Bába z ledu

Český lev ve správných rukou. Je to sice přesně vykalkulovaná v zásadě banální story podle šablon americkýho nezávislýho filmu, jen ozvláštněná prostředím otužilců, ale nevadí. Film mě bavil, jakkoli se dal předvídat takřka doslova. Spíš mě přiměl k zamyšlení nad cenami Českých lvů samotných a v souvislosti i české kinematografie vůbec. Hlavně v souvislosti s oceněním za vedlejší role. Za co prokrista dostala Lva Petra Špalková? A za co byli nominovaní její kolegové Vilhelmová, Neužil a Daniel? Během těch několika málo minut nepředvedli nic, vůbec nic, jen pár utrápených vzdechů nad životem! Takže buď politika akademie funguje stylem "máme tu solidní film, tak ho nominujeme na všechno", anebo byly vedlejší role v jiných filmech ještě horší. Obojí ale vystihuje velice neradostný stav současného českého filmu. Bída a zmar. No nic, zpět k Bábě z ledu (kdo probůh vymyslel tak idiotskej název?). Bylo na ní znát, že ji Sláma piplal dlouhé roky, má všechno do detailu napsané a promyšlené, měl ohromující šťastnou ruku na Zuzanu Kronerovou (co se Pavla Nového týče, prostě zahrál sám sebe - nerudnýho dědka, tam jsem v chvalozpěvech opatrnější). Není to nic fantastického, k dohánění pohříchu pouze evropské, když se ani neodvažuji mluvit o zámořské, kinematografie to nestačí, ovšem v marasmu posledních let je to jedna z mála světlých výjimek. (18.03.2018)

Baba z ľadu je ďalším príkladom toho, že sa film nie len u nás, ale aj u bratov Čechov po malých krôčkoch posúva vpred. Zuzka Kronerová má môj obdiv za prijatie tejto role. Nielenže pravdepodobne nie je pre ženu v jej veku celkom príjemné sa pred kamerou pretŕčať v plavkách, ona v nich dokonca musela plávať v trojstupňovej vode. Navyše hrá solídne, akurát jej postave život celkom naložil. Po nebohom manželovi jej zostal obrovský starý dom a dvaja dospelí synovia, ktorých by som nechcela ani zadarmo. Vlastne, ak by som si mala vybrať, zo všetkých postáv z tohto filmu by to vyhrala tá sliepka. Tá bola parádna. No napokon, aj ona z toho všetkého dostala depresiu. Ale teraz vážne. Šesťdesiatnička Hana sa snaží zo všetkých síl držať rodinu pokope spoločnými obedmi, na ktoré vždy vypečie päťdesiat rezňov a polievku nezabudne preliať z hrnca do ozdobnej misy pre zachovanie patričnej úrovne. Ako prejav vďaky dostáva možnosť vypočuť si vzájomné bratské osočovanie, sebaľútosť a pohľad na vnuka, ktorý svoj mobil máča v polievke, pretože ho nevie pustiť z rúk ani na tú krátku vzácnu spoločnú chvíľu. Minimum dialógov často pekne nahrádzajú veľavravné pohľady. Keď čistou náhodou Hana spozná skupinu otužilcov, jej život sa začína meniť. Prestáva chcieť byť dokonalou mamou, začína chcieť konečne aspoň trošku žiť. Charaktery vedľajších postáv by som viac rozvinula, na niektorých miestach by som pokojne ešte viac pritvrdila. Nie je to zlý film, no na štyri hviezdy do cieľa mu ešte pár metrov chýba. (03.04.2018)

Zamilovat se dá v každém věku, i když už lidé nejsou tak pružní na těle ani na duchu. Žel, ve filmu ze kterého ze všech směrů trčí, že cílí hlavně na festivalové publikum. V reálně pojatém příběhu se tak vyskytuje postava jak od Felliniho, samorostlý otužilec, který sdílí maringotku na břehu Vltavy, v jedné místnosti se slepicemi, z nichž s jednou má až podezřele blízký vztah. Takže slepice, v nepřítomnosti pána, upadá do deprese, což se projevuje tím, že klopí hlavičku. Že jsou si se slepicí souzeni, ostatně nasvědčuje, že slovní zásoba čackého starouše se omezuje převážně na slovo: „Proč?“, což neváhá opakovat několikrát za sebou (a ne, není to kvůli tomu, že by nedoslýchal). Spíš mi to připadalo jako mužská obdoba slepičího: Kvoook?“_____  Srdnatému plavci se slabým srdcem vstoupí do cesty jedna už poněkud opotřebovaná Popelka (tady se omlouvám Zuzaně Kronerové, kterou považuji za velmi dobrou herečku) a nastane milostná eskapáda pozdního podzimu. _____  Mezi realistické prvky, jako je vykořisťování seniorky rodinou, se přimíchávají nesmyslné schválnosti bez reálného základu, ale i bez jakéhokoliv magického potenciálu, cílící právě na diváky nezávislých festivalů. To je například soužití se slepicemi, proměna v Marylin Monroe, případně useknutý konec, kde jsem marně tápala v příbuzenských vztazích hrdinovy rodiny. Přetrval ve mě pocit nudy a falešnosti celého příběhu. SHRNUTÍ: Hodně umanutý festivalový film. (14.07.2021)

Žel, pro mě nejslabší režisérův snímek. Od uvolněných Divokých včel, kde byl Sláma spojením komedie a dramatu úžasně nad věcí, přes drsnou psychologii Štěstí, až po další jeho lidské příběhy, se dostal do současné tuzemské dějové prázdnoty, kde jeho osobitý štyl jen nedočkavě přešlapuje za kamerou a žánrové póly se těžce odpuzují. Nepomáhá ani jeho klasický herecký tým plus pár "nováčků", kteří společně vytvořili přemíru postav bez možnosti pořádného hereckého projevu. Kontrast mezi životními styly je sice pěkný, nicméně postavy obou synů a jejich rodin mi ve finále přišly neskutečně zbytečné (jak mám Petru Špalkovou rád, tak Lva za vedlejší roli vážně nechápu...). Daleko více mne zaujala Alena Mihulová a její příběh, na kterém bych, po totálním vymazání Haniny rodiny, jejichž příběhy se mohly klidně odehrát v desetiminutové retrospektivě, která by divákovi i silněji přiblížila životní odtažitost hlavní hrdinky, celý film postavil. V žádném případě si nedovoluji kázat či poukazovat, jak to měl vítěz letošního Českého lva točit, nicméně z nabídnutého materiálu jsem k tomuto závěru došel. (12.03.2018)