Můj soused Totoro

Tenhle Mijazaki je trochu jiný, než ty ostatní (no dobře, to je každý jeho film), fantasijních prvků je sice docela málo, ale za to jsou výrazné a neskutečně inspirativní (nebo lépe řečeno, je to na nich víc vidět, než jinde), ale dost záleží na tom, kterak je člověk naladěn, jinak může být trošku problém najet na tu správnou vlnu, která rozhodně není po celou dobu tak positivní jak by se mohlo znát (ještě teď si pamatuju, jak jsem neustále očekával nedobrý konec, v jedné chvíli jsem se skoro cítil jako u vrcholně depresivního Hrobu Světlušek). Sice tenhle film není to nejgeniálnější, co mág Hajajo vytvořil, ale i tak to znamená vrcholně dobrej film. To - to - ro ... (06.02.2014)

Ty holčičky byly naprosto v pořádku. Štěstí v každé drobnosti a Mordor jako by ani neexistoval. Trošku mi to připomnělo Děti z Bullerbynu. (19.03.2014)

Miyazakiho rozhodně nejpedofilnější film. Jeho záliba v mladých dívčích hrdinkách není žádná novinka, ale těch záběrů pod sukýnky Mei a Satsuke bylo už trochu moc a nahý otec ve vaně se svými dvěma nahými dcerkami mi už opravdu vyrazil dech;). Jinak je ale Můj soused Totoro film překypujicí pozitivní energií po všech směrech. I když se příběh odehrává na pozadí vážné nemoci maminky dvou hlavních hrdinek, naivní svět kouzel a lesních duchů v čele s chundelatým Totorem vám jakékoliv chmury okamžitě vyžene z hlavy. Oproti ostatním Miyazakiho filmům ale Totoro rozhodně zaostává a na vině je především jednoduchoučký příběh. Za hodinu a půl se toho na obrazovce moc nestane a i samotného Totora si užijete jen minimálně. Nemůžu se tak zbavit dojmu, že Totoro vznikal pouze na odskočku od Takahatova majstrštyku Hotaru no haka (Hrob světlušek), aby v důsledku posloužil jako jakýsi jeho doprovodný film, který měl navrátit divákům ztracenou doubrou náladu (a z vlastní zkušenosti můžu říct, že to opravdu funguje;)). (25.03.2007)

Miyazaki, který se mi doopravdy líbil a nad kterým jsem uvažoval za plný počet. Nestalo se tak, protože moje averze na dvě uječené sestry přerůstala ke konci do těžkého extrému, kdy jsem si musel občas vypínat zvuk, čímž jsem přicházel o nádhernou lyricku hudbu, kterou film nabízí. Krásný příběh, kouzelné potvůrky, barvitá animace. (21.02.2009)

Nejsem zrovna člověk, který by se vyžíval v pohádkách. Ale na druhou stranu jsem velký fanda do anime. A tak jsem e uvolil shlédnout i tuhle infatilní báchorku. Být o 10 let mladší, asi bych neváhal dát plný počet. I zde můžu obdivovat Miyazakiho precizní animaci a fantazii. Tento snímek asi nedosahuje kvalit ostatních jeho filmů, ale je to kvalitní následovník filmů Naušika z Větrného údolí a Laputa. (25.11.2005)

Pro mě jedno z nejroztomilejších anime. A hlavně Totoro kawaii ^o^ . I když příběh není zrovna nejzajímavější, tak postavy a jejich animace je skvělá. Dobrý komentář od uživatele Divočák. (20.09.2009)

Elitné a jedinečné animé s magickými prvkami, ktoré pôsobí ako balzam na detskú aj dospelú dušu. Roztomilé postavičky si veľmi ľahko získavajú priazeň, jednoduchými gestami rozžiaria úsmev na tvári a ku všetkým postavám je možné vybudovať si kladný citový postoj. Z tejto rozprávky dobro priam sála. Páči sa mi ako tento detský film narába s prvkami reality a fantázie. Vykresľuje fakt, že byť zdravý nie je takou samozrejmosťou, na dobré si treba vedieť aj počkať a že detská fantázia je úžasná a nepozná hranice. V rozprávke je dôležitou súčasťou aj emócia strachu, ktorá k vývinu patrí, prejde si ním každé dieťa. Strach z neznámeho, z odlúčenia, z bolesti a zranenia, z tmy, zo smrti blízkych. Strach však prekoná odvaha a zvedavosť. A aj obyčajný detský deň môže vďaka fantázii vyzerať ako nezvyčajné dobrodružstvo. (21.03.2020)

"Trees and people used to be good friends. I saw that tree and decided to buy the house." Očima dospělého asi ten nejkrásnější animovaný film pro děti. I když, ty nejkrásnější filmy obyčejně a zcela přirozeně bývají úplně pro všechny... a hýčkají si je především dospělí :-) Je obrovská škoda, že tahle japonská klasika je u nás široké veřejnosti, neřkuli dětem, prakticky neznámá. Obdivuju Miyazakiho cit pro vykreslení hravě bezstarostné radosti dětí z maličkostí, ale taky jejich skrytých obav a strachu. Jak nádherně a přesně je třeba podáno to jak malinká Mei vzhlíží ke starší sestře Satsuki. Balzám na duši. (12.02.2011)

chi aby Totoro byl můj soused. (25.03.2017)

