Ztratili jsme Stalina

Ideální film na "oslavu" výročí Vítězného února. Je to velmi vtipné, černočerné, ale zároveň i mrazivé, když si člověk uvědomí, že zachycené události nejsou realitě totalitních režimů zas až tolik vzdálené. Tak jen doufejme, že si kvůli postupné debilizaci, espédizaci a anonizaci tohodle národa nebudeme muset znovu projít něčím podobným i my. Jinak v porovnání s tímto filmem vychází dost smutně nedávná česká satira Prezident Blaník. Úplně jiná liga. (25.02.2018)

Naprosto vynikajicí!! Ze začátku mi trochu vadilo, že osazenstvo není ruského původu a nemluví se rusky. Jelikož jsem si myslela, že by to mělo mnohem lepší atmošku a celkově by to přidávalo na teatrálnosti. Nicméně po pár minutách jsem zjistila, že ruština ani ruské osazenstvo není vůbec potřeba. Právě naopak. Buscemi mi vážně chyběl, jeho ksichtík jsem neviděla ani nepamatuju a prostě je to můj oblíbenec. A Jeffrey Tambor a Simon Russell Beale mě velmi mile překvapili a potěšili! Opravdu vynikající výkony. Navíc nechyběla ani ozdoba v podání Olgy Kurylenko. A v poslední řadě musím vyzdvihnout exceletní humor, ten vážně neměl chybu! (26.02.2018)

Satira není jednoduchý žánr a na filmovém trhu je vysoce nedostatkovým zbožím. Při minimální konkurenci snese Iannucciho snímek nejen označení satira roku, ale s největší pravděpodobností by se umístil na medailovém místě i v soutěži o satiru desetiletí. Výtku na neaktuálnost až vyčpělost námětu neberu. Nenápadný půvab autoritářství slaví úspěch, kam se podíváš, kult osobnosti kvete nejen v Turecku, ale i v zemích, které jeho tradici dosud nepěstovaly. Neomalený boj o politický vliv vedený všemi prostředky je nadčasové téma a v Rusku byl Gruzínec Stalin v lidovém hlasování zvolen největším Rusem. Stačí sledovat libovolný z dílů ruského dokumentárního seriálu Zapomenutí vůdci a pochopíte, jak moc je stalinismus zadřený pod kůží ruské společnosti. Iannucci se satirou zabývá dlouhodobě a je v ní na domácí půdě. Musíte mu ovšem prominout, že jeho pojetí satiry nenosí sametové rukavičky, ale vyznačuje se cynismem, přízemností a vulgaritou. Problém může nastat i pokud si satiru spojujete s třeskutou komikou. Iannucci sice umí skvěle pracovat s jízlivým sarkasmem a sžíravou ironií, ale tak prohláškovaná, odlehčená a rozjuchaná jízda, jako byl svého času např. Život Briana, to ani zdaleka není. Film je místy až mrazivě krutý a jeho další kámen úrazu může představovat autenticita prostředí a postav. Nedá se říct, že by na ní Iannucci ztroskotal, zkrátka ho nezajímala a neřešil ji. Michael Palin by byl skvělým představitelem Neville Chamberlaina v hypotetické satiře o Mnichovské dohodě, Vjačeslava Molotova mu ale uvěříte stěží. Podobně, kdybych hledal herce pro obsazení maršála Žukova, Jason Isaacs by na mém seznamu určitě nefiguroval. Přesto právě obsazení u mě boduje natolik, že se přikláním k nejvyššímu hodnocení. Jeffrey Tambor je ve své miniatuře narcistního slabocha coby Malenkova jednoduše perfektní, ale film si ukradli pro sebe rtuťovitý Steve Buscemi v roli intrikánského, lstivého Chruščova a převážně divadelní, a tudíž relativně neznámý herec Simon Russel Beale je coby brutální a cynický Berija fascinující. Místy z něj jde opravdu strach a jste rádi, že sedíte v kinosále a nikoliv jemu tváří v tvář. Ztratili jsme Stalina je film, který řadě lidí nesedne, ale já ho slupnul Iannuccimu i s navijákem. Celkový dojem: 90 %. (14.07.2018)

Skvělý film, kterému k dokonalosti chybí snad jen vybrat si jednu rovinu: buď se stát brutálním politickým thrillerem, nebo udržet černočernou humornou linku až do konce. Líbily by se mi obě varianty, protože postavy komoušských pohlavárů jsou pro nemilosrdný thriller jako stvořené a dělat si legraci z gulagů a poprav mě osobně baví moc. Navíc když je to tak dokonale zahraný: podle očekávání filmu kraluje Steve Buscemi jako Chruščov, ale bavil mě i Malenkov Jeffrey Tambor, samozřejmě Berija Simon Russell Beale, impozantní nástup měl Jason Isaac jako maršál Žukov. Ambivalentní pocity mám z Michaela Palina - pořád v něm vidím tu komickou montypythonovskou figurku, takže jeho Molotov byl hodně legrační až sympatický - což mi vlastně vadí vzhledem k tomu, že Molotov byl vedle Beriji největší stalinistická bestie. Jenže to byli v reálu vlastně všichni hrdinové tohoto filmu a chcípnout krutou a bolestivou smrtí si zasloužili do jednoho všichni. Ztratili jsme Stalina je v první řadě skvěle napsaný film. Jistě, to se to píše, když scenáristu vede "sám život", který byl mnohem zajímavější než fantazie většiny spisovatelů, ale tenhle film je napsaný výborně. Historické minely (třeba že Berija nebyl popraven v den zatčení) pomíjím, čert je vem, i tak je film hodně historicky věrný. Třeba mě pobavila úvodní chlastačka u Stalina a vtipy s rajčetem, co jsem tak četl, tímhle se soudruzi vážně bavili. Zkrátka výborný snímek, kterému chyběl jenom nějaký wow efekt. (A mimochodem, srovnávat Stalina s Tondou Blaníkem - míněno filmy, nikoli postavy, haha -, jak tu tak činí třeba mudrc JASM a další, je naprosto mimo mísu a dokládá nepochopení celýho žánru.) (30.03.2018)

Stalin zemřel a je potřeba ho nahradit. Ambiciózních adeptů na jeho místo je vcelku dost, a tak začíná boj o koryto. Vítěz bere vše, poraženého čeká kulka do hlavy. A bude to jízda. Ztratili jsme Stalina je chytrá komedie, která spíš než na klasický humor sází na fakt, že se v ní odehrávají situace, které jsou stejně absurdní, jako děsivé. A taky na skvělé herecké obsazení. Jako cíleně lehce přehnaná upomínka na to, co se dělo ještě před pár dekádami, funguje film výtečně. A jako chytrá komedie taky. (26.07.2018)