Tři billboardy kousek za Ebbingem

Jak píše Malarkey, tiež mi to trochu pripomenulo Fargo, jak atmosférou, tak i účasťou F. McDormandovej. Myslím, že po tom, čo film nedávno získal 4 Zlaté glóbusy tu máme horúceho kandidáta na film roku, no dovtedy sa to ešte môže zmeniť. Každopádne je to kvalitný kúsok a film s kvalitným scenárom a výbornými hercami, ktorí majú čo hrať. Silná trojka McDormand, Harrelson a Rockwell vám nedovolí nudiť sa, napriek tomu, že akčné scény vo filme nie su takmer žiadne. Film má i uveriteľný záver zo života, jednoducho, tak to v živote chodí...Mám tušenie, že Harrelson alebo Rockwell majú veľké i vyrovnané šance na oscara vo vedľajšej úlohe. Uvidíme. 80%. (23.01.2018)

Napsat a natočit drama, ve kterém skoro není scény, kde by někdo neřekl "bitch", "fucker" nebo "cunt" (a většina postav si o moc milejší oslovení ani nezaslouží), ve kterém vidíme provrtávání nehtu zubní vrtačkou a které je přesto vtipné, pravdivé a dojemné (téma nepřekonatelného žalu je zde podle mne zpracováno nuancovaněji než ve Wind River), považuji za umění. Three Billboards Outside Ebbing, Missouri je pozoruhodně proměnlivý film a zatím ten nejlepší od Martina McDonagha (a to mám V Bruggách opravdu rád).___Chvílemi mě to sice iritovalo pro svou divadelnost (přesně načasované příchody postav na scénu, pauzy na smích, operní árie) a trochu infantilní snahu o nekorektnost, ale ten film zároveň nabízí tolik překvapení a tolik osvěžujících změn tónu a má tak důmyslnou vyprávěcí strukturu (tři jsou nejen billboardy, ale také postavy, jejichž příběhy McDonagh rozvíjí a různě proplétá), že jde o přijatelné nedostatky. McDonagh zvolenou kompozicí a tím, že se podstaty dobírá mnoha oklikami, sleduje vyšší cíl, podle pravidel nehraje jen proto, aby nehrál podle pravidel a byť to stylisticky není kdovíjaký skvost (v paměti utkví asi jen jednozáběrová scéna s naštvaným Rockwellem), stavba příběhu to alespoň v mých očích bohatě vynahrazuje. ___ V kontextu jeho dosavadní tvorby mi přijde pozoruhodné, jak si McDonagh opět pohrává s klasickými vyprávěcími konvencemi a diváckým očekáváním (rozhodně nečekejte přímočarý příběh o bezchybné hrdince, která překoná pár překážek, odhalí původce svého trápení a najde vnitřní klid), jenom tak činí méně explicitně než v Sedmi psychopatech, díky čemuž jsou postavy přes absurdní nadsazenost celého světa uvěřitelnější a film sděluje něco podnětného také o naší přítomnosti, nejen o fikčních světech. 90% (16.01.2018)

