Cizinci ve vlaku

Provaz a Okno do dvora, 2 filmy, kde se děj odehrává celou dobu na jednom místě. A 2 filmy, který jsou pro mě Hitchcockovo nejlepší. Cizinci ve vlaku mi nepřišli nijak extra vyjímeční, začátek s nápadem vyměnit si vraždy a potom provedení v zábavním parku, to byla zajímavá část, ale potom se film přehoupnul akorát v intriky a já jakobych tam Hitchcocka postrádal. (28.04.2010)

Ak znovu napisem, ze Hitchcock je genius, budem sa opakovat ako papagaj. Dlhe roky som sa vyhybal starym filmom, ale teraz si uvedomujem, ze aj v polovici 20. storocia sa natacali kvalitne filmy s perfektnymi scenarmi a vobec nezalezi na tom, ci je film ciernobiely, alebo tam hraju neznami herci, ako to bolo aj v tomto filme. Proste staci kvalitny scenar a ked sa vsetko pekne zmesti do 100 minut, tak to moze byt velky zazitok, cim ale nechcem povedat, ze nenavidim troj alebo stvorhodinove filmy, len by nemali byt zdlhave a nudne. Pri takychto filmoch ako Cizinci ve vlaku ma vzdy zaujima, ako dopadne zaver a v tomto pripade som nebol sklamany... 13.04.2010 ________ Farley Granger - (Guy Haines) +++ Robert Walker - (Bruno Anthony) +++ Ruth Mortan - (Anne Morton) +++ Leo G. Carroll - (Senátor Morton) +++ Patricia Hitchcock - (Barbara Morton) +++ Kasey Rogers - (Miriam Joyce Haines) +++ Alfred Hitchcock - (Muž nastupujúci do vlaku s kontrabasou) +++ Produkcia: Alfred Hitchcock) +++ Hudba: Dimitri Tiomkin +++ (13.04.2010)

Z mých četných setkání s Hitchcockovou tvorbou jsem si odnesl dojem, že jeho věhlas se poněkud přeceňuje. Řada titulů se nedá zařadit jinam než do běžného průměru své doby a některé slavné tituly se vyznačují takovou mírou naivity, že se jim to nedá odpustit ani s ohledem na letopočet vzniku filmu. Cizinci ve vlaku patří k menšině, která snese přísný pohled i dnes. Pravda, ve scénáři to občas skřípe (ve scéně odehrávající se v pokoji Brunova otce jde už spíš o logický faul), vývoj děje je místy poněkud chtěný, ale vše bohatě vyvažuje vynalézavá atmosférická Hitchcockova režie. Jeho thriller je opravdu zajímavý z hlediska konstruování jednotlivých scén, tím, jak rafinovaně pracuje s obrazem a vyvolává v divákovi přesně ty pocity, o které stojí. Své hrdiny nepředstavuje střihem na jejich tvář. Kamera sleduje střídavě nohy dvou mužů, kteří se k sobě osudově blíží. Ze stylu chůze, barvy a vzhledu bot můžete o postavách vytušit první informace. Ústředním motivem dramatu je podvojnost. Dva muži si zkříží cestu, střetnou se dvě osobnosti, dva způsoby myšlení a hodnotové žebříčky. Jeden vraždí, druhý cítí vinu, jeden páchá zločin, druhý z něj má prospěch. Jestli je Hitchcock považován za mistra napětí, tady to skutečně potvrzuje. Tenisový zápas, kde se pravidelně mění pohled na bojující hráče se střihy na časomíru a paralelně probíhající děj v zábavním parku, nebo scéna se zapalovačem v kanále jsou ukázkou promyšlené filmařiny mistrovské třídy. Zvrácený sociopat Bruno je navíc v seznamu Hitchcockových záporáků jednou z nejzajímavějších postav, má charisma a Robert Walker si s jeho herecky vděčným charakterem opravdu pohrál. S ohledem na scénář to nejvyšší známka nebude, ale v určitých rysech je tento starý kousek fascinující. Celkový dojem: 75 %. (13.09.2018)

Další výborný Hitchcock. Je pravda, že tento film nijak zvlášť nepřekvapuje a plyne po jasně nastíněné linii, ale přesto má skvělou atmosféru a působivě graduje. Za zmínku stojí především vynikající lehce vyšinutý záporák, který mistrně zatlačuje svého protivníka do kouta a některé nepřehlédnutelné režijní inovace a nápady. (08.08.2007)

Můj nejoblíbenější Hitchcock, obsahující vše, co od něj očekávám. Cynicky nekompromisní jednání k hlavnímu hrdinovi, zrelativizování jeho hodnot, mnoho dilemat, úskoků, gradující tempo a vyložené perličky, co se v záběru jen mihnou, ale přesto je divák před očima drží ještě po mnoha letech. Cesta k úspěchu = Robert Walker. Vím, že kožený Joseph Cotten nebo vyšinutý Anthony Perkins by v diváckém hlasování o Hitchockova oblíbeného záporáka dostali hlasů více, ale to částečně pramení i z toho, vůči komu ve filmech stojí. Většinou kladných, byť arogantních osobách či rodinách. Nagelovaný tenista Farley Granger není kladný, prostě nemůže být. Ve skutečnosti se do svých problémů sám zamotává a něco v jeho jednání nehraje. Robert Walker odbourává masku svého soka a vyloženě si to užívá. Dělá věci přesně v rozporu s tím, jak by se dělat měly (jeho zírání při tenisovém utkání). Divák by mu asi fandit neměl, ale je možné odolat? Naprostá špička a neodpustitelně podceňované. (18.07.2009)