As You Are
Obsahy(1)
Snímek Takoví jsme, který se odehrává na začátku devadesátých let minulého století, pojednává o vztahu tří teenagerů – sleduje vývoj jejich přátelství skrze konstrukci nesourodých vzpomínek v rámci policejního výslechu. Jack žije svou matkou Karen na nudném okraji města, kde chodí na střední školu. Jako sociální vyvrženec a samotář je v podstatě bez přátel. To se ale změní ve chvíli, kdy se k nim přestěhuje Karenin nový přítel Tom a jeho syn Marek. Mezi oběma outsidery rychle vznikne pevné přátelství a po náhodném setkání v bistru do party přizvou i stejně starou dívku Sarah. Navzájem se drží v životě nad vodou, jenže vztahy se mění a tajemství, která vyplouvají na povrch, je donutí otevřít oči a uvědomit si, jak daleko jsou ochotni jít, aby žili život takový, jaký chtějí. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (11)
Muka dospívání. 1) Spoiler. Tvůrci s divákem na konci trochu vyběhli a nesdělili pointu. Ta ale není třeba. 2) 22letý (!) režisér Miles Joris-Peyrafitte (zde i podíl na scénáři a hudbě) pojal svůj celovečerní debut jako rozšíření vlastního o dva roky staršího 20minutového snímku As a Friend. Tvůrce má zkušenosti i jako herec, kameraman a střihač. I když odkazy na 90. léta a Nirvánu jsou zřejmé, režisér nechtěl vytvořit dobový film. K tomu říká: The issues that those kids are going through are obviously issues that kids still go through now. That hasn't changed. 3) Zajímavý rozhovor. s režisérem. 4) 21letý Owen Campbell (dlouhovlasý Jack) a 22letý přitažlivý Angličan Charlie Heaton (Mark) jsou velmi přesvědčiví. ()
Film mi připomněl ty nejméně příjemné stránky dospívání, takže na nějaký obnažený nerv nejspíš udeřil trochu správně. Obecně mi ale přišlo, že jaksi démonizuje věci, které by se démonizovat neměly (takovým tím stylem, že utvrzuje "normální" lidi v tom, že je normální myslet si o "jiných", že nejsou normální), ačkoliv jeho původním záměrem (nejspíš) bylo ukázat, že to nejsou póly, nýbrž spektrum. Docela nepovedené mi potom připadalo to rámování policejním výslechem, protože pan detektiv tomu svojí nevýrazností, nekonzistentností a papírem-šustící-neobratností nakonec spíš ublížil, než že by to pozvedl. Teoreticky chápu, proč tam ta linka vůbec byla, ale to by celá musela být pojatá jinak, aby to mělo nějaký efekt. Protože je tam stejně spíš na okraj a těžiště se těžce překlápí do "minulosti" a spoléhá na své tři mladé duše. Ale: Amandla mi bohužel připadala příliš slabá na to, aby svojí postavě vdechla vůbec nějakou životnost. Oba dva kluci mi v některých momentech připadali zajímaví, ale nakonec taky spíš nedokázali utáhnout tíhu filmu na svých bedrech. A nejspíš tomu ani nepomohlo to, že jsem předem znala z instagramu fotky, kde si dělají srandu z toho, že jejich (emocionální) šrámy jsou vlastně jenom makeup. Nicméně když si vezmu, že je to debut, a rozhodně víc nadějný než beznadějný, tak ačkoliv mě to vlastně nebavilo, tak mě stejně zajímá, co pan režisér natočí dál. A ještě mi to nakonec nedá: říkám si, proč vlastně nepoužívali víc grunge (hlavně k úplnému závěru!!!!) místo současné hipsterské ukňourané klavírní hudby. S takovým Something In The Way by to taky mělo úplně jiné grády. ()
Nejsem si úplně jistá, co přesně je na tomhle snímku mysteriózního, doufám, že mi neunikla nějaký skrytá mysteriózní zápletka/scéna, nebo tak něco, snad se jen někdo spletl, když tam házel kategorie. Snímek má od začátku specifickou atmosféru. Celou dobu jsem tak nějak tušila, že se něco stane, že se něco musí stát, když to celé působí zlověstně. Šedý filtr přes kameru, která je mimochodem, dle mého názoru, hodně vydařená, speciálně se mi líbily pohledy z ptačí perspektivy. Hudba a všudypřítomný šum, který všemu dává takový pocit syrovosti mi přišlo..všechno tak nějak ve výsledku působí chladně a všedně. Má to svoje slabší i lepší místa. Kdesi po polovině mi přišlo, že film přestal mít na chvíli spád, nějak to ustrnulo, ale pak se to tedy zase zlepšilo k závěru. Je zde zachyceno hned několik komplikací/problémů/témat (jakkoli tomu chcete říkat) a líbilo se mi, že ani jedno z nich nebylo odfláknuté, nebo do příběhu nastrčené jen tak "aby to tam bylo" ale že všemu byl vlastně věnovaný nějaký prostor. Nevadilo by mi, kdyby i postavy dostaly ještě více prostoru, tím nechci říci, že by divák neměl šanci je poznat, jen že by mi nevadilo, kdyby se některé rozvedl více do hloubky. Za mě to je někde na pomezí tří a čtyř hvězdiček. ()
Ďalší výherca festivalu Sundance. Nesympatické a divné postavy, ktoré riešia, kým vlastne sú. Kamera ich zaberá z nečakaných uhlov a atmosféra je latentne ťaživá. Celý film som sa nezbavil pocitu, že pozerám variáciu Princeznej. Nebojte sa, čoskoro tento počin pravdepodobne odvysiela Cinemax 2. ()
Vyrůstat jako americkej křupan: to nechceš. Solidní festivalový drama s průměrným hereckým osazenstvem, který se ke konci nesmyslně zacyklí do uplakaný souhry rádoby nešťastnejch náhod. Film, kterej si odmítá přiznat, že od začátku směřuje k jasně čitelnýmu finále, a místo toho si hraje na šokující zpověď teenagerských rebelů devadesátých let. Kurt Cobain se obrací v hrobě. ()
Reklama