foto

Zdeněk Tyc

  • nar. 16.4.1956 (60 let)
    Rokycany, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Osobitý režisér a scénárista Zdeněk Tyc se narodil 16. 4. 1956 Rokycanech. Úspěšně absolvoval stavební průmyslovky a po maturitě vystřídal mnoho různých zaměstnání - pracoval jako ošetřovatel v zoologické zahradě, kulisák, tahač kabelů v Československé televizi a asistent režie na Barrandově (Požáry a spáleniště (1980 ), Upír z Feratu (1982), Sestřičky (1983), Straka v hrsti (1983)). To ho přivedlo k zájmu o film. V letech 1983 - 1990 vystudoval režii na FAMU, kde coby školní cvičení natočil snímky VLEVO V BOK (1984) a JAK THORIN ZTRATIL BARVU (1985). Jeho středometrážní adaptace Buninovy povídky VLČEK (1986) získala školní ocenění Maxim. Dalším školním filmem byla OPALA (1988).

Tycův absolventský film, který byl zároveň i jeho debutem celovečerním, se jmenoval VOJTĚCH, ŘEČENÝ SIROTEK (1989). Baladický příběh na motivy povídky ukrajinského spisovatele Jevhena Hucala, který Tyc pojal jako symbolické podobenství nepřizpůsobivého hrdiny, jenž se v roce 1946 vrací z vězení do zapadlé jihočeské vesnice, je poetickým filmovým vyprávěním s lyrickou, nedějovou strukturou s minimem dialogů. Tycův černobílý snímek, přímo inspirován českou novou vlnou, je považována za jeden z nejpozoruhodnějších generačních debutů poslední dekády, navíc získal Hlavní cenu na Festivalu českých a slovenských filmů v Bratislavě a byl vyslancem tehdy ještě společného státu v boji o Oskary. Zároveň byl oceněn Velkou hlavní cenou poroty na festivalu prvních filmů v Angers ve Francii. Divácky však zcela propadl (film šel do distribuce v říjnu 1990). Částečné satisfakce a diváckého zájmu se mu dostalo při jeho obnovené premiéře v roce 2005 - tento snímek byl zařazen do prestižní kolekce Asociace českých filmových klubů Projekt 100.

Po zdárném absolvování FAMU Zdeněk Tyc spojil svou pracovní dráhu s Československou televizí, kde režíroval grotesku MÍČ (1991). Jako tvůrce byl značně ovlivněn strukturami a poetikou divadla Sklep, jehož křest desky pro ČST také režíroval, dále pak natočil portrét rockové skupiny Vltava a režíroval řadu live koncertů z klubu Na Chmelnici. V roce 1991 natočil ve společnosti T.H.A. producenta Ondřeje Trojana povídku CESTA, z cyklu „Historky od krbu“, v hlavní roli s Tomášem Hanákem. Po svém neokázalém celovečerním debutu se v roce 1993 pouští do natáčení svého druhého autorského filmu.

Snímek ŽILETKY (1994), natočený v česko-francouzské koprodukci, v hlavní roli s Filipem Topolem, člověkem názorově i lidsky blízkým Tycově individualismu a introvertní naladění, intelektuálem a leaderem hudební skupiny „Psí vojáci“. Ne náhodou titul filmu odkazuje ke známé písni této kultovní undergroundové skupiny. Symbolický příběh o životě intelektuála v totalitě a o spáse lásky (podtitul filmu zní ,,O věrné lásce až za hrob"), která však probíhá jen v abstraktní rovině. Filip Topol zde ztvárňuje hlavní postavu Andreje Chadimy (aluze na další legendární postavu pražské hudební alternativní scény) - intelektuála a jeho komplikovaný vnitřní svět. (Andrejova otce si tu zahrál skutečný Filipův otec Josef Topol) Snímek o nemožnosti intelektuálního úniku z české kotliny a o velké nenaplněné lásce akcentuje hlavně psychologický vývoj hrdiny a jeho odtržení od reálného světa. Film ve Francii získal prestižní ocenění „Fondation GAN Pour le Cinema“ a byl uveden na velkých festivalech v Berlíně, Torontu a na workshopu v Göteborgu, pořádaném Evropskou filmovou akademií, kam byl osobně vybrán německým režisérem Wimem Wendersem. Zdeněk Tyce však podlehl nesmyslné domácí kritice a od filmu oddělil jeho závěrečnou barevnou část, což značně uškodilo jeho celkovému vyznění.

