Můj přítel Fabián
Drama / Psychologický
Československo, 1953, 95 min
Režie:
Jiří WeissHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Otto Lackovič, Dušan Klein, Ladislav Chudík, Otomar Krejča st., Věra Bublíková, Bohuš Záhorský, Robert Vrchota, Eva Kubešová, Bohumil Machník, Josef Bek, Jiří Vršťala, Oldřich Vykypěl, Gustav Hrdlička, Fanda Mrázek, Zdena Bronislavská, Ladislav Gzela, Inocenc Březina, Elemir Saszy, Jožka Lakatoš, Věra Váchová, Irena Cygonková, Margita Fabiánová, Karol Strážnický, Viktor Oktábec, František Vyplel, Stella Stašicová, Maria Cina, J. ŠipošObsah
-
Český barevný film natočený podle povídky Ludvíka Aškenazyho. Vypráví o cikánovi Fabiánovi, který přišel pracovat do Kunčic, a jeho synkovi. Na velké stavbě socialismu změní se od základu jejich život. Oba se naučí číst a psát; Fabián se stane schopným svářečem a malý Fabián je přijat do pionýrské organisace. Jejich přerod není však snadný, neobejde se bez mnoha střetnutí, stejně tak jako přerod Fabiánových spolupracovníků, z nichž mnozí v sobě dosud nepřekonali rasistické předsudky. Film ukazuje, jak socialistická společnost dává cikánům plnou rovnoprávnost a je naplněn hlubokou láskou k člověku. (FILMOVÝ PŘEHLED 1 / 1955) (oficiální text distributora) -
Dnes zajisté již nechtěně úsměvná agitka z první půle 50. let, která líčí převýchovu cikánských spoluobčanů - jednak manuální prací, jednak vzděláním. Nadaný chlapec (představuje jej pozdější filmový režisér Dušan Klein) nejenže učí svého zaostalého otce číst a psát, ale také mu udělí lekci z poctivosti. Možná, že rušivá umělost pramení vedle vypravěčské strnulosti i z toho, že průmyslové Ostravsko bylo celé postaveno v ateliéru. (oficiální text distributora) (ripo)
Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
ripo
Spisovatel a novinář Ludvík Aškenazy, autor knih povídek „Sto ohňů" a „Německé jaro", se nám představuje jako filmový autor po prvé. Z jeho povídky „Dva Gáboři" (jak se původně Fabián jmenoval) vznikl film „Můj přítel Fabián". Ovšem filmová povídka poskytla pouze základní námět, ostatní načerpali scénáristé Aškenazy a Weiss při pobytu na ostravských stavbách. Ve filmu je řešena jedna z palčivých otázek našeho života — výchova cikánů a náš poměr k cikánům. Autoři chtěli filmem ukázat na rasistické předsudky, které vězí ještě v mnohém z nás ve vztahu k cikánům, a současně i dokumentovat, jak naše nová společnost v duchu socialistického humanismu dává cikánům plná poli tická, sociální a kulturní práva, jak se snaží o jejich sociální a kulturní povznesení. Těm cikánům, které buržoasní repu blika postavila mimo společnost a mimo zákon, těm cikánům, které hitlerovci odpravovali v plynových komorách. Především však chtěli autoři dokázat, v čem spočívá „umění zacházet s lidmi". Tato myšlenka prolíná celým filmem. Řešení konkrétních problémů dokazuje, že všechno naše úsilí nesmí směřovat jen ke gigantickým stavbám a plnění plánu, ale také k blahu pracujícího člověka. Je jen na škodu, že chabá stavba scénáře, který se rozvíjí příliš episodicky a bez prudšího konfliktu, i některé mylně pojaté vztahy (Trojan— Řepka), ubírají filmu na umělecké síle a přesvědčivosti. POZNÁMKY: Námět a spolupráce na scénáři k filmu „Můj přítel Fabián" je první prací spisovatele Ludvíka Aškenazyho pro film. Režisér Jiří Weiss natočil umělecké filmy "Uloupená hranice" (1947), „Dravci" (1948), „Poslední výstřel" 