Zlé časy

Tohle se povedlo. Nechal jsem si v rámci mé session s Charlesem Bronsonem tenhle film až na konec a nelituji, protože jsem si aspoň spravil chuť po některých průměrných opusech. Na to, že měl Bronson přes 50 vypadal opravdu ve špičkové formě a ten borec co toho moc nenapovídá a nechá za sebe mluvit spíš svoje pěsti mu sednul dokonale. Pochopitelně, že scénář není oscarová záležitost, ale to se snad nedalo ani čekat. Hlavně, že to funguje a velice slušně šlape. Já jsem spokojenej a víc ke štěstí nepotřebuju.85% (12.02.2017)

- Chaney, tohle je můj přítel Poe. - Dá ti do pořádku rány, modřiny a podobný radovánky. - Studoval jsem dva roky medicínu. - Dva roky nedělají doktora. - Ve třetím roce se nad školou objevil černý mrak a já jsem se s ním vzdálil. - Snaží se říct, že je narkoman. - Mám slabost pro opium. S tím se těžko končí. Někdo se narodí, aby selhal, někdo je k tomu donucen. ___ Musím ti něco říct. - Už by ses neměl ukazovat. Věci se změnily. Budu se stěhovat. Polepším si. Dostala jsem lepší nabídku. Někdo, kdo zůstává na noc. Má dokonce stálou práci. - Zdá se, že máš, cos chtěla. - Nic víc mi neřekneš? .... ___ Měl bys něco říct.... ___ Čerstvej, slanej mořskej vzduch. To nám udělá dobře. ___ Byl to pan Někdo. (15.04.2017)

Bronson přijede do nějakýho města, všechny zmlátí a ve finále se rozmýšlí, jestli zmlátí ještě jendoho chlapa a nebo se na to už vysere. Scénář hodný IQ Mike Tysona, ale co už, konec konců Bronson je drsňák a tahle role mu sedne a Walter Hill je filmař co by dokázal natočit filmovej hit i z předávání Zlatýho slavíka. Co mě ale fakt sralo byl zvuk. Přesněji řečeno, jestli zvukaři někdy slyšeli jakej zvuk vydává pěst co dopadne na ksicht nebo na solar ? Zjevně ne, protože údery pěstí tady zněly jako když stará Hrabánková dole v řeznictví pleskne na váhu 20deka rybího salátu. (11.11.2010)

Velmi solidní čtyři hvězdy za báječného Bronsona, ten mlčenlivý boxer v krizových letech v New Orleans, ve skvělé formě, který se seznámí s dalším panem skvělým, a to Jamesem Coburnem a spolu rozjedou pouliční box, ve kterém mafie točila slušné peníze. Je to o odvaze, síle, chamtivosti, ale také slušnosti. Film mě sedl, jemný humor k tomu, mohu doporučit. (19.06.2016)

Svou krásnou atmosférou, jež dokřesluje navíc hudba, umělecky laděný vizuál a pozvolné tempo vyprávění o drobných osudech malé hrstky postav, náleží přesně do té skupiny filmů, které mám z americké tvorby 70. let nejraději. Když ještě navíc v druhé půlce zdařile přecházejí svou stylizací do neo-noiru, mohlo by to klidně vypadat z mé strany na pětihvězdu. Jenomže má to ne jeden, ale hned dva háčky: nikdy jsem příliš nemusel Charlese Bronsona (prostě mě nebaví a nebaví...) a odjakživa nesnáším box. Zatímco z herců mi své sympatie vynahrazoval alespoň ve vedlejší roli James Coburn, s boxem, kolem něhož se točí skoro celé dění, to bylo nepochybně mnohem horší. Není to zdaleka taková tragická nuda jako Zuřící býk, dost zdařilé je zde vykřeslení problémů mnoha lidí v době Velké hospodařské krize, byť podáno spíše na pozadí. I zmiňovaná pěkná filmařina a atmosféra mají také podíl na tom, že jsem se dodíval do konce s patřičným zaujetím. Jenomže co z toho, když mi zůstaly po celý čas ukradeny osudy obou hlavních postav (jak tuláckého bojovníka v pouličních zápasech, tak organizátora zápasů a věčného dlužníka v jedné osobě) absolutně ukradeny? Jeden z filmů, které mě formálně uchvátily, ale obsahově nechaly chladným... 65% (24.10.2020)