The Wrong Man
The Wrong Man
Režie:
Alfred HitchcockKamera:
Robert BurksHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Henry Fonda, Vera Miles, Anthony Quayle, Harold J. Stone, Charles Cooper, Esther Minciotti, Doreen Lang, Nehemiah Persoff, Alfred Hitchcock, William Hudson (více)Obsahy(2)
Manny Ballestero je počestný pracovitý hudebník učinkující ve Stork klubu v New Yorku. Když jeho žena potřebuje peníze na zubního lékaře, vydá se do místní pojišťovny, aby si vypůjčil na její pojistku. Zaměstnanci pojišťovny jej ale omylem začnou považovat za lupiče, který je v minulém roce přepadl, a zavolají policii. Film je skutečným příběhem, který Manny a jeho rodina prožili. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (147)
Vynikající Henry Fonda v netypickém "Hitchcockovi". Je to svým způsobem hraný dokument o skutečné události.... Svojí atmosférou na mě filmy-noir obecně nepůsobí. Prostě to není můj šálek čaje. Proto je to u mě 70% ...... P.S. "Hitch" mě v tomhle filmu "naštval". Při dvojím příchodu hrdiny domů - otevře před kamerou dveře, kamera popojede za ním, on se otočí, dveře zavře kameře před nosem, ale dveře nikde. Jen zámek cvakne ... Pokud to měl být dokument bez stylizace, tak tenhle "fígl" si mohl odpustit...... To je ale jen taková amatérská připomínka, která mého oblíbeného režiséra určitě nevyvede z míry :) ()
Vězte, že je skutečně nepříjemné, pokud zamíříte takhle z práce domů, těšíte se za ženou a dětmi, když tu vás přede dveřmi zastaví policie, vsadí mezi sebe do auta a začnou s vámi objíždět svědky, kteří vás svorně identifikují jako nebezpečného zločince. Dostanete se do cely a... Ano, připadali byste si jako hrdinové z filmů Alfreda Hitchcocka. Tentýž osud totiž potkal poctivého hudebníka Mannyho Balestrera, kterému se toho večera zhroutily všechny dosavadní jistoty a on čelil zcela nepochopitelnému obvinění z loupežného přepadení. Alfred Hitchcock jeho příběh natočil podle skutečné události, které se věrně drží a celému příběhu se snaží vtisknout punc dokumentárnosti. Sleduje hrdinu nejen během oné první krizové noci ve vězení, ale i nadále, když si shání právníka, chystá se na soud a ze všech sil bojuje za záchranu dosavadního života, zatímco jeho žena pod tlakem událostí začíná šílet. Hitchcock umožňuje se s Mannym v podání brilantního Henryho Fondy naprosto ztotožnit, celý příběh sleduje jen z jeho perspektivy a pomocí pečlivě komponovaných kamerových jízd a promyšlených záběrů zprostředkovává všechno zoufalství a beznaděj. Společně s Mannym cítíte palčivou bezohlednost pokryteckého okolí, když vám nikdo z těch usmívajících se mužů zákona nevěří, že jste jen nepravý muž... ()
Hitchcock je posledním režisérem, od kterého bych čekal zpracováni podobné látky. Slušná noir atmosféra by více slušela a svému účelu lépe posloužila v nějakém příběhu neizolovaném na malém ostrůvku reality. Trosečník Henry Fonda na sebe právem strhává většinu pozornosti. (Hitchcocka můžete vidět a slyšet hned na začátku filmu.) 65% Zajímavé komentáře: Douglas, Hopper ()
Čekal jsem, že film bude víc o pocitech nepravého muže a ne o tom, jak si ověřuje své alibi a co se stalo v soudní síni. Drama je to velice civilní, pravda, ale nakonec ten nejsilnější dojem, jaký ve vás zůstane, je pachuť nad činností jakékoliv výkonné moci. ()
║Rozpočet $1,2milióna║Tržby USA $2,000,000║Tržby Celosvetovo $2,000,000║ Alfred Hitchcock je génius ako tu vie pracovať s napätím /75%/ ()
