Die Ehe der Maria Braun
Manželstvo Márie Braunovej
The Marriage of Maria Braun
The Marriage of Maria Braun
The Marriage of Maria Braun
The Marriage of Maria Braun
Režie:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHudba:
Peer RabenHrají:
Hanna Schygulla, Klaus Löwitsch, Ivan Desny, Gisela Uhlen, Elisabeth Trissenaar, Gottfried John, Hark Bohm, Claus Holm, Günter Lamprecht, Lilo Pempeit (více)Obsahy(2)
Snímek představuje další Fassbinderův osobitý pohled na Německo, tentokrát v období po 2. světové válce. Na politickém a společenském pozadí rozvíjí pohnutý životní příběh Marie Braunové, který zrcadlí osudy řady žen v poválečném Německu. Muž, za něhož se v roce 1943 provdala a který den po svatbě narukoval, je po pádu Třetí říše prohlášen za nezvěstného. Soukromý a citový život hrdinky je zde motivován nejen její touhou po blahobytu a společenském postavení, ale také touhou přežít za jakékoliv situace. Psychologická drobnokresba postav a realistické vykreslení dobových reálií spoluvytvářejí autorův specifický tvůrčí rukopis. Hanna Schygullová získala na Berlinále v roce 1979 Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Jedno musím uznať, námet bol skvelý. Prečo ma ale neupútalo Fassbinderove spracovanie? Naozaj sa z toho dalo vytrieskať viac. Resp. šikovnejším spôsobom. Monotónnosť, tu však hraje prvé husle. ()
Fassbinder je mág. ()
Nemecké mestá vyzerali po vojne hrozivo (Berlín, Drážďany, Hamburg...), najhoršie na tom boli mestá a továrne v sovietskej zóne. Úplne iná situácia v bombardovaní Nemecka nastala po Jaltskej konferencii, kedy bolo jasné rozdelenie Nemecka na okupačné zóny. Briti a Američania bombardovali tie priemyselné objekty, ktoré sa mali dostať do rúk Sovietom aby, ochromili povojnový rozvoj tejto krajiny. Úplný opak nastal v zóne Američanov, predsa si Američania nebudú bombardovať továrne v Nemecku, kde majú svoje podiely, vyrábali pre Hitlera a tvorili sa pre nich zisky. V skutočnosti nebola nemecká ekonomika ešte úplne zničená, ale to čo zostalo bolo rozobraté spojencami v rámci reparácii. Muži zväčša padli vo vojne, boli nezvestní alebo ešte v zajatí. Ženy tak boli rovnako ako počas druhej svetovej vojny odkázané iba na seba. Museli sa postarať o zvyšky svojich rodín, nakŕmiť deti a nájsť im strechu nad hlavou. Na to však musel začať fungovať normálny život. A museli to byť ženy, ktoré začali dvíhať mestá a ekonomiku z popola a o tom je trilógia filmov Manželstvo Márie Braunovej,1979; Lola, 1981 a Túžba Veroniky Vossovej, 1982. ()
Můj čtvrtý Fassbinder (po Strach jíst duše, Proč posedl amok pana R. a Querelle; na přesnou chronologii už si však nevzpomenu, řazeno tedy od nejhlubšího zážitku k těm "méně hodnotným" (v obrovských uvozovkách)), a opět - kdybychom byli na divadle (a nejsme nakonec?) - standing ovation; nevím, jak to ten chlap dělá, že mě vždy dostane do kolen. Zde: čerstvě poválečné zkušenosti Německa by se nemohlo dostat hodnověrnějšího výrazu, takhle nějak to tam tehdy muselo vypadat! Hlavně však: Marie Braunová je výborně napsaná a výborně zahraná postava. Dáma, kterou okolnosti donutily (ale možná taky ne?, možná apel k přehodnocení všech hodnot byl výkřikem odněkud z hloubi její duše?) býti vrcholně emancipovanou, zároveň však stále v područí, a to v područí svého partnerského ideálu. Žena, která se musela (?) státi rozežranou, chtivou, jdoucí přes mrtvoly, stále však svým zvláštním způsobem zůstala sloužící, obětující sebe samu. Právě tahle komplikovanost, potažmo komplexnost, etická nerozlišitelnost (jaký to byl z hlediska mravnostního život?) na mě asi zapůsobila nejsilněji. Pokud bych měl jmenovat film, u kterého by mě zajímalo, jak ho čtou feministické kritičky/feminističtí kritici, byl by to tento. 85% ()
