Režie:
Jitka NěmcováScénář:
Jitka NěmcováKamera:
Diviš MarekHrají:
Vladimír Mišík, Adam Mišík, Jaroslav Olin Nejezchleba, Pavel Skála, Jan Hrubý, Radim Hladík st., Bára MišíkováObsahy(1)
Vladimír Mišík patří k zásadním osobnostem české populární hudby. Svou tvorbou ovlivnil celou generaci umělců z hudebního, výtvarného i literárního světa. Je spoluzakladatelem (s kytaristou Radimem Hladíkem) kapely Blue Effect a přes čtyřicet let hraje s kapelou Etc. Filmový příběh Vladimíra Mišíka je složen z mozaiky jeho vzpomínání, písní, dobových i osobních archivů, z rozhovorů s kolegy, blízkými přáteli a rodinou. Střídání fiktivního prostoru na „Mišíkově planetce" s realitou na planetě Zemi vnáší do filmu rytmus, vtip, hravost a vřelou lidskost. Součástí Vladimírova osudu je i téma nepoznaného otce, amerického vojáka, po němž zbyly jen matčiny vzpomínky a dvě fotografie. Snaha dozvědět se o něm něco bližšího dlouho nevedla k žádným výsledkům, ale Vladimírův syn Adam za pomoci českých i amerických historiků pátrání po rodinných kořenech nevzdal... (CinemArt)
(více)Recenze (49)
"K příležitosti Mišíkových sedmdesátin můžeme zavzpomínat u kultovních melodií nejen na jeho kariéru, ale také na události, kterými si prošla naše země, což se citů mnoha diváků musí chtě nechtě dotknout. Proto nejde jen o obyčejný film, ale možná také skvělou příležitost, vyrazit do kina s rodiči…" více
"Problémom filmu je snaha viesť rozprávanie dvoma, nie celkom kompatibilnými úrovňami, na jednej strane metaforickým, poetickým smerom a na druhej investigatívnymi snahami, rozkryť čo najviac zo života hudobníka. Pohybuje sa tak kdesi na rozhraní dvoch koncepcií. Silnejšia je prirodzene tá druhá.…" více
"Moc, ale to je také tím, že tuhle hudební scénu už sleduji od jejích počátků (přesněji od The Matadors) a právě na Etc jsem rád chodil a kupoval jejich první desky, když to ještě šlo. Z tohoto pohledu mohu říci, že film obsáhl všechna významná období Vladimírovy hudební kariéry (nebo alespoň ta,…" více
"Snad jediným vyloženě slabým momentem je scéna, kde Mišík vypráví, jak se „přenáší“ na svou planetku. Mělo to zřejmě dokreslovat poetiku filmu, působí to ale uměle a redukuje to reálnou osobnost spíš na herce hrajícího sebe sama a recitujícího věty ze scénáře. Naštěstí je to jen ojedinělý případ.…" více