Alfred Hitchcock mě dokáže překvapit i zklamat. Tentokrát mě zklamal, protože Wrong man není vůbec takový film jak jsme očekával. Henry Fonda jako "ten nepravý" působí velmi příjemně, ale celá zápletka včetně pointy a poučení mi přijde natolik samozřejmou a jednoduchou, že jsem vlastně jen sledoval film a čekal až dojde k očekávanému. Škoda, že se nedostavilo nějaké originální překvapení či zvrat, který by film a jeho hloubku, která je jinak dost chudá, vylepšil. (spoiler: v závěru mi "pravý muž" nepřišel natolik podobný, aby si ho někdo s takovou jistotou spletl...) ()
Scénář: Maxwell Anderson, Angus MacPhail .. Ještě než ulice New Yorku ovládl Spider-Man, pohyboval se jimi bezúhonný Wrong Man, zahalen do hutné noir atmosféry, avšak prost velkých porcí překvapení či napětí. Mistr Hitch pár fíglů sice vytáhne, ale moc nefungují, tedy kromě stísněnosti a pocitu bezmoci, která z pocitů hlavního hrdiny přímo sálá. Pokud chcete vidět noir-dokument, dle událostí fakticky podložených, neváhejte. ()
Zajímavý nápad, místy typický Hitchock-style (Manny v cele), ale celkově mi to přišlo trochu chudé, z té myšlenky šlo vytěžit víc. Ale chápu snahu odlišit se od původního Procesu. Přesto skvělý film, Fonda nezklame (to jeho antimimické herectví žeru:)). Takže dám "jen" 4*, Hitch to umí i líp! ()
Kdo se by nebál Kafkových vizí a osudu Josefa K. Samozřejmě, že i Hitchcock Kafkovi dobře "rozuměl" a hlavně si všímal toho, že se podobné události odehrávají zcela běžně i v reálných kulisách. Tak to bylo i se skutečným hudebníkem Manny Balestrerem, jehož případ popsal ve své knize "The True Story of Christopher Emmanuel Balestrero" Maxwell Anderson, jenž se spolu s Angusem MacPhailem podílel i na scénáři. Tenhle Hitchcock je asi tím nejpravdivějším a nejnaléhavějším, čemuž nahrává i jedinečný Fondův výkon. ()
Tady Hitchcock vaří z ničeho a postrádá svůj věhlasný thrill. Co mohl být fajn smutný varovný případ koncentrovaný do epizody Twilight Zone, kdy je týpek nesprávně odsouzen a pak se z toho složí manželka, tak je prostě nevzrušivá rekonstrukce, která má jen slabší děj a zápal. ()
Úžasný Henry Fonda v hodně netypickém Hitchcockovi. Příběh je zajímavý a skoro se mi ani nechce věřit, že je podle skutečnosti. Hitchcock sice záměrně vynechal některé důkazy, které ukazovaly na Ballersterovo (Fonda) nevinu, ale na skutečný příběh mi to přišlo dosti vykonstruované. Snímek, který určitě stojí za zkouknutí, ale v rámci Hitchcockoci filmografie jsou mnohem lepší kousky..........Tři a půl hvězdičky......... ()
Pro mě osobně je to jeden z nejlepších Hitchcockových filmů, nejen kvůli skvělému Henry Fondovi, jehož velmi slušný a poctivý muzikant chce jen nechat spravit ženiny zuby a přitom je obviněn z ozbrojené loupeže a pak už jen nechápavě sleduje, co všechno se kolem něj děje. Pohled na dvě bankovní úřednice, které obvinily nesprávného člověka, v samém závěru filmu, stál sám o sobě za jednu hvězdu. Až mi zatrnulo, když jsem si představila, jak málo stačí, aby někdo skončil ve vězení za něco, co neudělal. ()
Jedna paní povídala, bába to potvrdila, i dědek to odkýval a nevinný týpek putoval za mříže. Ono se to stává, zvlášť jedná-li se o záměnu čenobílejch chlápků v kabátu a s kloboukem na hlavě. Co by se však stávat nemělo, tak to je skutečnost, že práce policie byla hodně amatérská - "vychytralý" představení podezřelýho poškozeným ještě před rekognicí, žádnej grafologickej rozbor a vůbec žádnej dotaz na to, má-li podezřelý nějakou tu alibu. Naštěstí dnešní "dokonalej soudní systém" neumožňuje žádný omyly a slepá spravedlnost vždy neomylně zvítězí, takže mne podobné příběhy již nedokáží pořádně napnout, ale v roce 1956 to musela být pořádná pecka, takže zaokrouhlím nahoru. ()
