Zabití posvátného jelena

Aby mi film dával aspoň aký taký zmysel, musel som si ihneď po zhliadnutí vyhľadať rôzne teórie. Napriek tomu, že konanie postáv a hlavne ich dialógy sú neraz čistým mind-fuckom, vo výslednej hodnote mi to bolo viac-menej jedno, pretože mrazivá atmosféra The Killing of a Sacred Deer ma vtiahla natoľko, že som si túto 2-hodinovú, pomalšiu, no o to šialenejšiu jazdu veľmi užíval. (22.11.2018)

Na Lanthimosovu tvorbu jsem poprvé narazil skrze Favoritku, a jelikož mě jeho osobitý (a do jisté míry zvrácený) režijní styl zaujal, rozhodl jsem se podívat na jeden z jeho předchozích kousků. Co se týká budování nepříjemné atmosféry a vskutku nepřirozeného vedení herců a zvláštního snímání kamery, podtrhuje Zabití posvátného jelena režisérovu unikátní estetiku. Avšak zatímco u Favoritky mi tento styl nevadil a vlastně si i hodil do historicky vzdáleného časoprostoru, v případě Jelena jsem se už tak moc nechytal. Film staví na hodně bizarní zápletce, která působí na jednu stranu neokoukaně a děsivě, na druhou stranu je na můj vkus už příliš divná. Nicole Kidman a Colin Farrell předvedli přesvědčivé a silné výkony, v případě dětských herců bych už musel být kritický - zejména kvůli robotickému (což byl možná i účel) herectví Raffey Cassidy. Barry Keoghan je kapitola sama o sobě. Poprvé jsem ho viděl v Dunkirku a byl mi neuvěřitelně nesympatický a jeho osud mi byl zcela vážně lhostejný. V Jelenovi mi byl též nesympatický, ale v tomto případě to přispělo k hlubšímu vnímání jeho postavy. Závěrečných deset minut bylo hodně silných a nepříjemných na koukání - o tom žádná. Film se u mě pohybuje kdesi mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Zatím mu přidám, ale je dost možné, že svůj názor časem přehodnotím. (25.04.2020)

Ano, tohle opravdu neni nic pro starý fotry nebo dokonce páprdy v plenkách a s popelníkama místo očí. Tahle filmiáda neni zkrátka pro masy, spíš pro vyvolený. Sice pomalu plynoucí, ale s narůstající stopáží stále vyhrocenější hororové drámo, co nespoléhá jen na Farrellovo charisma, (skoro) svlečenou Kidmanku a snad ze samotnýho pekla příchozího spratka Keoghana, ale hlavně na zábavnější formu Sophiiny volby a celkem depresivní hudbu. Takže podivnost, ale mně fakt sedla. Jo a konečná stopáž viděný verze neni sto devět, ale dokonce 121 minut. (22.12.2017)

Môžeme tento príbeh brať ako variáciu antickej tragédie, na ktorú odkazuje názov, osobne ma ale viac zaujali kresťanské odkazy a svojim spôsobom mi Zabitie pripomenulo matku!, čo sa nakoniec odráža aj na nejednoznačnom, či skôr drasticky rozdielnom prijatí oboch filmov. Aj tu máme niekedy do očí bijúcu doslovnosť a na druhej strane zase priestor pre mnohé interpretácie. Odkiaľ sa zjavili Martinove schopnosti? To je otázka, ktorá ma na filme dráždila najviac a každý si ju môže vysvetliť po svojom, respektíve ju nemusí riešiť vôbec a brať ju ako súčasť sveta, v ktorom žijú postavy a do ktorého má akúsi unikátnu možnosť na dve hodiny nahliadnuť. Osobne som vychádzal pri mojom čítaní filmu z úvodných, spievaných dvoch slov celého filmu. (01.12.2017)

Po ultimativně otravné psychosračce s názvem Úmrd přichází Jirka Latimérie, podivná to řecká ufon, kterého si asi někde ušukali Kubryk s Trýrem, s dalším hluboce obskurním bizárem. Zblití posraného Heléna, ať už to symbolizuje Artemidinu spárkatou souložnici či Sofoklovo delirium, je evidentně opět příliš silný matroš, u kterého krotitelé alegorických vozů a další extrémně percepční hledači kakaových bobů v Nutele divoce masturbují a velkohubě demonstrují svou artovou náročnost, aniž by si viděli na špičku čuráka. Přitom je to jako s Darenem. V detailech místy docela působivá až mrazivá, avšak jako celek naprosto nefunkční, absurdní LSD pičóza a výron psychicky narušeného tragéda, co se vleče jak Euripides k proktologovi. Na rozdíl od jiných chorých filmů to však má jednu obrovskou makabrózní devizu v podobě až bolestivě odporného a fantasticky hrajícího irského potrata, od jehož etud s bulvárně perverzní fascinací prostě nemůžete odtrhnout oči, ač byste strašně chtěli. Něco, jako byste zahlédli vykuchanou mrtvolu, Ornelu Štikovou, jak líže Koktovi prdel, nebo Ornelu jen tak. Nebýt jeho, jde to bez mrknutí oka směr žumpa, ovšem tak intenzivně úchylnou ohyzdnost musím chcát nechcát ocenit, ačkoliv jinak bezvýhradně souhlasím s místními sebelaskajicími artovými olupenci, že to rozhodně není film pro obyčejné diváky. Je zjevně pro neobyčejné kokoty. (19.12.2017)