Princ Mamánek

Jsou filmy, které určité žánry zneužívají. Třeba zneužijí jinak sci-fi prvek cestování časem k romantickým komediím. Zde Budař zneužil žánr pohádky pro filozofický film o strachu ze stárnutí a ze smrti, takže výsledné dílo rozhodně, ale rozhodně není pro děti, spíše bych je pouštěl v domovech důchodců. Nic proti, ale mně se daleko víc líbila ta úvodní hravá třetina, přesně do chvíle, kdy dojdou do hospody, resp. jsou ubytováni. Pak už se nastoupí v plné palbě, dojde ke změně ve stylu vyprávění, a začne se to táhnout jako smrad, neboť i záběry jsou najednou delší a střihač si zde dával delší dobu pauzu. Jinak ale jo, natočené je to velmi slušně, kamera, lokace, výprava, hudba, herci hrají uvolněně, přirozeně, a dokonce zde hraje Khek Kubařová, jejíž úsměv a veselé oči dovedou rozveselit smutná chlapská srdce již jen od pohledu. Dokonce i některé repliky jsou vtipné, dialogy dobře postavené. Ale v celkovém, důsledku jsem si odnesl, že smrt je vlastně fajn, takže doufám, že po odvysílání v TV nestoupne počet sebevražd oběšením. Jo, a myslím si, že obsadit dřívější princeznu Arabelu do role královny byla od Budaře poněkud zlomyslnost a škodolibost. (30.12.2023)

Vydržel jsem do doby, kdy nesnesitelně šišlající a pitvořící se šenkýřky začaly olizovat mamánkův dopis. Pak jsme přepnuli na Knihu džunglí. Bože to byl nebetyčný rozdíl... Možná to někdy dokoukám do konce, ale ani na ty 3 hvězdy to nevidím. Škoda, fandil jsem tomu. (31.12.2023)

Honzu Budaře mám rád. Je to skvělý hudebník, mám moc rád jeho písničky (jeho CD mám snad všechna)  a nevadí mi ani jako herec ve filmu. Na jeho posledním koncertu tak před třemi roky nabízel po koncertu cédéčka a knihu co sám prý napsal a ilustroval. Pohádku Princ Mamánek. Hned jsme do toho šli. Jenže doma ouha, pohádka potomstvu moc neštymovala. Dokonce jsme knížku ani nedočetli. Přešla nějaká doba a je tu film Princ Mamánek. Když se na naší scéně objeví nová pohádka, každý tak nějak automaticky tuší, že to bude zase něco ve stylu štědrovečerních pohádek. K nezbytnému kapru, bramborovému salátu a cukroví, nás ČT pravidelně krmí pokaždé nějakou to novou pohádkou a všechno je to takové stejné, sterilní, přibarvené a aromatizované. Dokonce si pořádně nevybavuji, kdy se mi nějaká taková pohádka líbila naposledy a její jméno. Ne, tím že stárnu to fakt není.  Když se pak takový divák koukne na Mamánka (nedej bože s dětmi), čeká ho šok. Ona je to vpodstatě taková polodětská a hodně neumělá variace Sedmé pečeti.  Budař se nám tu něco snaří sdělit, ale moc mu to nejde a mnohdy vizuál výrazně kraluje nejen nad scénářem, ale bohužel i jeho herectvím. Pokud je to žánrově pohádka, má to být pohádka. A né filozofický maglajz na téma dospívání, zmoudření a přijetí smrti jako nezbytného konce všeho. To vše ale v dětsky pohádkových kulisách. Opravdu nechápu, jak se někomu může líbit radoby středověká krčma v Dětenicích. Něco tak umělého a ochotnického v tom nejhorším slova smyslu jsem vlastně nikde jinde neviděl. Donedávna bych věřil, že tohle aber echt historisch může fungovat snad jen na zájezd německých turistů odněkud z Bavor. Ale zdá se, že  i na Budaře, který byl prý v tamních prostorách zcela okouzlen tím ,,středověkem''...  No, proti gustu, žádný dyšputát.  Obdivuji ho, že si ve filmu zahrál hlavní roli, režíroval ho, produkoval a ještě si k němu složil hudbu. To musel být asi celkem mazec. I ta hudba mi ale přišla melodiemi dost podobná jeho dřívějším kouskům a tak nějak mne napadlo, že poslední jeho umělecké příspěvky naší kinematografii nedopadají úplně dobře. Nebo alespoň ne ve standardu, který bych od něj čekal. Už jen ta účast v roli těžko uvěřitelného vůdce zbouřenců v Jíškovi a teď tohle. Přál bych mu, aby z toho ártovna, kam byl asi zahnán sám sebou (a budiž mu to přáno) se zase vrátil do vod jeho fanouškům více srozumitelných. Dávám tedy jen za dvě otázky a také volám aby se Honza Budař vrátil zpátky do našeho světa. * * (19.04.2023)

Tema dospivani a vyporadani se s vlastnim strachem. Najdete tu dobrodruzstvi, pouceni, strach a romantiku. Pribeh se bude jiste libit dospelym i detem. Neni to ale klasicka pohadka, jakou by v kine cekala rodina s detmi. Budar hraje zhyckaneho kralovskeho synka, kteremu se nechce z tomu. A zaroven se sam reziruje. (19.04.2023)

Říkal jsem si proč to nedali jako vánoční pohádku na druhý svátek, když je to nové a premiéra, ale velice mě to po pár minutách odpovědělo samo. Tohle se tam prostě nehodilo. Ono netradiční pojetí s hororovým nádechem bylo divné. Budař mě do titulní roli nesedí měl si vzít Vetchého postavu a prince přenechat někomu vlasatému. Plešatého prince jsme ještě neviděli. Jestli se k tomu někdy vrátím kdo ví. (01.01.2024)