La noche del terror ciego

Dryáčnický španělsko-portugalský horor (“Noc slepé hrůzy”), který se snažil přilákat diváky velkým množstvím zombie-rytířů, sadistickými krvavými scénami, zbytečným zobrazením nahoty a primitivního znásilnění. Proto se na základě zhlédnutí tohoto díla dívám na režiséra Ossoriu ,“španělského mistra hororu”, spíše jako na podnikatele než umělce. Ty dvě hvězdičky lze dát jen za úžasně působivé exteriéry zříceniny “kláštera templářů" (kteří si přinesli z Egypta satanistický kult), jež je ve skutečnosti zříceninou cisterciáckého opatství Santa María la Real de Valdeiglesias u Madridu. To je nádherný objekt! (31.12.2010)

Ona by to byla i povedená taškařice s tolkienovskou Devítkou v roztrhaných templářských hábitech, ale to by se tu nesmělo tolik kecat. Poutavá zřícenina, atmosféra a koukatelné holky, to všechno tak přišlo vniveč. Úvod a závěr obstojí, ale ten zbytek, snad až na krátkou scénku v márnici, si uznání nezaslouží. Tím míň zařazení mezi klasiku. 40% (21.08.2014)

Španielska hororová klasika. Veľmi pekne nakrútené lokácie starovekého hradu, v spomalených záberoch a za zvukov temných chorálov snímaní osedlaní kostlivci-rytieri v čiernych plášťoch. Solídna dávka sexu, jemné gore, neodolateľne trashovitá poetika, a famózny záver. Film je tak pomalý a udeje sa v ňom toho tak málo, že sa väčšinu času nudíte. No keď sa začne schylovať k záveru, nervy máte ako struny a ste v extáze. Zaujímavý príspevok zo starej dobrej Euro-Shock školy, ktorý príjemne oživuje súčasný nezáživný horovoý prúd. Nech mi Peter Jackson netvrdí, že v týchto rytieroch nenašiel svojich Nazghulov! (30.10.2003)

První část o prokletých rytířích mám nejraději. Sice mi trochu vadí ta podivná kombinace s egyptským křížem života a obětování Satanovi, ale jako strašidelný příběh je tenhle film povedený. Jemná erotika v podobě rychlého striptýzu mezi plameny či obnažených ňader při znásilnění je korunována scénou bičování pomocí mečů. Vliv italské školy je zde nepopiratelný, ostatně Italové na filmu spolupracovali. Mnohdy je působivější náznak, než otevřené gore - na příklad žába poskakující v kaluži krve. Nádherné zříceniny gotického kláštera dodávají patřičnou atmosféru, a tak člověk odpustí občasné technické nedokonalosti, jakými jsou například šmátrající kostlivé pařáty připomínající umělohmotnou hračku z krámku s žertovnými věcmi. Výborná je rovněž chorálová hudba doprovázená zvony. Konec je pak úplně nejlepší... (19.02.2012)

Tento úvodní kousek ze čtyřdílné série o "slepých mrtvých" je velmi pozoruhodný svoji legendou a příběhem o templářské sektě, která se nezdráhala využití černo magických rituálů pro dosažení nadměrné moci. Spojení Templářů a krvavých obětí mi sice moc nejde z historického hlediska dohromady a na tento rytířský řád spíše vrhá pejorativní význam, ale v rámci temnoty příběhu budiž. Velkou výtku bych měl k tempu, které je docela ubíjející a příběh postrádá poutavější rozuzlení. Mrtvolná atmosféra zombie rytířů a jejich pomalé šourání plus lokalita hradu jsou těmi nejvíce zábavnými prvky, které dělají film spolu s kamerou kuriózním. Tato španělská odpověď na Romerovu klasiku sice stojí pro oldschool hororové čumily za pozornost, ale moderního diváka bude brutálně nudit. Vzhledem ke stáří filmu radši zůstanu na slabších třech. (03.05.2018)