Samotný Totoro je naprosto boží postava, kterou mít doma na zahradě, tak celý den nedělám nic jiného než že ležím na jeho huňatém kožíšku a popíjím s ním vychlazené lahváče rovnou z ledničky. Nemluvě o jeho kočičím autobusu, se kterým bych to naší MHD natřel stejně jako ministr Kalousek české ekonomice. Potud Mijazaki opět čaruje a jeho nekonečnou fantazii zase nezbývá než bezmezně obdivovat. Tentokrát ale celý film trochu brzdí slabší příběh, který je dělaný hlavně pro dětské publikum (v čemž ještě není žádný problém), ale současně i dost nevybíravě atakuje divákovy city, čímž se výrazně zeslabuje Mijazakiho vypravěčské mistrovství. A to už trochu problém je... 80% (28.06.2013)

Jeden z nejznámějších tvůrců anime Hajao Mijazaki za léta natočil spousty velmi kvalitních animovaných filmů. Princezna Mononoke, Cesta do fantazie, Zámek v oblacích.... Mijazakiho filmy většinou představili kreativní a půvabné světy, které představili spousty ikonických postaviček. Jednou z těch největších (a dost možná i největší) je poté rozhodně duch Totoro, titulní hrdina dalšího slavného Mijazakiho animáku Můj soused Totoro. A právě ten patří mezi největší Mijazakiho pecky.   Mijazakiho mistrovské dílo z roku 1988 představilo jednoho z nejroztomilejších a nejsympatičtějších animovaných hrdinů všech dob. Jde o neskutečně hřejivé a milé dílo, které předvádí fantastické dobrodružství, které sice cílí spíše na dětské publikum, rozhodně to ovšem neznamená, že by pro starší diváky existovala nepřekonatelná bariéra. I díky tomu ve finále vznikl vrchol japonské kinematografie s nádherným příběhem, vtahující animací a neskutečně sympatickým hrdinou s neodolatelným úsměvem.   Poctivě ručně animovaná práce, která pocitově neskutečně rezonuje. V příběhu mého souseda Totora absentuje jakýkoliv záporák či nebezpečná hrozba, celý příběh je složen ze zkoumání pozoruhodného světa. Je to zábavné, v jistých momentech smutné a v součtu různými pocity bohaté. Mijazakiho představivost je neskutečná, už zde se navíc projevuje jeho schopnost do fantasy světů přivádět jistá poučení a krom půvabné animační stránky tak mít i silný obsah.   Mému sousedu Totorovi už je 33 let, přesto má jeho animace dodnes neskutečné kouzlo a minimálně se vyrovná těm největším animovaným peckám současnosti. Především je ovšem pořád pocitově silný, ať už v silně vyobrazeném vztahu dvou sester či fungujícímu rodinnému dramatu. Je to ovšem především skutečně neskutečně kouzelný film, kterému by jeho kouzlo mohlo většina dnešních filmů cílené na dětské publikum závidět.   Kouzelná záležitost s mistrovskou animací. Jeden z vrcholů animovaného filmu i japonské kinematografie, plnohodnotně fungují záležitost i po téměř 40 letech a především film, který Mijazakiho tvorbu ztělesňuje dost možná nejvíc. Dodnes naprostý klenot, který o své kouzlo nepřijde snad nikdy....... (04.12.2021)

Jako je to fajn, ale nějak tomu chybí něco jako příběh. Dětem se to líbí, protože Totoro tam legračné pokřikuje, vizuálně je to samozřejmě super a ani vteřinku jsem se nenudil, ale celkově vzato je to asi nejslabší Miyazaki co jsem zatím viděl. (03.07.2013)

Nádhera, prostě nádhera. To-to-ro To-tó-ro :-) Tak pozitivní film se hledá dlouho, a dlouho se na něj nezapomíná... HUDBA: Joe Hisaishi. (11.05.2008)

Sakra! Je tohle fér? Malá, nesnesitelně upištěná a uvřískaná japončata mají za souseda krásného, huňatého, mazlivého Totora a já? Smrdutého a bohužel kostnatého araba (nejedná se o projev rasismu, nýbrž o fakt), kterému do rána řvou v televizi přímé přenosy z mešity. To by člověk radši objal ježka! (07.12.2009)

Tradične nádherný príbeh v podaní Hayaa Miyazakiho, u ktorého pojem anime vstupuje do umenia. U Totora miestami vidieť dnes už značne zastaralú animáciu, resp. kresbu, ale pri filmoch maestra Miyazakiho som sa od toho vždy dokázal odpútať a nechal sa unášať na vlnách fantázie a silných príbehov s prekvapivými súvislosťami v kontexte reality. Nebudem nič prezrádzať, schválne si sami vygooglite, čo vlastne niektoré veci v Totorovi symbolizujú. Tradične 100% (26.10.2013)

