Ilja Muromec

Vcelku souhlasím s komentářem Cervenaka. Umělecký film, ruská bylina v obrazech, vzhledem k době vzniku jsou některé scény opravdu pozoruhodné (triky, poetické obrazy, množství postav atd.) - ovšem nad tím patosem a "mládencem" Iljou Muromcem se musí přimhouřit oči...Podle tradice byl Ilja až do 33 let chromý, ale pak se uzdravil a vynikal obrovskou silou. Pro zajímavost: v pravoslavné církvi je uctíván jako ctihodný. (27.02.2010)

Boj s Tatary, s pohany, kteří si chtějí podmanit Rus - to je tedy téma, které na ČT hned tak neuvidíš! Ačkoliv od natočení filmu uplynulo už více než 60 let, i dnes mne film potěšil! Vlastně PRÁVĚ DNES, kdy je Rusku nasazována psí hlava a násilím je nám vnucována nenávist k této pozoruhodné zemi! Ještě se na něj musím podívat z učebních důvodů v ruštině! Ve své době to musel být skutečný velkofilm! - - - ZEMĚ RUSKÁ SE POKOŘIT NENECHÁ! (30.03.2020)

Z vlastencova přadena.¬         Ruské byliny a Jiráskovy Staré pověsti české jsou sice v mnohém odlišnou látkou historickou, leč jedno mají společné: přilnavost vlastencovu k nim, tam ruského, tu českého. Režisér "Ilji Muromce" Alexandr Ptuško byl proslulým tvůrcem filmového zpracování hlavně ruských, ale na příklad i finských bájí národních.¬                 Ač mne "Ilja Muromec" nezklamal, přec nemohu toto dílo označiti za počin mimořádné hodnoty umělecké. Byla odvedena dobrá práce, i nastíněny základní motivy týkající se vztahu k "matičce Rusi", ale celek trpí přílišnou vnějškovostí pohledu, zatímco příslovečná červená nit, která by diváka provázela nitrem ruského vztahu k otčině, chybí; její kousky se objeví na samém začátku a dál už jen útržkovitě. Hlubina tarkovského pohledu a jeho schopnost vybavování mystičnosti je prostě (alespoň v tomto díle) Ptuškovi odepřena.¬                 Na závěr nedá mi nepřipomenouti ke srovnání s "Iljou Muromcem" mimořádný snímek našeho Jiřího Trnky, vytvořený taktéž v letech padesátých 20. stol., "Staré pověsti české" podle A. Jiráska. V tomto díle sešla se mimořádná kvalita scénáristická, režisérská i hudební a ač dnes mnohým bude se tento snímek zdáti po stránce formy zastaralým a těžko přístupným, pravdou je, že jde o počin vrcholných kvalit, a to nejen po stránce vnějškového provedení, ale i po stránce niterné. Ač vlastenec, trochu mne mrzí, že totéž nemohu říci o snímku pana Ptuška… (01.04.2020)

Velkolepá výpravná pohádka z ruských bylin. Ilja je správný ruský medvěd, bohatýr a hrdina, který se ani draka nelekne. Co na tom, že Ilja je od začátku o generaci starší, než by měl být? Na konci se to srovná a vedle Sokolíka vypadá už tak jak tatík Muromec vypadat má. Hrdina bez bázně a hany, který se nenechá zlomit ani tím, když ho jeho panovník, kníže Vladimír, Jasné slunéčko (tatínek Ludmily, i když to se tu pochopitelně nezmiňuje) nespravedlivě uvrhne do vězení. Proč by se taky lámal, když tam má ubrousek "chleb a solka", při jehož tkaní jsem konečně pochopila, jak vzniká ubrousku, prostři se. Prostě tam zdroje toho jídla musíte vetkat. Ta scéna tkaní ubrousku je moje srdcová záležitost. Veverky, bílý králík (který navíc umí bubnovat), lištička, čáp ..... (24.08.2010)

Viděl jsem takřka bezprostřeně po přečtení trilogie Bohatýr, takže moje představa o Iljovi a ostatních knížecích družinících byla celkem jasná (kdo četl ví). O to víc mě rozesmál hlavní představitel, který měl do mladíka z Karačarova hodně daleko. A úsměv vzbuzovali klasický široký ruský patos, který celý film provází, rozmáchlé výkony a některé pro mě nezapomenutelné scény, jimž jednoznačně dominuje Aljošova lest. Ta mě vyřídila. :D Asi jsem se bavil trošku jinak, než tvůrci zamýšleli, ale bavil jsem se a to je to hlavní. 60% (20.02.2013)