Půlnoční míle

Zajímavě neotřelý příběh o velké ztrátě, snaze zaplnit ji a nové lásce, stojící na výborných výkonech Jake Gyllenhaala, Dustina Hoffmana a Susan Sarandon, stejně jako na vždy okouzlující a roztomilé Ellen Pompeo(zde navíc ve své první opravdu větší roli). Potěší i Holly Hunter ve vedlejší roli státní zástupkyně. Skvěle vykreslenou atmosféru Ameriky šedesátých let podtrhuje výborně zvolená hudba. Půlnoční míle je prostě takový malý skromný film, který Vás vtáhne a přes pomalé tempo vyprávění nepustí. (26.04.2012)

Brad Silberling napodruhé. V blažené nevědomosti jsem urazil půlnoční míli, aniž bych věděl, že tuto cestu kočíroval již zmíněný. O to bylo mé překvapení milejší, když jsem byl nadmíru spokojen i s druhým shlédnutým dílem od tohoto režiséra. Snad za to může právě on, že ty dva mnou shlédnuté filmy, ač jsou smutné, teskní, neveselé, skrývají pro mne velikou dávku energie a snad i optimismu. I přestože začátek této jízdy trochu skřípal, nakonec se náš půlnoční expres s lehkostí rozjel a nechal nás kochat se prostředím temným, snad jen měsícem osvětleným. Příjemné vzezření všech zúčastněných herců bez výrazných výkonů snad jen prospělo k nerušenému snění. Proto nechte mě dále snít, mám půlnoc a okolo mne lítá pět hvězdiček. (10.12.2007)

Velmi nevyvážený film – začátek byl naprosto famozní, moc se mi líbil vstup, kdy se členové rodiny připravují na pohřeb své milované dcery a snoubenky, líbilo se mi, jak to zvládají (telefony apod.), líbila se mi cesta auty a míhání okolního světa za jejich okny, svět běží dál, jakoby se nic nestalo….Pak ale začínající film hodně klesnul, naprosto nereálné vylíčení rodičů, kteří přišli o svou jedinou dceru a to ještě tak drastickým způsobem jako je náhodný zastřelení nějakým šíleným magorem (!!!), nedovedu si představit jedinou matku s otcem, kteří by první dny po téhle tragédii reagovali způsobem, jakým bylo předvedeno ve filmu. Hlavní hrdina (Jake Gyllenhaal) hrál naopak přesvědčivě, tomu jedinému bylo tak nějak rozumět a posléze, kdy vyšla najevo další dost důležitá skutečnost, ještě víc věřit tomu, co prožívá. Zhruba od půlky filmu nabírá děj mírně dech, ale opět velmi na střídačku – střídání věrohodných scén (Joe zapomene přijít na domluvenou večeři) s velmi nevěrohodnými scénami (nedovedu si představit člověka, který by pár dní po pohřbu snoubenky, nabízel pozůstalému svou dceru tak tristním způsobem jako tomu bylo ve filmu). Závěr filmu byl vyšperkován dvěma scénami – s matkou a s otcem, kdy se s nimi Joe loučí a oni se vlastně jeho prostřednictvím loučí se svou dcerou, ty byly výborné a vlastně mi stály za to vydržet u tohohle filmu až do konce. I úplně konečná scéna s pohledy nahoru (cielo) je moc příjemná a kvalitou se vyrovnává samotnému začátku. Co ale tento film chtěl říct? Trošku tápu a jeho nevyváženost mi v tom moc nepomáhá…Zajímavé drama, které mohlo být o být o něco zajímavější… (26.03.2010)

I když nevím ani za co...ale něco mě na tom filmu prostě dostalo. Možná ta všudypřítomná melancholie, občas prosvětlená nečím absurdním. Zvláštní, skoro bezmyšlenkovité dialogy, které kdyby byly zahrány někým jiným, skončí tenhle film v propadlišti dějin. Nevím, netuším...MOONLIGHT MILE ve mě zanechala nějakou zvláštní hořkosladkou stopu nadějné deprese o tom, že lež má krátké nohy a přece s ní daleko dojdeš (a ještě poznáš lásku svého života) :P A nejlepší scéna? Večeře na níž Joe vypráví, jestli se ho dotkla smrt jeho snoubenky :D Božsky zahrané, naprosto vypiplané k dokonalosti a navíc odříkané rychlostí blesku. Umírala jsem smíchy...i když to možná v tu chvíli nebyl autorův záměr :) (23.06.2010)

Je to přesně můj šálek čaje. Takové filmy mám rád. Skvěle obsazeno, výborná hudba, zajímavý příběh, který vlastně není příběh, ale jen pohled na část života určitých postav, jemný humor, přiměřená romantika a všudypřítomná posmutnělá nálada! Je to prostě takový ten film, který zahřeje. Civilní, melancholický!....Silberlingovo vyjádření památky své přítelkyni, která zemřela podobně zbytečným způsobem, jako snoubenka filmového hrdiny. Do jaké míry je Gylenhallova postava autobiografická, to můžu jen hádat. (02.12.2007)