Ilja Muromec

Uvážíme-li, že toto dílo je nutné srovnávat s výplody jako je SUPERMAN či různé velkosériové westerny, jde o veskrz zdařilou filmovou adaptaci ruské hrdinské epiky, která v měčítcích doby svého natočení reprezentuje určitě vysoký nadprůměr. Vedle srovnatelných současných polských filmů (KDYŽ SLUNCE BYLO PÁNEM) i českých storchovských Schmidtových adaptací by toto srovnání sice nevyznělo zdaleka tak pochvalně, ale i tak na tomto filmu pořád ještě něco bude. Sloučení kumánských a tatarských vpádů do doby prvního ruského panovníka-sjednotitele sv. Vladimíra (978-1015), přijetí křesťanství (988) a současně respektování faktu, že Kijev, první velká metropole východního Slovanstva, byla směrem na jih otevřená východoevropskými rovinami k euroasijským stepím, táhnoucím se fakticky od Pacifiku až na již Moravu (podle historika Dušana Třeštíka jednotícím prvkem by měl být výskyt proslué traviny kavylu), jsou v MUROMCOVI odrazem historicky doložených kočovnických vpádů. PRSTEN NIBELUNGŮ, ještě pozdnější zpracování podobné germánské látky ze zhruba 6. století, nasvědčuje, že východoslovanská mytologie není v Evropě osamělou. ŘITKA VIDEO mělo v tomto případě šťastnou ruku. (22.11.2010)

5/10 První sovětský Cinemascope film se stereozvukem není ledajakou podívanou – pojednává o největším ruském hrdinovi všech dob Iljovi Muromcovi – o jeho zázračné proměně z nemohoucího kripla na nadpozemského bohatýra a o některých jeho skutcích, co pro blaho své vlasti vykonal: porážka východních nájezdníků na čele s chánem Kalinem, napravení vztahu knížete Vladimíra ke svým poddaným, zatočení se zrádcovskými bojary, lapení zlého skřeta trápícího pocestné, zabití draka ohrožujícího město Kijev,… V první řadě jsem byl šokován výzorem tohoto bohatýra – v mých představách se jednalo vždy o mladého a perspektivního junáka a roli ve filmu dostal 50ti-letý strejda, jehož rodiče při požehnání vypadají jako mladší sourozenci. Režisér zřejmě nechtěl měnit statnou postavu s rychle ubíhajícím věkem jeho syna Sokolíka. Další zklamání: hodně známá masová scéna divokých nájezdníků řítících se na Kijev se ukázala jako 2-3projekce a ne jako reálný dav, šermování a soubojů bylo nemnoho, takže výsledný dojem z filmu zachraňovali aspoň nadpřirozené postavy draka a skřeta. Nicméně teď už je mi v celku jasné, co posloužilo jako inspirace pro pozdější Barbary Conany a podobné Excalibury. (26.09.2008)

Viděl jsem takřka bezprostřeně po přečtení trilogie Bohatýr, takže moje představa o Iljovi a ostatních knížecích družinících byla celkem jasná (kdo četl ví). O to víc mě rozesmál hlavní představitel, který měl do mladíka z Karačarova hodně daleko. A úsměv vzbuzovali klasický široký ruský patos, který celý film provází, rozmáchlé výkony a některé pro mě nezapomenutelné scény, jimž jednoznačně dominuje Aljošova lest. Ta mě vyřídila. :D Asi jsem se bavil trošku jinak, než tvůrci zamýšleli, ale bavil jsem se a to je to hlavní. 60% (20.02.2013)

Prvé zábery ma na film neskutočne nalákali. No po vizuálne úchvatnom rozjazde to nakoniec začne trochu opadávať. Začne nudiť a záverečný bojový ´´masaker´´ s umelým drakom ( nič v zlom ) už situáciu nemá šancu zachrániť. Ale klobúk dolu za tú celkovú výpravu a aj napriek tomu dávam vyššie hodnotenie aké si možno film zaslúži. (27.10.2010)

Zápis do mojej osobnej TOP 10 vizuálne najúchvatnejších filmov vôbec. Nie kvôli tým dekoráciám, kostýmom a davovým scénam, ktoré by dnes stáli asi miliardu dolárov, ale kvôli vysoko štylizovanému obrazu - prakticky každý záber je komponovaný v duchu ruských maliarov a ilustrátorov, od Vaznecova cez Bilibina až po Repina. V každej sekunde nádhera. A príbeh tiež nie je zlý, celkom zručne kombinuje roztrieštené motívy z bylín do obstojne kompaktného príbehu. Aj tá teatrálnosť a megapátos s neustálym bitím sa do pŕs a ochraňovaním Matičky Rusi patria k veci. Akurát film trpí "syndrómom Jackieho Chana" - hlavného hrdinu vo všetkých životných obdobiach hrá jeden nemotorný dedo. Keď toho šedivého chlapa oslovujú "junák", tak ide čaro filmu mierne pod fialky. (25.05.2009)