Hon na pačlověky

Lehké zklamání balancujcí u mě na hraně mezi třema a čtyřma hvězdama. Je to sice sympatické, bavil jsem se, ale zároveň jsem měl pocit, že jsem to všechno už někde viděl. Asi jsem čekal něco co se bude stylem více podobat předchozí, rafinovaně vtipné upírské taškařici, namísto "milé kopie" Wese Andersona... No nevadí. (21.11.2017)

Čas od času mě napadne, že bych si sestavil takovou mou alternativní Top Ten, nazvanou třeba Hated Top Ten, z mých nejneoblíbenějších herců, herkyň a filmů. A jedno z prvních míst (ne-li první místo) v žebříčku herců jsem měl rezervováno pro Sama Hnusáka Neilla, který mi svým hnusným nesympatickým xichtem zhnusil už velkou spoustu bijáků, především kdysi Merlina, na kterého jsem se tolik těšil. Ale po Wilderpeoplech už to neplatí. Možná to způsobila ta vousiska, díky kterým jeho držku není tolik vidět, ale Neill se mi jako samorostlý misantropický bushman líbil a bavil mě (nikdy bych nevěřil, že tohle někdy napíšu!). Líbil se mi i přidrzlý maorský buřt, líbili se mi vlastně všichni herci i herkyně, líbila se mi hudba, která mi připomínala Jarmuschova Dead Mana, i děj filmu mi ho často připomínal (a on ten buřt mi vlastně připomínal Farmerova Nobodyho), hodně se mi líbila i nádherná novozélandská bush... Nebo je to "ten" bush? Prostě les, to je fuk... Zatímco "laskavý humor" (fujtajxl) a patetický kýč ve filmech českých mě znechucuje, v tomhle novozélandském mi docela sedl (snad až na už přespříliš přeslazený epilog). Ale toho zkaženého Merlina ti, Neille, stejně nikdy neodpustím! (23.02.2017)

Vzhľadom na tie nadpriemerné hodnotenia som očakával niečo extra výnimočné. Svojim spôsobom to bolo "také iné", ale akosi nezdieľam to všeobecné nadšenie. Rozhodne však tomu originalita nechýbala a k malému Rickymu si snáď každý postupne vytvoril vzťah balansujúci na hrane sympatie a nepochopenia. Malo to v sebe dôvtip, občas dokonca aj silnú iróniu, ktorá pekne kontrastovala s dramatizáciou celého príbehu, čo bolo samozrejme veľké plus. No nemôžem si pomôcť, ale celé to prenasledovanie a nasadenie všemožnej policajnej techniky mi prišlo prinajmenšom prehnané... (29.10.2016)

Tímto filmem jsem zakončil dnešní den s Taikou Waititim a i tentokrát jsem se přes dvě hvězdy nedostal. Kdybych se měl o toho vyžraného hajzlíka (pardon, morbidně obézního, problémového hocha) starat já, šlo by jednoznačně o krátkometrážní snímek, protože by své chování v úvodu nemohl přežít. Čím déle jsem film sledoval, tím větší jsem nabíral jistotu, že jde o typický rodinný snímek, ve kterém děj i přes mnohá nepravděpodobná dobrodružství směřuje neodvratně k dobrému konci, což mě moc nebere. Nic proti dobrým koncům, ale ten příběh byl prostě slabý. Fakt jsem nechápal, proč napsali hercům do scénáře opakovaně větu o tom, že je kolem milión hektarů buše, když pak oba uprchlíci neustále o někoho zakopávali. Chabé. (10.03.2018)

„Nabízíme 10000 dolarů každému, kdo je najde, mrtvé anebo živé…aha, živé. Měli by být živí.“ Vše se odvíjí od toho, zda si dokážete najít cestu k dětskému hrdinovi. Pokud ne, asi se nebudete bavit a film se vám nakonec zprotiví. Mně se to ovšem postupně, po malých krůčkách, podařilo. Zřejmě díky humoru (který spojuje). Paleta vtípků je různorodá, od těch černějších přes ironické, absurdní, střelené až po vyloženě parodické. Tvůrci do snímku zařadili celou řadu filmových odkazů a sem tam si do hollywoodských „bijáků“ hezky rýpnou (nejvíc se podle mě podařila pasáž jak vystřižená z Thelmy a Louise). A nejen humor je různorodý, podobně je to i s žánry, takže některé scény jsou možná až zbytečně vážné či naopak směšné, přesto si myslím, že to pěkně drží pohromadě (i přes např. záhadně mizejícího psa či pušku…nebo to byl záměr?). Waititi mě tedy pobavil i potřetí a já se těším na naše další filmové setkání, tentokrát to bylo za solidní 4*. „Utečeš i dnes v noci?“ - „Ještě nevím.“ - „Ne, mně to nevadí. Jen buď zpátky na snídani.“ - „Ok.“ (17.02.2019)