Simone

Satira na showbussiness Andrewa Niccola patří do stejné skupiny filmů jako Vrtěti psem, Truman Show a jiné, které se zabývají možnostmi zmanipulování jedince a davu. Přestože film nápad podává přes inteligentní humor a s lehkým ironickým nadhledem, nápad sám až mrazí svojí reálností a možnými důsledky. Ovšem varování, i sám původce toho všeho se nakonec utopí v absurditě svého vlastního výtvoru, jak příznačné. Bavil jsem se i tím, co všechno film zparodoval (asi nejlepší byla narážka na rádobyumělecké patvary "S1mOniným" dílem I am Pig - zřejmě narážka na Svatební vázu?). Niccol mě ještě nezklamal, jeho filmy jsou inteligentní a nutí diváka přemýšlet. Update: No a virtuální popstar koukám už existuje. :) (21.11.2005)

Jaktoze je to modry??? Tezce nedocenena dokonalost, famozni namet, excelentni herectvi, skvela hudba, zasadni myslenky, dokonce jsem se u toho nekolikrat silne zasmal, coz se vetsinou nedari docilit ani regulernim komediim. Sila umele vytvorene persony. Pro me obrovske prekvapeni a necekany masterpiece. Doufam, ze se Niccol vrati k top kvalite svych ranych del, protoze posledni dobou mu to zacalo kapku skripat. 9/10 (01.02.2014)

Jak jsem Simone viděl, hned jsem si vzpomněl na snímek Tintinova dobrodružství. Protože tohle je prostě budoucnost Hollywoodu a Andrew Niccol tímhle snímkem trošku předběhl dobu i když trošku očekávanou. Mám rád, když si někdo z Hollywoodu dělá srandu a Niccol si tu srandu dělal celou stopáž. Chce to asi odvahu. (03.12.2011)

Čím dál aktuálnější a hrubě nedoceněná. Niccol chytře útočí na víc rovinách (digitalizace, divácká povrchnost, komerce) a všechny mu vychází a napodruhé jsem konečně mohl ocenit i jeho trademarkové vychytávky, aneb starý káry a žlutý filtry. Ideální kontrast s tím, jak strašidelná tahle potenciální budoucnost je. Přijde vážně čas, kdy se ve filmech bude digitálně upravovat a vylaďovat každá pitomost a štáby zleniví, jelikož se všechno dodělá v postopro? Počkat, on už vlastně přišel... (10.05.2014)

Nejsem si jistý, nakolik měl Niccol tu alegorii promyšlenou, nakolik se do ní sám projektuje jako autor, ale nakonec si stejně podrazí nohy. A ačkoli jsem se bavil u narážky na Andreje Tarkovského (hrdina se jmenuje Viktor Taransky), taky nevím, jestli mu chtěl vzdát hold, anebo si utahuje z jeho hlubokomyslného artificiálního stylu. Každopádně ty analogie mezi uměním (art) a umělostí (artificiality), proklamované teze o autonomii umění, kde jsou nedůležití herci, a vůbec ono téma totální manipulace ve jménu svobody vyjádření, dostávají v digitální éře celkem dráždivou příchuť. Dráždí to ale jen intelekt, ne emoce, takže se nelze divit, že ten film je tak chladný. (11.11.2004)