♫ Tonari no Totoro, To-to-ro... To-to-ro, To-toro... –– Tak pan Mijazaki se zas předvedl. V dobrém smyslu, pochopitelně. Naservíroval mi před ňufec šestaosmdesátiminutový koktejl plný filmového optimismu, skvělých nápadů, sympatických postav a opět boží hudby Joe Hisaišiho (The Path of Wind je snad nejhranější skladbou v mém mobilu). Kdo by si Totora nebo třeba takový kočkobus nezamiloval? Netuším... a musím se podepsat pod komentář Galadriel, ta to skvěle vystihla. (17.09.2011)

Nejikoničtější postava studia Ghibli, to je Totoro. Není se ale čemu divit, ve hře o ikonu studia je sice mnoho zajímavých a silných postav, které doprovází duch odhodlání, ovšem nikdo z nich není tak okouzlující a ohromující jako právě velký chlupatý Totoro s chytlavou ústřední melodií. Film nevypráví prakticky žádný příběh a pouze sleduje dvě mladé, opravdu ukřičené, holčičky, které se snaží prozkoumat okolí svého nového bydliště a zabydlet se zde. Objevení chlupatého kamaráda ovšem změní celý nádech snímku a fantazie každého jedince dostává pořádně zabrat, a to hlavně v podobě nezapomenutelného „kočkobusu“. Pozdější část filmu se kvůli faktoru nemocné matky nese v trochu dramatičtějším duchu, přičemž každá sekunda s Totorem je vysvobození z napínavého až nepříjemného segmentu. Naštěstí se závěrečná pointa povede a svou nesoudržností nutí k zamyšlení. Totoro je postava, kterou by chtěl mít každý ve svém nejbližším lese a navštěvovat jej den co den. Jeden z nejkrásnějších Miyazakiho filmů. [85%] | Kino (30.01.2017)

Definice slova "milé.". Pohádka pro nejmenší v nejlepší možné podobě, která je tak nádherně cute, že u ní bez problémů s chutí pookřejí i dospělí cynici. 8/10 (s tím že mě nenapadá absolutně nic co bych pustil dítěti pod pět let raději) (12.03.2014)

V podstate veľmi jednoduchý príbeh o dvoch dievčinkách, ktoré sa i s otcom presťahovali do malebného prostredia peknej dedinky s milými ľuďmi. A ako bonus získali za suseda dobráckeho lesného ducha, s ktorým zažívajú síce banálne ale celkom roztomilé dobrodružstvá... Aj napriek tomu, že sa tu nič prevratné nedeje - dievčinky si len pobehujú, skáču, alebo sa vozia na mačkobuse a ani po emotívnej stránke to nie je bohviečo, má to svoju zvláštnu, typicky ukričanú japonskú atmosféru, ktorá ma dokázala zachrániť pred nudou. 60/100 (26.10.2016)

Je to samozřejmě strašně roztomilé a vyloženě kouzelné v každém momentu, samotný příběh je ale tak prostý až banální, že mám k nějakému nekritickému nadšení daleko, a ve srovnání s pro mě dokonalou Cestou do fantazie se mi tento starší Mijazakiho film jeví jako slabší a trochu i nudný, byť stále velmi hezký a vhodný pro celou rodinu - ačkoli v mém případě už asi bylo příliš pozdě, abych mu ještě v mém věku dokázal dokonale propadnout. Možná kdybych to viděl v dětství, bylo by to jiné, ale tehdy jsem o těchto krásných animácích od studia Ghibli neměl ani tucha, bohužel. Každopádně se mi u toho idylizovaného obrazu dětství zabydleného kouzelnými bytostmi honilo hlavou, zda tohle filmové opium není až moc opojné a svým způsobem falešné, protože za á kdo z nás kdy měl tak bezstarostné dětství? (jsem skoro v pokušení si myslet, že nikdo) a za bé mi u toho filmu bylo jasno, že každý jeho divák ihned zatouží po vlastním kouzelném Totorovi a kočkobusu, a mně tohle univerzální toužení po nějakých filmových příšerkách vždycky přišlo tak nějak hloupé (podobně jako jsem kdysi nedokázal uvěřit názoru, že každé dítě si přálo chodit na stejnou školu kouzel, jako Harry Potter, protože já jsem nikdy po ničem takovém netoužil), protože si prostě říkám, jestli jedna reálná kočka z útulku není stokrát lepší, než seberoztomilejší japonské anime zvířátko? Takže možná lze v mém případě mluvit i o jisté kulturní propasti, umocněné tím, že jsem to zhlédl v původním japonském znění s českými titulky, a celkově jsem se prostě asi na ten film nedokázal naladit a propadnout mu tak, jako jiní, což mě trochu mrzí, ale ten příběh skutečně považuji za velmi slabý. (29.11.2021)