaný prostor bez zřetelných argumentů. Odežeňme stíny, kterými jsme živeni. Vyplenit je třeba strach, jenž usadil se v člověku jako pomyslná hradba, těla bez hlav. Potřebný vrh ve vleku metafor, přidané palivo alegorického přemýšlení, kolážovitost síly, provinění. (25.06.2016)

V jednotlivostech trefné, ale na sledování strašně, straně nudné. (19.02.2023)