„Tvoja posledná spomienka na mňa bude, ako sme spolu porazili temnotu.“ Zvláštny film. Žánrovo strašne roztatárený. Ale drží pokope. Režisér sa pritom pohybuje po tenkom ľade – odľahčovať príbeh o žene, ktorej znásilnili a brutálne zavraždili dospievajúcu dcéru, by ako komédiu asi nechcel vidieť nikto normálny, nech by bola akákoľvek dobrá (scény so zubárom a kňazom). On sa však vynašiel a nezosmiešňuje úvodnú tragédiu, ale až jej následky – t.j. boj matky s veternými mlynmi (resp. s miestnou políciou a krátkozrakosťou niektorých zakomplexovaných obyvateľov). Tá je od prvých sekúnd zobrazená ako banda hajzlov, ktorí by nemali robiť v polícii, ale niekde v lese a tam by ich mal zavaliť strom. No scenár je strašne osviežujúci a len čo tým zmrdom začnete priať niečo veeeľmi škaredé, všetko sa nečakane prudko otočí. S postavami je to komplikované, pretože skoro každá (až na maniaka Sama Rockwella, z ktorého sa nakoniec vykľuje najnepravdepodobnejšie spojenectvo na svete, ale osobne si myslím, že jeden list na takú radikálnu zmenu povahy bohužiaľ nestačí) má svojím spôsobom pravdu (polícia vraha nenašla, ale snažila sa, avšak pátranie uviazlo na plytčine, čo je pomerne bežná policajná prax). Nedá sa to ľahko komentovať bez spoilerov, ale skrátka je tam veľa zvratov, ktoré nie sú šokujúce v zmysle Šiesteho zmyslu, ale pôsobivé v zmysle, že otáčajú žáner celého filmu, alebo sa hrajú s dôležitosťou postáv (scénu v stajni som fakt nečakal a slušne mi odpálila dekel). Nemám v láske Frances McDormand a nemusím coenovský štýl (je to výrazne coenovské napriek tomu, že s tým bratia nemali nič spoločné – ak teda nerátame to, že McDormand je vydatá za Joela Coena, ehm). Ale toto ma proste bavilo. A ani mi príliš nevadili dve brutálne náhody (nočné počúvanie hudby na policajnej stanici, priznanie v bare), zbytočnosť niektorých postáv (Peter Dinklage) a nedokončenosť niektorých vedľajších línií (Rockwellova matka, synovo potenciálne šikanovanie v škole). Veľmi rád by som videl dvojku. Čím viac tento film vidím, tým vehementnejšie vo mne evokuje podobné povznášajúce pocity, ako Vykúpenie z väznice Shawshank. (17.01.2018)

Závidím všem divákům, kteří se na tento snímek teprve chystají podívat. Úžasné, bravurní, geniální, dechberoucí, skvělé a ještě jednou úžasné. Takhle nějak vypadá film, když se dělá dobře. Pokud zde neskončí 4 a více těch nejcennějších zlatých sošek, tak nemám filmový vkus buďto já, nebo vážení páni akademici. A všichni víme, že já vkus mám. Opravdu mě to dostalo. Režisér mi na začátku nasadil na krk vodítko a poté si mě dvě hodiny vodil přesně tam, kde mě chtěl mít. Martin McDonagh zde předvedl, že má dokonale nastudované lidské emoce a pomocí tohoto nesmírně citlivého příběhu emoce diváků ovládal jako zkušený hypnotizér. Možná to není na první pohled úplně znatelné, ale za tímto snímkem stojí obrovské množství práce. Nikdo na světě nevysype tak důmyslný příběh z rukávu. Fascinovalo mě, že se autor nedržel nějaké zaběhlé šablony, ale vytvořil něco svého. Mnohokrát během stopáže připravil moment, který mě překvapil a posunul děj správným směrem kupředu. Ani na půl sekundy jsem se nestihl nudit. Naprosto strhující tempo a promakaný příběh o události, která se zásadním způsobem promítla do osudů lidí malého městečka. Nádherná konfrontace pohledů na událost, kde má divák pochopení pro všechny zúčastněné strany zároveň. Divácký zážitek ještě více umocňují božské herecké výkony asi 6 nejdůležitějších postav. Pozadu nezůstává ani skvělá hudba. Tvůrcům se zkrátka podařilo vytvořit diamant, který je vybroušený po všech stranách. Lepší snímek bych nevytvořil ani já sám. (18.02.2018)

"Už jsi vyvěsila ty billboardy, abys nasrala poldy?" Vyvěsila, nasrala, zapálila jim stanici a ještě šla na rande s trpaslíkem. Mildred byla zkrátka fajn, šerif Willoughby byl taky sympaťák, ale nejlepší byl "mučitel negrů" strážník Dixon. Mně se to tedy dost líbilo, i když celé to vyšetřování šlo tak nějak odnikud nikam, ale bylo zajímavé sledovat, co dokáží tři růžové billboardy na místě, kudy nikdo nejezdí. Že nic? I já jsem si to myslel, ale scénárista rozhodl jinak a to je dobře. (29.03.2018)