Truffaut: „Tímto filmem vystoupil Fassbinder ze své věže ze slonoviny“ (nepřijde mi, že by v ní kdy byl…). Je to koncert pro Schygullu – je zde ve vynikající formě a dává poněkud upovídanému celku švih. Celý film je melodramaticky pokleslý, herci jsou často nechaní velmi špatně hrát (výjimkou je génius Schygulla) – podle všeho je to Fassbinderovou technikou natáčení – bral první záběry. Filmu to ve výsledku neškodí – je to prostě JINÁ kinematografie. Skvělá je (opět) hudba – Peer Raben – tedy pokud nejde jen o citace dobových šlágrů – zní to jak drcené sklo… Zatraceně silné, skvěle natočené a promyšlené je i celé finále. Fassbinder v Die Ehe… často používá montáž dvou zvukových pásem (Adenauerův projev kontra rodinná hádka), kterou dovedl k dokonalosti v Třetí generaci. ()
Víc artové než psychologické nebo realistické, ale rozhodně jsem valil bulvy na to, co všechno se Marfuška v rámci emancipace i oddanosti své velké lásce přiučila, jaká kolečka jí v hlavě chrastila a přeskakovala, i jak estekrásňácky svůj film Fassbinder nasnímal. Jen jsem se u toho vcelku často nudil (2 hodiny jsou fakt moc) a tak nějak si říkám, že to celé mělo být buď o stupeň absurdnější, nebo naopak o stupeň ukotvenější v reálném světě. Jeden z těch filmů, které na poprvé nemáte šanci plně vstřebat, ale ke kterým se podruhé asi nikdy nedokopete. ()
Fassbinder má svůj hodně specifický styl, díky kterému je celkem rozpoznatelný. Ta odtažitost je zde patrná až do poslední scény, která je tak trochu překvapením, ale zároveň nevyhnutelným důsledkem. Celý příběh má relativně dobré a zajímavé postavy, které ale mohou být i pro diváka vzdálené. Fassbinder ale celý film držel pevně v rukou. ()
Fassbinderův pohled na "německý zázrak" kulminuje známým (a pro Němce nezapomenutelným) MS v kopané v roce 1954, ve kterém získali titul (Češi na něm nedali ani gól). Fassbinder se ale také dívá na jiné aspekty tohoto zázraku, které formovaly západní část Německa a později Německa celého. Když už jsem u toho fotbalu, vyjádřím se parabolou: Když Němci vedou o dva góly, je to samé omlouvání, podávání ruky, fair play..., když je to nerozhodně, pak už se na slušnost mnohdy zapomíná..., a když prohrávají, tak už neznají nic jiného, než vyrovnat (a vyhrát) za každou cenu. Že to někdy vybuchne, a všechno je v troubě (zvlášť když se hořák plamene jen tak sfoukne), to je jen druhá stránka věci. Možná jsem o filmu moc neřekl, ale možná taky jsem ho převyprávěl celý. Každopádně zde Fassbinder po první půlhodině hodně povolil otěže svým koním, kteří se v závěru rozběhli už "bez uzdy a sedla". Fassbinderův nejkomerčnější film. ()