Zcela netypický Hitch - skoro bez stylizace, důraz na skutečnost. ()
Je to hodně netypické. Hitchcock tentokrát záměrně nezkouší žádný "dějový oblouk" a prostě se, jak ostatně na začátku slibuje, drží reality. A jako takový, tedy jako skoro rekonstrukce skutečné události, Nepravý muž finguje. ()
Profesionální dobová filmařina, kvalitní práce kamery, pečlivý výběr herců, slušný střih a filmové postupy s triky, které holt odpovídají polovině 50. let. Prostě Hitchcock, jak ho známe. Úvodní záběry navozují příjemně měšťáckou atmosféru šťastné středostavovské rodiny, aby přišlo jedno nečekané setkání, obvinění ze zločinu a strastiplná cesta k očištění svého jména. Scénář se vyvaroval překombinovanosti a zjevným lapsům a snímek se může opřít o vynikajícího Henryho Fondu v hlavní roli. Jeho oči i mimika dokonale odpovídají člověku, který prochází vážnou životní krizí. Vše doprovází emotivní filmová hudba. Celkový dojem: 75 %. Jeden z filmů, který výrazně nezestárl. ()
To jsem si zas jednou řekl, že se musím podívat na klasiku. Ano, příběh se sice zas tak rychle neodvíjel, ale nebylo to na škodu. V té chvíli, co se Vera "zbláznila" (momentální vyšinutí mysli), začal jsem věřit, že konečné rozřešení, pointa bude vskutku překvapující. Jenže to jsem mohl jen věřit. Místo toho se Fonda 1x pomodlil a zloděj se nechal chytnout. No tak jsem si řekl, že v životě není nic zadarmo, tudíž ta nemoc Very jen dokazuje, že ne vše lze vrátit a Henry prostě musí platit svoji daň za cizí omyl. Hm, a oni v dodatku řeknou, že se uzdravila a žijí spolu šťastně až dodnes. Já myslel, že se koukám na kriminálku a ne na pohádku. ()
Scorseseho Taxikáře inspirující docudrama, u kterého se vám může udělat šoufl jak z bezmoci způsobené jedním nařknutím, tak z kamery kroužící v jeden moment před hlavním hrdinou. Mimochodem, kdyby vyšetřovatelé poslouchali Davea Kujana, věděli by, že kdo v cele po zadržení usne, je jejich člověk. Už ho mají, vše z něj spadlo a chce si odpočinout. Nevinný na tomhle místě jen tak oka nezamhouří.. Hitchcock bez svého „suspense“ není moc přesvědčivý a otěže psychických problémů Mannyho ženy a závěrečné konfrontace s těmi, co na začátku ukázaly prstem, nedržel moc pevně v rukou. Henry Fonda jako zranitelný muž ponížený systémem je ovšem bezchybný. Když o dvanáct let později vezme džob u Mortona na dráze, je ten výkon o to více dechberoucí.. ()
Temný Hitchcock s pochmúrnou film-noirskou atmosférou, vynikajúcimi hercami a kvalitným scenárom. Občas je však Nepravý muž nezanedbateľne nudný a zdĺhavý, hoci niektoré filmárske kvality mu nejdú uprieť. Trošku netradičná, trošku prekvapivá hitchcovina, hoci ,,majster hororu" má na svojom konte iné skvosty. 70% ()
info z www.cinepur.cz Zajímavé hlavně rozhovor:Uplynulo už dva a půl roku od chvíle, kdy jsme se já a můj přítel Claude Chabrol seznámili s Alfredem Hitchcockem – spadli jsme do zamrzlého bazénu ve Studio Saint-Maurice a to přímo před jízlivým a později soucitným pohledem samotného mistra strachu. O pár hodin později jsem za ním přišli znovu, samozřejmě s novým magnetofonem, protože ten "utopený" se již nedal znovu použít. Cílem našeho rozhovoru bylo přimět Hitchcocka k tomu, aby si uvědomil, že jeho soudobé americké filmy jsou lepší než ty dřívější anglické. Nebylo to zase až tak složité: V Londýně po mně někteří novináři chtějí, abych jim