Reklama

Reklama

Obsahy(1)

I vo svojom druhom hranom filme, príbehu dvojice romantických tulákov, zostáva režisér Ivan Vojnár verný téme ľudí z okraja spoločnosti, outsiderom a ich spoločnému údelu vykorenenosti a často i zmareného života. Zaháľač a opilec s bohémskymi sklonmi Rufus sa zoznámi s predavačkou v bazáre Kateřinou a má s ňou dieťa Malého Rufusa. Jeho kamarát Čerčil, ktorý ma tiež tuláctvo v krvi, sa zamiluje do omnoho mladšej Gréty a má s ňou dcérku Malú Grétu. Zatiaľ čo vzťahy rodičov sa rozbijú, vzťah ich detí vznikne, až keď sú obaja dospelí. A zdá sa, že tulácke deti, ktoré zdedili mnohé od svojich otcov, majú nádej... Dej sa odohráva v rozmedzí zhruba dvadsiatich rokov. Režisér zámerne abstrahuje od konkrétneho popisu doby a zrieka sa i vonkajších znakov starnutia dospelých hrdinov. Zároveň film bohato štrukturalizuje. Rámcom je rozprávanie Malej Gréty, ktorá ide vlakom navštíviť Malého Rufusa do väzenia. Vnútorným komentárom obohacujú rozprávanie i Rufus a Kateřina. Zaradené sú aj Rufusove písané denníkové záznamy. Kľúčovým bodom je voľba "dejiska", teda Ústí nad Labem a jeho okolia. Práve v zachytení reality priemyslového mesta a vo vierohodnosti pohybu postáv v surovej skutočnosti tkvie hlavná sila snímky. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (43)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Hodně zajímavý a neprávem zapadlý český film, vyprávějící o životech tuláků, kteří hledají smysl svého života, okolní svět jim připadá vzdálený a radši tráví svůj čas někde v lesích, než někde ve městě v práci. Stejně jako u Vojnárova debutu, filmařsky je to perfektní, skvělá kamera, výborně vybraná hudba, akorát u hereckých výkonů to místy skřípe. Takový Schmitzer tu hraje bravurně, ale někteří herci tu pak přehrávají. Vlastně moje hodnocení Lesních chodců je hodně podobné mému hodnocení filmu Cesta pustým lesem, i se stejnými klady a zápory, je to i podobně poetické. Akorát tady je zajímavější příběh. Celkově se ale opět jedná o velmi zajímavý český film, který prostě neprávem zapadl. Silné 3* ()

easaque 

všechny recenze uživatele

na tento film mě nalákala především účast Jiřího Schmitzera, kterého mám rád. Příběh mě však nakonec do sebe moc nevtáhnul a vlastně ani nebavil. Tématika ztracených duší nebyla nijak poutavě natočena a polodokumentární styl mi nesedl, stejně jako většina ostatních herců, jejichž výkony mi přišly docela amatérské. Prostě 2 ošuntělé hvězdy. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()

Reklama

swed 

všechny recenze uživatele

Komorní snímek režiséra Ivana Vojnára zaujme svou poetikou a hloubkou. Na příběhu o čtyřech (vlastně šesti) ztroskotancích nám zároveň dává i lekci o povaze a historii našeho národa. Tyto dvě složky se navzájem doplňují a společně vytvářejí inteligentní celek. Příběh, který sledujeme, se odehrává v průběhu několika desetiletí. Ovšem všechno, co zde vidíme, působí dojmem šedého bezčasí (hlavní hrdina dokonce skoro fyzicky nestárne). To dokonale vyzdvihuje neměnnost postav a charakterů (doba se mění, my ne). Herecké obsazení je přesné. Každý z herců působí civilně a nikdo na sebe sebestředně neupozorňuje. Možnou výjimkou je M. Bambušek (Rufus ml.), jehož věty občas působí nechtěně komicky. "Lesní chodci" jsou především o svobodě a hledání smyslu a náplně života. O to smutnější je, že žádný z hrdinů nic podobného nenalézá, protože uvnitř ani netuší, po čem skutečně pátrat. Dokonce ani neví, jak žít život, který by z něj nedělal chodce, ale bytost, co se může zastavit a alespoň na chvíli okusit to, čemu se říká spokojeně žít. 9/10 ()