Hned v zápětí v roce 1995 následoval třetí celovečerní film UŽ (zkratka slov Užívej Život), jenž je exponován do prostředí karlínského podsvětí. Stylizovaný příběh s nejstarším řemeslem právě začínající prostitutky (do hlavní role obsadil herečku Barboru Hrzánovou), satiricky parodující českou porevoluční realitu, se však nesetkal s pozitivní odezvou a dokonce získal Plyšového lva jako nejhorší český film roku. Zdeněk Tyc byl jako režisér osobně zcela zdeptán neúspěchem a Plyšovým lvem (pro kterého si jako jeden z mála osobně přišel), proto se jako tvůrce nadlouho odmlčel, k dalšímu celovečernímu filmu sbíral odvahu dlouhých sedm let.

Během filmové odmlky pracoval opět pro nyní již Českou televizi. Natočil pro ni cyklus popularizující poezii CIZÍ SLOVO POEZIE (1996 - 1999), na němž spolupracoval s písničkářem a básníkem Jiřím Dědečkem a kameramanem Patrikem Hoznauerem, spolupracoval taktéž s Terezou Brdečkovou na cyklu rozhovorů se seniory JEŠTĚ JSEM TADY (1996 – dodnes), režíroval televizní dokument STARÁ FOTKA, NOVÍ LIDÉ (1996), což byla televizně-sociologická studie bývalých spolužáků ze stavební průmyslovky, se kterými se autor 20 let neviděl. K jeho stěžejním dokumentárním počinům patří vynikající dokumentární trilogie ANO, MASARYK (1997) o velké postavě českých dějin, významném filozofu a sociologu Tomáši Garrigue Masarykovi, na které spolupracoval s historikem Zdeňkem Mahlerem, stejně jako na dvoudílném dokumentu DVOŘÁK V AMERICE (1998), v němž Zdeněk Mahler poutavě a zasvěceně vypráví o skladateli Antonínu Dvořákovi a jeho dlouhodobém pobytu ve Spojených státech.

K dalšímu celovečernímu filmu se Tyc odhodlal až v roce 2002. Psychologické drama SMRADI natočené podle scénáře Terezy Boučkové je po smutných Tyceho zkušenostech sice implicitně třeskuté svým námětem, ale formálně televizně krotké, zmizela původní režisérova osobitost a neotřelá tvůrčí invence i odvaha experimentovat (především s obrazem). Komorní příběh rodičů (Ivan Trojan a Petra Špalková), kteří vychovávají dva adoptované romské chlapce a zároveň biologicky vlastního syna, narážejíce přitom na xenofobní zeď maloměšťáckého nepochopení a záště zjišťují, že jejich útěk z velkoměsta byl marný a jediný možný úkryt jim nabízí jejich vlastní malá diaspora. Film byl roku 2002 uveden v soutěži na MFF v Karlových Varech, kde získal diváckou cenu, cenu za režii si tento snímek odvezl v roce 2002 také z filmového festivalu v Instanbulu v Turecku.

Z dalších prací pro Českou televizi je třeba zmínit NEVÍME, CO JE ČAS (2003), dokument DOBROU CHUŤ (2004), cyklus televizních inscenací 3+1 s Miroslavem Donutilem (2004 - 2006) či několik dílů televizního cyklu 13. komnata (konkrétně režíroval díly věnované Evě Pilarové, Jaroslavu Hutkovi, Evě Holubové (2005). Pro televizi HBO ve spolupráci s produkční společností Total HelpArt T.H.A. režíroval také cyklus NA STOJÁKA (2004 – 2007), jehož myšlenka vychází z klasického formátu převzatého původně z anglo-amerického prostředí barové zábavy, tzv. ,,comedy stand up show“, tedy skeče jednoho herce s jedním mikrofonem a před publikem. V pořadu se objevují scénky bavičů, charismatických osobností, které nepatří mezi typické televizní hvězdy a jejichž humor dokáže pobavit diváky všech věkových i sociálních skupin. V prvních dílech se představili např. Tomáš Hanák, Lenka Vychodilová, Marek Daniel, Petr Čtvrtníček, Martin Zbrožek, Lumír Tuček, Robert Nebřenský, Tomáš Matonoha a další, v pozdějších i mnozí komici-amatéři...

