Velký útok zombies

Viete ako na prvý pohľad poznáte rádioaktívneho zabijaka, živiaceho sa krvou obetí? Má hlavu obmazanú hrudkovitým hnedým výkalom a púli pri tom lačne oči. Ak divák pristúpi na túto hru, čaká ho vražedná story s elektronickým pop podmazom. S absenciou strachu, a paradoxne s dôrazom na lacné krvavé nechutnosti. A s pamparádnym záverom. Neboli by to talianski režiséri s presvedčením, medzi ktorých Umberto Lenzi patrí, aby sa nesnažili do toho celého vopchať sociálno kritické posolstvo. Veď režisér cítil celý život ako anarchista. V tomto zmysle nie sú až tak zaujímavé reči o betónových mestách, kde sa ľudia dusia vlastnými zlovestnými vynálezmi, spôsobujúcimi katastrofu mutovaných rozmerov, ktorej hrdinovia čelia. To je taká prežviachaná slama. Pôsobivejšie vyznievajú úvodné zábery na priemyselné a betónové časti mesta - teda na architektúru toho, čo dáva masovo svet ľuďom v podobe výstavby od konca druhej svetovej vojny. Ako akýsi temný architektonický odkaz nacistických plánov prestavby. Zaujímavý je i koncept útoku na spoločnosť: najprv preťať dopravné tepny, zablokovať televíziu ako hlavný nástroj propagandy, znefunkčniť telefonické prepojenia, ochromiť elektrárne, znefunkčniť nemocnice. Myšlienky ambiciózne, spracovanie: B/C. Takže 60%. (24.10.2015)

Nad tímto snímkem se snesl malý obláček mystifikace, jelikož všemožné cizojazyčné variace na jeho název obsahují slova „zombies“ či „walking dead“ a přitom tu o oživlé mrtvoly v tom „romerovském“ pojetí vůbec nejde. Řádí tu radiací zmutovaní lidé, kteří sají krev jako upíři a koordinovaně spolupracují, podřezávají krky mačetou a střílejí ze samopalů. Přitom když si člověk doslovně přeloží původní italský název, nedostane žádnou zmínku o živých mrtvých (na druhou stranu italský název částečně vyzrazuje finální dějové překvapení). To bylo jen pár slov k mému mírnému rozčarování, teď už k samotnému filmu. Je to trash. Zle napsaný i natočený parazit na úspěchu Úsvitu mrtvých s hroznými hereckými výkony, děsnými dialogy, úplnou absencí logiky a již zmíněným překvapením na konci, které pohřbívá celé předchozí dění. A ty vykulené oči „nakažených“ na pozadí otřesně udělaných latexových masek byly opravdu k smíchu. (05.05.2019)

Zacku Snydere, běž se zahrabat. Triskozombíci tu byli už čtvrtstoletí před tvým Úsvitem, víš! Je fajn rozdíl koukat na starou italskou školu a přitom zažívat příjemnou změnu. Samozřejmě jsou tu hrozní neherci, nechybí příšerná syntetizátorová hodba, nulová atmosféra, zoufalé masky - no prostě klasika. Ale zombíci tu mají umělou inteligenci jakou můžou záviďet i ti od tatíčka subžánru Romera. Umí totiž pilotovat letadla, střílet ze samopalů, lákat lidi do léček a přetvařovat se na živé. A jako bonusek docela šnel sprintují. Bezproblémově dokoukatelná jednohubka bez nutnosti rychlopřetáčet. Jo a nebojte i zde dojde na oblíbený talianský fígl s vypichováním očička človíčka a také na nezbytnou porci nahoty. (05.11.2008)

Ač jsem se snažil, jak jsem chtěl, tenhle film jsem vůbec nepochopil. Absolutně nesmyslná zápletka o nakažlivé radiaci, zombie se objevují v místech bez přístupových cest z čistého vzduchu, apod... Naprosto tupé dialogy typu "já sem generálova dcera a nebudu ho poslouchat, chci jet na chatu zombíci nezombíci" připomínají něco jako "já sem zabiják s velkym nožem a jdu rozkuchat tamtu krvavou bloncku, bacha na mě!".. a co mi vadí nejvíce - naprosto, naprosto špatně vytvořené zombie. Nejen, že běhají, ale jejich svalové koordinace je naprosto bezchybná a očividně mají jakési logicky nelogické myšlení - zombie například otevře výtah ze strojovny jakýmsi kolem, přestřihne telefonní kabel... používají palné zbraně a s bezchybnou nesmyslností uřezávají ženám bradavky a prakticky každé ženě nezapomenou rozepnout košili, než zaútočí. a tak dále a tak dále. (07.01.2008)

Pamatuji si, jak jsme asi v páté, nebo šesté třídě s otevřenou pusou poslouchali vyprávění jednoho šťastlivce, jehož rodiče vlastnili video, o filmu, ve kterém na začátku vyskáče z vojenského letadla banda zombíků. Teď po dlouhé době jsem film konečně viděl. Musím říct, že mě rozhodně nezklamal, jak se mi to docela často v podobných případech stává. (15.02.2007)