1950), „Vstanou noví bojovníci" (1951 — za tento film byl vyznamenán státní cenou). V současné době dokončil režisér Weiss film „Punťa a čtyřlístek". Ferdinand Pečenka natočil v posledních letech filmy „Poslední výstřel" (1950), „Posel úsvitu" (1951), „Mikoláš Aleš" (1951), „Mladá léta" (1952); „Plavecký mariáš" (1952), „Měsíc nad řekou" (1953). V roce 1954 natočil filmy „Cirkus bude" a „Stříbrný vítr". Skladatel Jiří Srnka složil v posledních letech hudbu k filmům „Poslední výstřel" (1950), „Vstanou noví bojovníci" (1951), „Akce B" (1952), „Usměvavá zem" (1952), „Nástup" (1952). Za hudbu k filmu „Měsíc nad řekou" byl poctěn státní cenou. — Otto Lackovič debutoval ve slovenském filmu „Kozie mlieko" v roce 1950. První jeho významnou rolí byla úloha trestance Maliny ve filmu „Nad námi svítá". Po Fabiánovi vytvořil jednu z hlavních postav v Krejčíkově filmu „Frona" a v Krškově filmu „Stříbrný vítr". Ladislav Chudík hrál ve slovenských filmech „Vlčie diery" (1948), „Priehrada" (1950), „Lazy sa pohly" (1952) a v českých filmech „Nástup" (1952 — roli Bagára) a „Expres z Norimberka" (1954). Filmový přehled 1/1955(22.7.2009)
-
Ony
Je to schematická agitka nejhrubšího zrna, ale přesto výjimečně zajímavý snímek. Zatímco témata jiných socrealistických filmů (jako pětiletky, ženy na traktoru, rozorávání mezí, nová úloha umění apod.) jsou z dnešního pohledu už čistě historická, v Mém příteli Fabiánovi se typické schéma přerodu v "nového člověka" setkává s dodnes velmi ožehavým problémem. Bavila mě naivní odvaha, s jakou je k tomuto problému přistupováno: Kde jinde uvidíte, jak se Cikáni přetahují o písanky a sní o pionýrských šátcích? Oldšetrhend Chudík a jeho ženský ekvivalent Bublíková jsou konstruováni jako švýcarští hodináři cikánských duší, ale je jim dopřáno i jedno významné škobrtnutí, které dokáže, jak křehké duše těch lidí jsou a jak malicherné jsou osobní záležitosti oproti velkým společným věcem.(14.8.2010)
-
Morloth
Schematické, odhadnutelné, hloupoučké. Zkrátka, zlatá padesátá. To nic nemění na faktu, že snímek je to tematicky ojedinělý a rozhodně bych jej doporučoval zhlédnout. Jen mi přišlo poněkud komické, že hlavní romské postavy hráli vlastně gádžové s leštidlem na boty ve tváři.(14.12.2010)
-
sator
Přepjatě idealistické a schematické-škoda...Příšerné herecké výkony...(14.11.2011)
-
xaver
Určitě zajímavý snímek, i když divácky asi zajímavý nebude. Každopádně závěr je jasný. Rovnoprávnost spočívá v tom, že všichni máme rovná práva i povinnosti. Všichni, kromě cikánů. Ty mají jenom rovná práva. Kdo chce po nich i rovné povinnosti, je rasista!!!(19.4.2012)
-
Abdul
Jen je mi líto, že jsem neviděl více filmů s Ladislavem Chudíkem. Jisté je, že by si Trojan a Dr. Sova mohli ve své prázdnotě otřesně vymodelovaných mirko-dušínovských typů podat ruce. S Chudíkem se jednoduše nelze ztotožnit; v tomto snímku je mu však vážným konkurentem Věra Bublíková, které k dokonalosti chybí jen tvář Jiřiny Švorcové. Přesto nám však pomáhá nesoustřeďovat veškerou zhnusenou diváckou aktivitu pouze na chudáka Chudíka. Protože si pak Bohuš Záhorský střihnul své klasické otravné nic a Robert Vrchota dostal ke svému podlému Řepkovi jen málo prostoru, otěží filmů se chápe Otto Lackovič, který i přes občasné přehrávání (zejména na tradičně prosvětleném konci filmu) snaží se své postavě dodat nějaké pozadí, což se vcelku potkává s úspěchem.(27.2.2005)