Konečně se dostávám i k opěvovanému Fassbinderovi. Jeho filmy patří do vyšší divácké kategorie, takže mě zajímalo, zda projdu. Věděl jsem, že se musím připravit na psychologické a surové drama plné emocí při řešení mezilidských a partnerských konfliktů. Film je rozhodně zajímavý a i když jsem se tématu bál, tak mě zaujal a 4hvězdičky jsou adekvátní a zase brzy zkusím jeho další film. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Manželství Marie Braunové je melodramatem, Rainer Werner Fassbinder filmu vtiskl tu nejkomerčnější podobu, které byl v daném stavu schopen a ihned slavil závratný úspěch a o mnoho pevnější umělecké postavení. Údernost atmosféry je zde zvýšena úsečným rytmem básníkova zpěvu, filmařova dychtivá posedlost neustálé společenské provokace je uspokojena vybraným časem příběhu, kde si nedokáže odpustit své jízlivé poznámky o zradě lidského nitra vlastním vnitřním světem. Manželství Marie Braunové je paradoxem a zaplacením daně za úspěch vzývané demokracie v kapitalistickém uspořádání společnosti, byť je cílem motivace pouze intimní naplnění. Film Manželství Marie Braunové je vášní i životním zklamáním. Hlavním nástrojem ideové zrady a nechtěného odklonu od nitra k ceremonii finanční prosperity je Maria Braun (vynikající Hanna Schygulla), romantická idealistka v extrémní podobě o nehynoucí velikosti lásky. Hlad bídy ovšem nemá pochopení pro standardní projevy citu, neboť na prvním místě je vždy potřeba existenčního zabezpečení. Život se v tužbě natahuje po svitu hvězd, přičemž nahmatá pouze materialismus a prožitek okamžiku. Kariérní úspěch je vykoupen niternou prázdnotou a zklamání zatvrzuje v sebeobraně své vlastní srdce okolí natruc. Hlavní mužskou postavou je Hermann Braun (příjemný Klaus Löwitsch), Mariin jednodenní muž s nedobrovolně dlouholetou odlukou z posvátnosti stavu manželského. Osud si tu krutě pohrává s lidským nitrem. Důležitou postavou příběhu je Karl Oswald (zajímavý Ivan Desny), starší textilní továrník s židovským původem. Konec světového konfliktu mu vrátil rodinný majetek a obchody v těžších dobách potřebují neotřelé osobní přístupy. K výraznějším postavám patří Mariina matka, vděčná za radostné drobnosti dne (příjemná Gisela Uhlen), Oswaldův pečlivý a ustrašený účetní a jeho pravá ruka vedení firmy Senkenberg (zajímavý Hark Bohm), a odborový textilní předák a muž Mariiny nejlepší kamarádky s obvyklejším průběhem manželského svazku Willi Klenze (sympatický Gottfried John). Z dalších rolí: Mariina nejbližší kamarádka Betti Klenze (Elisabeth Trissenaar), první Mariin milenec v její vdovské víře Bill (George Eagles), objevený milenec Mariiny matky Hans Wetzel (Günter Lamprecht), Mariina submisivně spolehlivá sekretářka Ehmke (Lilo Pempeit). Mariin lékař - morfinista (Claus Holm), či Mariin stařičký senilní dědeček Berger (Anton Schiersner). Film Manželství Marie Braunové je melodramatem v poetizujícím nadání jízlivých připomínek k vlastní národní historii. Tempo i vizáž vsází na konvenčnější provedení, Fassbinder vynechal své obvyklé exhibicionistické excesy i onanii a oprostil se tak od přísného tónu kontroverze. Cynické zakončení je důkazem nemožnosti naplnění. ()
37. Zlatý Glóbus za rok 1979 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Západní Německo ()
Verim, ze pani Braunove v roli vyborne Hanny Schygully by podlehla vetsina muzu. Jeji postava, ktera nas provazi povalecnym Nemeckem je ozdobou celeho filmu. Dobre natocene a zahrane. Mozna by neskodila lepsi vyprava a vice venkovnich zaberu. ()