řekl, že vše, co přichází z Ameriky, je špatné. V Londýně jsou silně protiameričtí, nevím proč, ale je to tak. Hitchcock nám vykládal o ideálním filmu, který si jednou natočí jen tak pro své pobavení a který si bude promítat na stěnu v salónu, jako si tam jiný pověsí třeba obraz. - Ale ten váš ideální film bude mít blíže k I Confess nebo k Lady Vanishes ? Oh, k I Confess ! - I Confess? Ano, samozřejmě, tak například teď mám námět, který mě velmi láká. Je to asi tak dva roky, jeden hudebník z newyorského Stork Clubu se vracel kolem druhé hodiny v noci domů a u dveří ho zastavili dva muži. Vzali ho do různých míst a ptali se lidí: "Je to ten muž? Je to ten muž?". Jednoduše, byl zadržen za přepadení. Byl absolutně nevinný, ale musel přetrpět proces a to všechno. Jeho žena z toho všeho nakonec zešílela a zavřeli ji do blázince, kde je dodnes. Během procesu jeden porotce, který byl pevně přesvědčen o vině obžalovaného, přerušil výslech svědka a řekl: "Opravdu tohle musíme poslouchat, vaše ctihodnosti ?" Malé porušení protokolu, ale proces musel být anulován a zatímco se čekalo na nový, chytili skutečného pachatele a ten se přiznal. Myslím, že to bude moc zajímavý film, když to vše ukážu očima onoho nevinného muže, který musel riskovat svou kůži pro jiného. I když jsou k němu všichni moc milí a příjemní, když řekne: "Jsem nevinný," oni mu odpoví: "Ale samozřejmě, ovšem že jste." Vše je to tak hrozné. Rád bych z té zprávy udělal film. Bude to moc zajímavé. Víte, v takových filmech je nevinné vždy ve vězení, ne na plátně. Vždycky je tu nějaký novinář nebo detektiv, který se ho smaží odtamtud dostat, ale nikdy to nevidíte očima toho zadrženého. A to bych moc rád udělal. Před rokem jsem se z amerických novin dozvěděli, že Hitchcock natáčí film The Wrong Man a nebylo až takovým problémem zjistit, že jeho podkladem je právě tato novinová zpráva. Hitchcock nikdy nenatočil film, který by mu byl tak blízký, ale i tak je možné, že zklame jak příznivce napětí, tak i anglického humoru, jelikož je v něm málo napětí i humoru, ať již anglického či jakéhokoliv jiného. The Wrong Man je Hitchcockův nejčistší film od Lifeboat, je to pečeně bez omáčky, zpráva v čistém stavu a, jak říká Bresson, "bez ornamentů." Hitchcock není blázen, a tak pokud je The Wrong Man jeho prvním černobílým filmem od I Confess a byl-li natáčen úsporně na ulicích, přímo na místech děje, je to proto, že cítil, že jde o těžký a relativně méně komerční film než jeho předcházející snímky. Po dokončení filmu zřejmě znervózněl, protože místo jeho obvyklé epizodní roličky uvidíme tentokráte ještě před úvodními titulky jeho siluetu, která nás přesvědčuje, že to co uvidíme, je jiný film a že se to opravdu stalo. Nemůžeme nesrovnávat The Wrong Man s filmem Roberta Bressona Un Condamné mort s’est echappéa bylo by hloupé, kdyby toto srovnání vyznělo v Hitchcockův neprospěch, protože jeho film se vyznačuje noblesou s níž vůbec nedbá o noblesu. Srovnání se stane ještě zajímavějším, když oba filmy dovedeme až k bodu, v němž jejich rozdílnosti osvětlí jejich podobnost. Výchozí situace je identická: úzkostlivá rekonstrukce skutečné události, věrnost literární předloze je u obou stejná, protože Bressonův film je ve skutečnosti stejně vzdálen od textu poručíka Devignyho jako je ten Hitchcockův od zprávy v časopise Life. Chci říci, že pro oba – Hitchcocka stejně jako Bressona, je tato skutečná realita pouze jakousi záminkou, branou do druhé reality, která jediná je zajímá. Zůstaneme-li u společných