Krátký film o lásce

Meditace o dvou podobách lásky z Kieślowského seriálu o Desateru? Ale konečně, když vás to baví. Je zde více problematických rovin, například paralela s Oknem do dvora - táži se, nač? A pak samozřejmě ty výklady motivací jednotlivých postav, zda láska vyvzdorovaná a vynucená pokusem o sebevraždu má vůbec nějakou hodnotu. Žádný uspokojivý výsledek, pouze nastolení banality z krajiny dospívání. Je nutno cítit vinu, pokud nemiluje toho, kdo by si to přál? Není nutné se tímto problémem hlouběji zabývat na půdorysu biblického seriálu. (20.06.2017)

Oprvadu nevím, jak se s tímto filmem (a několika dalšími) popasovat v komentáři - zasloužil by si nějakou esej nebo studii, na což jsem prostě "malý pívo". Takže jen několik z kontextu vytržených postřehů: hrdý zástupce "polského rozměru" ve filmu, hodnotný snímek zasluhující plnou pozornost (ne doma v posteli, ale v kině, ve filmovém klubu, prostě na plátně), dotýkající se příběh, občasné jemné humorné scény podporují dramatičnost děje. Zbytečně brečet nad rozlitým mlékem. (27.02.2012)

Znáte ten pocit ,když si takhle v létě přivstanete a vyrazíte ven do přírody.Všude je klid, slunce právě vychází, nad rybníkem se snáší opar mlhy a v trávě se třpití kapky rosy. Vy chodíte v té rose bosí a přestože zem je studená, nohy vás vůbec nezebou. A v duši máte něco tak krásného, až by jste nad tím plakali. Tak takhle nějak jsem to měla při setkání s tímto filmem.…..a děkuji za ten závěr....a děkuji za ten hudební doprovod….a ……prostě děkuji. (06.12.2007)

O lásce možná, ale taky trochu o stalkingu. Podle mě může být ten klučina rád, že si neodseděl pár let v chládku, a on místo toho ještě brečí, že si ho ta ženská pozve domu a nechá ho na sebe sahat... Čili, nelíbí se mi, že z někoho, kdo rozvíjí takovou aktivitu se tu dělá oběť, byť se jedná o ťunťu, který není až tak moc nebezpečný (ve smyslu, že by sledovanou ženu napadl fyzicky). (27.10.2011)

Krátký film o lásce má podobné pozadí jako Krátký film o zabíjení. Pořád jsme v tom stejném depresivní socialistickém polsku, kde vládne zejména šedá. Teplé a veselé barvy zde skoro nenajdete. Ono se není ani čemu divit, ten film totiž není moc veselý. Spíš naopak, je smutný, ale narozdíl od "Zabíjení" skýtá v sobě tolik naděje. Naděje na happy end, na změnu života a hlavně na lásku. Sice se zde jedná o lásku, tak trochu postavenou na hlavu, ale pořád je její podstata stejná. Láska nenaplněná, toužebná, hravá, despotická, obsesivní, mateřská anebo ryzí a čistá. To vše se vešlo do jednoho špinavého sídliště kdesi v Polsku. Stejně jako Zabíjení otřáslo mou dušičkou, to samé se povedlo i tomuto filmíku, ovšem zde zcela v pozitivním slova smyslu. (24.01.2007)