Machrovic 

všechny recenze uživatele

SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY Z FILMU, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: "Já nevím, co je na tom chlastu tak krásnýho?" // "Nejdůležitější a nejkrásnější je, když člověk v něco věří." "Jako v co?" "Jako v sebe." // "Když tak milujete tu anarchistickou svobodu, tak koukejte vypadnout. Padejte mi z očí." // "V týdletý zemi je tak zkaženej vzduch, že se tu nedá dejchat." "Změna podnebí je potřebná." // "My Češi pořád přešlapujeme." // "Vůbec mě nebaví shánět prachy, abychom si udrželi nějakou životní úroveň." // "Víš, co je dobrý? Že mě přestane otravovat ta moje pitomá rodina. Budu od ní daleko." // František Gellner 1903 (ve 20 letech): "Asi se dám ke kanibalům. A nechám se jimi sežrat. To je můj nejlepší skutek, co můžu udělat pro lidstvo." // "Vlast máš tam, kde je ti dobře." "A to je jako kde?" "Určitě ne tady v tom bordelu." // "Já jedu. Zůstaňte si tady volové!" // "Ty jsi takovej vůl, že tomu věříš. Já bych takovýho chlapa jako seš ty teda nechtěla." // "Já se prostě nechci zařadit do toho stáda kolem sebe." // "Nemáš vůbec žádnej styl. Nemáš vůbec žádnej styl, že mě tu chceš nechat." // "Vy jednou za čas dokážete potěšit, pane majore." // "Když jsem se narodila, tak jsem měla po celém těle srst jako opička." // "Máma opustila psychiatra a tajně zmizela." // "Musím pryč." "Kam jinam?" // "Ustřižený křídla jsme měli všichni čtyři." // "Kdyby člověk neznal svou minulost, tak neví, co je zač." // "Jsem tak daleko od lidí, že nemám šanci se k nim vrátit." // "Okrádat se mezi sebou a válčit o šéfa smečky." // "To tady mám u sebe malej stromek roztomilej. Tak já trochu přibrzdím, aby se na to sluníčko taky dostal." // "Pivo nesmím! Co teda vlastně smím?" // "Budeme spolu?" "Už je pozdě. Všechno jsi zkazil." // "Prosim tě, nech si ty tvý latinský průpovídky." // "Vůbec mě to tam nebavilo. Pravý bojiště je tady." "Bojiště. To je přesný." // "Vždycky, když vidím toho zkrachovalýho Rufuse, tak mě popadne vztek. A pak strašlivá lítost nad promarněnýma možnostma." // Naprostý souhlas s Douglasem. U filmu mě nejvíc iritovala značná nesouvztažnost mezi řečeným a viděným. Bylo to takové čudné. Pokud chcete mermomocí vidět nějaký filosofický film, tak vřele doporučuju film Marat/Sade // Vzkaz uživateli Dudkovi / reakce z na jeho komentář k filmu Marat/Sade: Z mého hodnocení tohoto filmu je vidět, že nejsem blahem slintající pseudointelektuál. :) ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Polodokumentární filozofická esej na téma: „Já člověk a kam směřuji“. Čtyři postavy bloudící ve vlastních srdcích a věřící ve změnu k lepšímu po opuštění Česka – země s nejblbější náladou na světě. Jenže pokud je problémem společnost, mělo by se začít jedinci. A jedinec nikdy nepřestane vinit společnost. Proto přibývá samotářů, proto se samotářství stává masovou záležitostí a proto jej samotní samotáři zavrhují tak dlouho, až si najdou nějakou spřízněnou duši, aby se po krátkém vztahu mohli vrátit na začátek. Dočasný únik lze najít v bezcílném toulání lesem, v tichosti, daleko od civilizace, ale nemůžeme unikat věčně. Nikdo nemůže unikat věčně. Alespoň smrti ne. Lesní chodci jsou trošku vztahovým dramatem, trošku sociální sondou, trošku dokumentem (vnitřní monology jakoby nenamluvily postavy, ale samotní herci), trošku něčím víc než většina českých filmů posledních let. Nemá například význam se pohoršovat nad dobovými nesrovnalostmi, film, ač se odehrává během tří dekád (od 60. do 90. let), není o době, ale o postavách. Právě skrze ně reflektuje Vojnár věčnou „nasranost“ českého národa a snaží se najít odpověď na otázku „proč?“. Film se zaobírá do stejné míry obecnými otázkami o české populaci jako individuálními osudy postav, tzn. titulními lesními chodci. V čele hereckého obsazení exceluje Jiří Schmitzer, jenž jakoby ani nemusel nic hrát. Ostatní herci sice postrádají jeho přirozenost, ale „účel“ svých postav plní stoprocentně. Scénář filmu je plný navenek krkolomných souvětí, které by přece podobní „nádražní bufeťáci“ nikdy nestvořili, ale právě ony představují tu nejsnazší cestu k podstatě Vojnárova smýšlení. Jsou to věty šikovně vystavěné, s jejichž pomoci režisér třímá opratě filmu po celou dobu pevně v rukou. Díky kameře Ramuna Greičiuse se Lesní chodci nejen příjemně poslouchají, ale stejně příjemně se na ně dívá. 85% ()

Galerie (13)

Zajímavosti (5)

  • Stránky deníku, který se v průběhu celého filmu objevují v krátkých záběrech, obsahují text knihy „Chůze lesem“ od od Ernsta Jüngera. Téma knihy je společné s filmem, klade si otázky „jak být svobodný v nesvobodném světě“. (sator)
  • Petra Poláková a Ester Hocke v době vzniku filmu působily v zázemí ČS Ústí nad Labem, a to jako šatnářka a inspicientka. V uvedeném divadle i někdy vystupovaly, zejména Ester Hocke, protože v té době tam bylo častým jevem, že větší či menší role dostávaly i lidé ze zázemí divadla. (hippyman)
  • Retrospektivně vedené vyprávění, odehrávající se v průběhu třiceti let minulého století, natáčel Vojnár v Ústí nad Labem a jeho okolí s neherci a členy tamního Činoherního studia. Velká část jejich spolupráce byla založena na improvizaci, což kladlo značné nároky i na kameramanskou práci Ramunase Greičiuse. (Zdroj: NFA)

Reklama

Reklama