znaků, je nutné poznamenat, že byť stály Hitchcock a Bresson před stejným problémem, který řešili různými způsoby, sešli se ve více bodech. Například v projevu herců. Stejně jako Leterrier u Bressona je Fonda prakticky necitelný, ortodoxně neexpresivní, prakticky nehybný. Fonda není nic jiného než vzhled a jestliže je jeho chování více sklíčené než ono odsouzence na smrt, je to pouze proto, že není politickým vězněm, který je vězněn pro přesvědčení, které s ním sdílí polovina světa, ale obyčejný člověk, proti němuž svědčí veškeré okolnosti a který má s ubíhající dobou stále menší šanci prokázat svou nevinu. Nikdy nebyl Fonda tak krásný, tak velký ani tak noblesní, jako v tomto filmu, v němž přesto nemá na práci nic jiného, než propůjčit svůj vzhled ctihodného muže, jehož smutný a jasný pohled ho činní prakticky transparentním. Dalším, ještě výraznějším společným znakem je fakt, že Hitchcock neumožňuje divákovi identifikaci s hrdinou dramatu, protože nás odsuzuje do role svědků: jsme stále s Hondou, v jeho cele, u něj doma, v autě i na ulici, ale nikdy nejsme na jeho místě, a to je u Hitchcocka inovace, protože veškeré napětí v jeho předcházejících filmech pochází právě z identifikace. Hitchcock , režisér s velkým odporem ke změnám, dal tentokrát pocítit publiku silný emocionální šok naprosto jiného druhu, šok o hodně vzácnější než je to jeho obvyklé slavné mrazení. Výrazná společný znak: Hitchcock i Bresson vystavěli svůj film na náhodách, které by dobrého scénáristu dohnaly k šílenství – Fontaine zázračně uteče z vězení, výstup netrpělivého porotce zachrání Henryho Fondu; k tomuto skutečnému zázraku si Hitchcock přidal ještě jeden vlastní, který bude dozajista šokovat řadu mých přátel: Henry Fonda (který hraje ve filmu Itala a jmenuje se Balestero) je ztracen, čeká na druhý proces, ale nemůže dokázat svou nevinu, žena je v blázinci a matka mu říká: "Musíš se modlit." A tak se Fonda před obrazem Ježíše Krista modlí: "Můj Bože, jedině zázrak mě může zachránit!" Detail Krista, prolínačka, záběr ulice, po níž jde muž, který vzdáleně vypadá jako Fonda, přibližuje se ke kameře, dokud se neocitne v detailu, jeho tvář se už vůbec nepodobá té Fondově. Tento záběr je dozajista nejhezčím v celém Hitchcockově díle a také je jeho shrnutím: je to přenos viny, téma dvojnictví, rozeznatelné od jeho prvních anglických věcí až po dnešek, upravované, vylepšované, prohlubované film od filmu. Právě tímto potvrzením víry v Prozřetelnost – i u Hitchcocka si vítr vane tam, kam chce – vrcholí a zároveň i končí veškeré podobnosti. Bresson – to je dialog mezi duší a věcmi, vztahy jedněch k druhým. Hitchcock je lidštější, vždy posedlý nevinností a vinou, skutečně posedlý strachem z justičního omylu. Jako motto The Wrong Man by se dala použít tato Pascalova myšlenka: "Spravedlnost a pravda jsou dva hroty tak subtilní, že naše schopnosti jsou příliš tupé na to, aby je mohly přesně osáhnout. Jestliže se tak stane, hrot zmizí a zvýrazní se vše kolem, spíše to nepravé než pravé." Hitchcock nám nabízí film o zatčení, o roli zatčeného, o zatčeném muži a o křehkosti lidských svědectví a spravedlnosti; tento film je dokumentem pouze zdánlivě a jeho pesimismus má blíže k Nuit et Brouillard než ke Cayettovým filmům. V každém případě je to asi Hitchcockův nejlepší film, který zašel nejdále na cestě, ne níž se Mistr vydal již dávno. (1957) Z knihy François Truffaut, Les films de ma vie přeložila Jana Voplakalová (Vyšlo v tištěném Cinepuru č.13, červen 1999) () (méně) (více)