Půlnoční slunce

ŽIVOT JE DRAHOCENNÝ. Ano, občas to bylo bizarní až moc a cca v půlce seriálu jsem se dost nudil, to, když vyšetřování ustoupilo sociálněkritickému líčení tamní společnosti. Ovšem od scény "medvěd na pobřeží" mě seriál chytl nejvíce a už nepustil. No co, klasická detektivka to není, každý žánr se přece vyvíjí. Půlnoční slunce bylo dost dlouho velmi bezútěšné, škoda, že v posledních minutách tvůrci nepřitlačili na pilu temnoty více (studna). Zde by mě to rozhodně nevadilo! 70%. (16.04.2018)

Tvůrci seriálového megahitu Most mají na svědomí i další policejní sérii, tentokrát z důlního městečka na severu Švédska. S první brutální vraždou se odkrývá špička ledovce tajemného příběhu pro docela nesourodou dvojici vyšetřovatelů....a po posledním díle vyslovuji kacířskou myšlenku, že to bylo dokonce o chloupek lepší než Most. (01.02.2017)

Těžké hodnotit. Plusy jsou tradičně kvalitní zápletka a pozvolně budované napětí s precizní gradací, tedy prvky typické pro mé oblíbené nordic noir dílka, a dále opravdu nádherné scenérie. Mínusy můžeme hledat a také nalézt v době vzniku. Bohužel tady je ta snaha nacpat tam vše moderní tak strašně křečovitá, že to působí jako velký rušivý element po celou dobu seriálu. Ještě bych bral Alžířanku, Sámy a občasné narážky na tohle téma, kdyby to nebylo tak jednostranné a často fakticky lživé. Vzhledem k roku vzniku, kdy vrcholila uprchlická krize, je tahle křeč ve stylu "všichni Francouzi a Švédové, vy zasraný rasisti, podělte se s neandrtálci o svoji těžce vydřenou civilizaci, protože vlastně ani vy tady nejste doma", poslední platí hlavně pro Švédy, dosti nechutná. Abych se oslím můstkem vrátil, tak nacpat tam ještě do hlavních postav utajeného gaye, utajeného bisexuála, starého Švéda, jenž si nechá přivézt manželku z Thajska, jež ho samozřejmě ihned bezpodmínečně miluje až na věky, a další, to už je komické na stejné úrovni jako smutné. Velká škoda, neb jinak to je kvalitní podívaná. (02.09.2021)

K jednotlivým komentářům Necrotonguea nelze nic dodat. Naprosto vystihují šlichtu, se kterou jsem jen ztratila čas v plané naději,že se to zlepší. Nezlepšilo a bylo mi až do poslední chvíle úplně jednou, co se kterou postavou bude. No, na druhou stranu ... žádný strach, na teplouše a rasisty nebylo zapomenuto. Snad by se ve světle současných požadavcích na filmovou tvorbu dal seriálu vyčíst fakt,že tam nehrál ani jeden černoch. Velké mínus :))) (11.08.2018)

Krátce před zhlédnutím Půlnočního slunce jsem shodou okolností sledoval islandský seriál V pasti. Ten tvoří jeden pól obdivované severské krimi, založený na realistických postavách, konfliktech a motivacích, kde nemám ani nejmenší problém s logikou vyprávění. Půlnoční slunce představuje pravý opak. Je jako extravagantní plesová róba nedbale ušitá z laciných materiálů, která láká na flitry a cinkrlátka. Všechno působí přehnaně, překombinovaně, série sází na povrchní exotiku a efektně zaranžované vraždy. Tvůrci se evidentně zaměřují na diváky z řad městských liberálů, kterým servírují koktejl motivů, jako je homosexualita, střet kulturních vlivů, šamanismus atd., který je v této skupině příjemců dobře prodejný. Nad absurditou viděného a hloupostí zápletky se bohužel pozastavuje jen málokdo. V poslední třetině seriálu jsem už vyloženě trpěl a ztratil víru v nějaké rozumné vyústění. Ten druh mysteriózna, se kterým na mě tvůrci vyrukovali, patří do úplně jiných žánrů. Jediným kladem je přítomnost zajímavé Leily Bekhti. Projekt považuju za slepou odbočku vývoje žánru, zanechal ve mě tak negativní dojmy, že jsem vůbec neměl chuť věnovat čas poslední sérii Mostu od téže autorské dvojice; do té míry považuju použitý koncept za zkompromitovaný. Celkový dojem: 25 %. (16.01.2019)