Reklama

Reklama

Obsahy(1)

I vo svojom druhom hranom filme, príbehu dvojice romantických tulákov, zostáva režisér Ivan Vojnár verný téme ľudí z okraja spoločnosti, outsiderom a ich spoločnému údelu vykorenenosti a často i zmareného života. Zaháľač a opilec s bohémskymi sklonmi Rufus sa zoznámi s predavačkou v bazáre Kateřinou a má s ňou dieťa Malého Rufusa. Jeho kamarát Čerčil, ktorý ma tiež tuláctvo v krvi, sa zamiluje do omnoho mladšej Gréty a má s ňou dcérku Malú Grétu. Zatiaľ čo vzťahy rodičov sa rozbijú, vzťah ich detí vznikne, až keď sú obaja dospelí. A zdá sa, že tulácke deti, ktoré zdedili mnohé od svojich otcov, majú nádej... Dej sa odohráva v rozmedzí zhruba dvadsiatich rokov. Režisér zámerne abstrahuje od konkrétneho popisu doby a zrieka sa i vonkajších znakov starnutia dospelých hrdinov. Zároveň film bohato štrukturalizuje. Rámcom je rozprávanie Malej Gréty, ktorá ide vlakom navštíviť Malého Rufusa do väzenia. Vnútorným komentárom obohacujú rozprávanie i Rufus a Kateřina. Zaradené sú aj Rufusove písané denníkové záznamy. Kľúčovým bodom je voľba "dejiska", teda Ústí nad Labem a jeho okolia. Práve v zachytení reality priemyslového mesta a vo vierohodnosti pohybu postáv v surovej skutočnosti tkvie hlavná sila snímky. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (43)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Hodně zajímavý a neprávem zapadlý český film, vyprávějící o životech tuláků, kteří hledají smysl svého života, okolní svět jim připadá vzdálený a radši tráví svůj čas někde v lesích, než někde ve městě v práci. Stejně jako u Vojnárova debutu, filmařsky je to perfektní, skvělá kamera, výborně vybraná hudba, akorát u hereckých výkonů to místy skřípe. Takový Schmitzer tu hraje bravurně, ale někteří herci tu pak přehrávají. Vlastně moje hodnocení Lesních chodců je hodně podobné mému hodnocení filmu Cesta pustým lesem, i se stejnými klady a zápory, je to i podobně poetické. Akorát tady je zajímavější příběh. Celkově se ale opět jedná o velmi zajímavý český film, který prostě neprávem zapadl. Silné 3* ()

Ninkaa 

všechny recenze uživatele

Asi jsem divná, ale ve dvojici umolousaných vágusů, ke kterým se z jakéhosi záhadného důvodu připletou celkem pěkné holky, jsem nějak žádný romantický podtext nenalezla. Jak zde již napsalo více uživatelů, herecké výkony, až na Schmitzera, jsou otřesné a z dialogů odkapává až přehnaná snaha o hluboký intelektuální rozměr, ve výsledku vyznívající bohužel spíš šroubovaně a trapně. Podobným způsobem na mne ale před pár lety působila i knižní předloha Martina Ryšavého. Ačkoliv mají být Rufus s Čerčilem nahlíženi jako hrdinové revoltující proti ustáleným společenským zvykům, ve výsledku na mne působili mnohem víc jako lidé neschopní přijmout určitou míru zodpovědnosti za sebe nebo dokonce za druhého, neustále utíkající od ničeho k ničemu. Paradoxně stále mluví o svobodě, ale když ji mají (Čerčil), rychle se zase navrací do zajetých kolejí a mantinelů, skončí zavření na psychiatrii (Greta), na drogách (Grety dcera) nebo dokonce ve vězení (malej Rufus)...v souvislosti s touto bezradností postav se přímo nabízí parafráze písničky "Čekání" Visacího Zámku - "Svobodu nehledej než jenom sám v sobě..." Jediné, co se mi na snímku líbilo, bylo samotné prostředí vlakových nádraží, hospod 5té cenové kategorie a průmyslového zakouřeného města. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Musím priznať, že ma Ivan Vojnár melancholickou atmosférou svojej snímky absolútne pohltil. Lenže bohémovia a lúzri v jednom nie sú ľudia, ktorých chovanie by som chápal a s ktorými by som sa chcel stretávať. Už vôbec by som nechcel počúvať ich premúdrelé reči. Podobný typ ľudí totiž v skutočnosti vedie trochu iný typ konverzácie, ako postavy v tomto filme. Ale za snahu priniesť do českej kinematografie niečo iné, ako nesmrteľné hlášky pre budúce generácie a hřejivost má u mňa Vojnár nezanedbateľné hutné tri hviezdy. ()

Mairiel 

všechny recenze uživatele

Možná míváte taky ty nálady, kdy jste opilí anebo se právě chystáte opít a k tomu si pustit film, ve kterém lidi hodně pijí. V takovém stavu vám nejde o nějaké objektivní kvality filmu, ale o jakýsi blíže neurčený intenzivní pocit (možná sounáležitosti?), který ve vás ta kombinace vyvolává. Lesní chodci se mi dokonale trefili do atmosféry večera, podobně jako před časem Žiletky a kdybych se na ...a bude hůř tehdá dívala pod vlivem, určitě by to taky bylo bývalo lepší. (Ne snad, že by film byl jen o tom, ale názor na další aspekty Lesních chodců nejsem schopná v omezeném prostoru komentáře formulovat.) ()

easaque 

všechny recenze uživatele

na tento film mě nalákala především účast Jiřího Schmitzera, kterého mám rád. Příběh mě však nakonec do sebe moc nevtáhnul a vlastně ani nebavil. Tématika ztracených duší nebyla nijak poutavě natočena a polodokumentární styl mi nesedl, stejně jako většina ostatních herců, jejichž výkony mi přišly docela amatérské. Prostě 2 ošuntělé hvězdy. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()

Galerie (13)

Zajímavosti (5)

  • Retrospektivně vedené vyprávění, odehrávající se v průběhu třiceti let minulého století, natáčel Vojnár v Ústí nad Labem a jeho okolí s neherci a členy tamního Činoherního studia. Velká část jejich spolupráce byla založena na improvizaci, což kladlo značné nároky i na kameramanskou práci Ramunase Greičiuse. (Zdroj: NFA)
  • Petra Poláková a Ester Hocke v době vzniku filmu působily v zázemí ČS Ústí nad Labem, a to jako šatnářka a inspicientka. V uvedeném divadle i někdy vystupovaly, zejména Ester Hocke, protože v té době tam bylo častým jevem, že větší či menší role dostávaly i lidé ze zázemí divadla. (hippyman)

Reklama

Reklama