Film se zabývá tématem vyhoření a motivace potřebné k životu a zkoumá ji ze všech možných úhlů pohledu. Nejprve z pohledu vztahů ("Lidé dělají chybu, že milují celý život jen jednu osobu."), dále z pohledu vlastní spokojenosti ("Nikdo nemá, co si představoval, že bude mít."), z hlediska pokory ("Jen ti, kteří umí sloužit, umí také vládnout."), z pohledu na život ("Nikdy jsem netvrdila, že to chci mít v životě lehké."), z pohledu myšlenek ("Přemýšlel jsem, zda je možné přemýšlet o ničem."), z hlediska vlastního neštěstí ("Když člověk pozná neštěstí, zbyde mu naděje.") a v neposlední řadě v nahlížení na opačné pohlaví a vztahu s ním ("Dnešní muži už snad ani muži nejsou."). ()
Dechberoucí herecký výkon Hanny Schygully! Cítil jsem, že mi utíkalo pár paralel a alegorií poválečného Německa a jeden rozměr filmu jsem si tak nemohl užít naplno, ale i kdybych měl film hodnotit "jen" jako osobní drama o životě Marie, byl jsem u vytržení. Její postava a její vývoj mě fascinovaly. Přes rozvláčné tempo jsem seděl celou dobu jak přikovaný a užíval si každý záběr na ni. Gut gemacht! ()
hmm trpká dráma o osude jednej ženy...herci boli fajn ale nejak ma ten film moc nepresvedčil...čakal som niečo čo sa ma viac dotkne ()
Pokud přežijete pomalejší až pomalý rozjezd budete mile překvapeni. Hlavní hrdinka, Maruška, prodělá ryzí emancipační vývoj a to vše během pohých 2 filmových hodin. Každý úspěch má však svou cenu. Nechybí zde ani vtip a ironie. Nicméně na nedělní odpoledne bych nedoporučoval.. ()
Osamělá žena si řekla: "Něco se musí změnit." Cosi se skutečně změní, a to velmi rychle. Stačí vzít svůj osud do vlastních rukou - což pro ženu znamená něco jako ochotu stát se prostitutkou...ehm...tedy být flexibilní. A "mít to rád" (což ovšem Maria nevyhnutelně potřebuje oddělit od "milování") se ukazuje jako obrovská výhoda. Začíná hon za prosperitou. Proč? Pro lásku přece! Věci a lidé se mění tak rychle, že je nepoznáváme, ale naše láska, ta nás pozná vždycky. Láska, kterou Fassbinder pomocí tohoto elegantního kruhu prezentuje jako zcela chimérickou.// Zatímco v dalších dvou částech trilogie můžeme ocenit hlavně komické efekty obrazové, tady Fassbinder vtipkuje se zvukem - opakováním některých motivů (i s přesahem do dalších dílů trilogie), vrstvením vícero promluv a šumů přes sebe, nekorespondencí hlasitosti zvuku s oddalováním/přibližováním kamery apod. ()
Dráma odohrávajúca sa v krutých podmienkach povojnového Nemecka. V bezútešnej atmosfére tu prebieha príbeh krásnej Marie Braun (výborná Hanna Schygulla), silnej a ambicióznej ženy, ktorá je pre zlepšenie svojich životných podmienok ochotná urobiť čokoľvek. Rozprávanie príbehu je nesentimentálne, po celý čas si zachováva chladný odstup. Z môjho pohľadu sa jedná o dosť čudný film, s čudne sa správajúcimi postavami (Maria je hnusná mrcha, s ktorou sa nedá sympatizovať), dosť nepríjemný na sledovanie, ale má v sebe isté čaro, je nejakým zvláštnym spôsobom podmanivý. V prvom rade je to obrazová podmanivosť, kamera je krásna, film je veľmi slušne nakrútený. Záverom z trochu iného súdka. Nemôžem pochopiť všetkých tých idiotov vo filmoch (hádam vo všetkých), pre ktorých je cigareta to najdôležitejšie na svete (klasická scéna umierajúceho hrdinu, ktorý má iba jedno želanie - zafajčiť si). Mám pocit, akoby celú svetovú kinematografiu riadili tabakové spoločnosti. Dosť desivá predstava. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Konečně Fassbinder, který se mi líbil. Na osudech Marie ukazuje vývoj společnosti v tehdejším Německu, ta je pak ochotná pro přežití dělat různé věci, které ji nenechají nepozměněnou. Velmi zajímavé. Velmi dlouhé. ()