Zcela zvláštní kapitolu představuje v Tyceho tvůrčí cestě režie televizního záznamu divadelní show Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit, aneb, Tak to mi ho teda vyndej (2005), v níž herecký tandem Petr Čtvrtníček s Jiřím Lábusem reflektují korupční aféru v Českomoravském fotbalovém svazu.

Zdeněk Tyc se nevěnoval jen režii filmové a televizní, hodně svých tvůrčích snah investoval i do oblasti hudební. Natočil mimo jiné i klipy skupin Vltava, Činna, Jablkoň Podílel se také na realizaci dokumentárního cyklu České televize Bigbít (1998), v němž dostal na starosti režii jednoho z prvních dílů - Bigbítové Brno a soulová Ostrava (1964-71)...

Zdeněk Tyc je jedním z nejosobitějších českých filmových režisérů, uvidíme, kam se v budoucnu vydá jeho dosud trnitá tvůrčí cesta

Radek "Radek99" Cihla

Režijní filmografie

2015 Červená knihovna
2013 Jako nikdy
2008 El Paso
Malé oslavy
Šejdrem (TV film)
2006 Nadměrné maličkosti: Jubileum (TV film)
2005 Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? aneb Tak to mi ho teda vyndej (divadelní záznam)
3 plus 1 s Miroslavem Donutilem (TV seriál)
2004 Don Juán (TV film)
Náhodička (TV film)
Víkend (TV film)
2002 Smradi
1995
1994 Historky od krbu (TV seriál)
Žiletky
1992 Vltava (TV film)
1989 Vojtěch, řečený sirotek
1986 Vlček (studentský film)

Dokumentární

2014 Příběhy neobyčejné energie (TV seriál)
2005 13. komnata (TV seriál)
13. komnata Evy Holubové (TV film)
13. komnata Evy Pilarové (TV film)
13. komnata Jaroslava Hutky (TV film)
2004 Dobrou chuť (TV film)
2002 Jak voní Smradi
1998 Bigbít (TV seriál)
Dvořák v Americe (TV film)
1997 Ano, Masaryk 1.-3.
1995 Lucie (koncert)
1992 Škola klaunů (TV film)
1991 Míč (TV film)

TV pořady

2012 Na forbíně TM (TV pořad)
2011 Na stojáka: Best of Daniel Čech (TV pořad)
Na stojáka: Best of Iva Pazderková (TV pořad)
Na stojáka: Best of Karel Hynek (TV pořad)
Na stojáka: Best of Lukáš Pavlásek (TV pořad)
Na stojáka: Best of Lumír Tuček (TV pořad)
Na stojáka: Best of Miloš Knor (TV pořad)
Na stojáka: Best of Pavel Tomeš (TV pořad)
Na stojáka: Best of Richard Nedvěd (TV pořad)
2004 Na stojáka (TV pořad)
1997 Ještě jsem tady (TV pořad)
1992 Portrét Vladimíra Mišíka (TV pořad)

Scenáristická filmografie

2013 Jako nikdy
2008 El Paso
1995
1994 Žiletky

Herecká filmografie

Dokumentární

2013 Film o filmu: Jako nikdy (TV film)
2009 Film o filmu: El Paso (TV film)
2008 Film o filmu: Malé oslavy (TV film)

TV pořady

2016 Ceny české filmové kritiky 2015 (TV pořad) - a.z.
2010 Rozmarná léta českého filmu (TV pořad)
2009 Talkshow Jana Saudka (TV pořad)
2008 Hvězdný reportér (TV pořad)

Kameramanská filmografie

Dokumentární

2002 Jak voní Smradi

Fanoušci tvůrce

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace