C'est arrivé près de chez vous

Dnes je to už jasné, Man bites dog je veľmi, veľmi nadčasový film. Pohoršení z neho najviac budú iste tí, ktorí každodenne zívajú pri pravidelnej dávke násilia v televíznych správach a tešia sa potom na počasie a šport. Režiséri tvrdia, že sa inšpirovali jedným belgickým bulvárnym programom, ale dosah tohoto kultového dielka je širší. Takisto mohli povedať, že sa inšpirovali reportážami z vojnových oblastí alebo dopravných nehôd. Čo vidíme v Man bites dog, vidíme každý deň v televízii a nič to s nami nerobí. Začiatkom 90. rokov sa o tom dalo polemizovať ako o nastupujúcom trende, dnes je to už holý fakt. Najviac si ale na filme cením, že kriticky polemizuje nad prácou filmárov, resp. novinárov a tým pádom vlastne istým spôsobom kritizuje aj samého seba. (20.08.2017)

Studentský film za pár korun, který ve své době šokoval svět a posbíral několik velice prestižních cen... Man Bites Dog je o profesionálním vrahovi, který se zaměřuje na "malé ryby". Chodí po městě, vloupává se do bytů a domů a sadisticky zabíjí kohokoliv, kdo by u sebe mohl mít nějaké prachy. Už to je poměrně dost originální námět, ale k tomu všemu jeho kroky sledujeme pomocí dokumentárního štábu, který ho pronásleduje na každém kroku. Díky tomu z první ruky zjišťujeme, jaký Ben je. A je to teda pořádný kvítko. Vrah Ben je hlasitý, rád se poslouchá, je přesvědčený o své zábavnosti - je to naprosto sebestředný egomaniak. A kromě toho, že je to sociopat a psychopat, je to taky rasistický primitiv. Přesto je natolik dominantní, že dokáže občas někoho okouzlit, i když jasně vidíme, že většina jeho blízkých se ho především bojí. A má čeho, Ben je taky impulzivní a vraždění si vychutnává. Celkově, tohle JE horor, protože vrah Ben je monstrum. A pořádně děsivé a originální! Koncept "mockumentary" je tu poměrně zvláštní v tom, že dokumentární štáb složený ze studentíků a amatérů v tom vlastně od začátku jede s ním. Nejdříve jen zcela chladně přihlíží vraždění, potom se ani neostýchají přiložit ruku k dílu. Dokonce i přátelé Bena, což jsou relativně normální lidi, jen pokrčí rameny nad tím, že zabíjí nevinné lidi za peníze. To může být ve filmu částečně proto, že Man Bites Dog je překvapivě zároveň i velice černou komedií, a částečně proto, že tím tvůrci chtěli ukázat, že jsme otupělí vůči násilí, možná obzvlášť když je sledujeme přes filmovou kameru. V každém případě je to trochu zvláštní. Ze začátku jsem si říkal, jestli se film jenom neodehrává v nějaké alternativní realitě, kdy je povolání vraha společensky akceptovatelné. Pak jsem viděl, že to tak není. Takže musím říct, že mi docela vadí, kolik toho Benovi prochází. Sice tvrdí, že si proto nevybírá velké cíle, ale vzhledem k tomu, s jakou četností zabíjí a jak očividně zabíjení nemá nijak zvlášť strategicky naplánované, tak má příliš velké štěstí. Druhá věc je to, jak zvláštně jsou filmový štáb i blízcí Bena apatičtí. Za celý film vlastně nevidíme žádný opravdový názorový konflikt nebo dokonce katarzi. Opět, nejspíš by mi tvůrci řekli, že proto to je taková sranda. Jenže ono Man Bites Dog moc dobrá komedie není. Ty vtípky nejsou moc dobře natočené. Naopak velice dobře jsou natočené ty děsivé scény a obecně dramatická a hororová část filmu. Film má švih a spád, je fakt zábavný. Tvůrci chtěli šokovat a šokují. Velice originální horor, který vás může slušně znepokojit. (7/10) (25.04.2020)

Benoît Poelvoorde! Tak tohle jméno si musím důkladně zapamatovat, ačkoliv na první dobrou jsem ho málem nedokázal ani přečíst... aneb po čase pro mě zase jeden pro mě doposud skrytý, velký herecký objev, tentokrát z Belgie! Tolik šťávy a energie, tolik ironie, bodrých úšklebků, odzbrojujícího nadhledu a spontánního komického projevu, kolik v průběhu ztvárnění postavy takřka neustále mluvící i divákovi směrem do kamery předvedl, se jen tak rozhodně nevidí každý den! Inu, tady asi budete mít do 10ti minut jasno a buď si vás Benoît velmi brzy získá, podmaní a vy do jeho osobitého světa v stylově autorském podání rázem vstoupíte a budete se bavit navzdory tomu, kolikrát (svým způsobem celý film) má tendenci mírně zajít i za hranici vkusu, v opačném případě to zřejmě brzy vzdáte. Ale já se nechal pohltit, brzy se naladil na svéráznou černohumornou notu v procházce vedené náhodně vraždícím sociopatem a k mému menšímu šoku uprostřed filmu jsem zjistil, že jde asi o první film, u kterého jsem se dokázal během brutálního násilí, pokud ne vyloženě smát, tak většinou usmívat minimálně ano (což se mi ani u zde tolik opěvovaného Tarantina nepovedlo)... občas takové Funny Games, ve kterých to „funny“ není jen součástí názvu, ale i celého filmu. Podivně zvrácený zážitek, jaký bych asi za běžných okolností nechtěl zažít a morálně odsoudil, ale vzhledem k celkovému účinku ho nejde zavrhnout. Film jako osobité médium v rukou tvůrců tady jasně ukazuje jednu ze svých možností: neotřelou, klidně i hravou autorskou formou nabídnout a připomenout něco, co by v reálném životě asi většina z nás zažít nebo provádět nechtěla, možná i na chvíli sympatizovat s někým, komu bych se v reálu vyhýbali velkým obloukem. Je to pořád jenom film a to je na tom to kouzelné... dokud to bereme jako film. Asi už mám dostatečný nácvik z von Triera, ale snesl jsem i kritizovanou rozklepanou ruční kameru... a proč je tohle dílko řazeno i mezi horrory? Mně to osobně došlo až v závěrečné sekvenci, že jsem vlastně celý čas sledoval originální pojetí jednoho specifického horrorového subžánru (viz. uvedený tag) a musím říct, že ten o pár let mladší, údajně přelomový paskvil teď v mých očích klesl ještě hlouběji (pokud to ještě šlo). [80%] (02.06.2022)

Vrah je také člověk. Fiktivní dokument o životních slastech a strastech vraha. Otevírá své srdce filmovému štábu i divákovi. Poodkrývá fígle ve svém oboru, ale i vtahuje více a více štáb do svých obchodů. Jsou jako rodinní přátelé a přesto tam stále někde visí nad všemi strach ze smrti. Nepříjemné a syrové záběry na vraždění, které jsou denním chlebem pro pana vraha. Zvrácené, nenormální, ale přesto každý vrah má své rodiče, slaví narozeniny nebo má sny a tužby. Zajímavá perspektiva. (16.01.2022)

Čekal jsem sice od toho něco trochu jiného, ale nakonec se mi to satirické pojetí místy i líbilo. "Brutální"? To opravdu ne. Ale vtipné a originální ano. "Tak jednou měsíčně si po ránu dopřeju pošťáka..." Po první třetině už mě ale film postupně pomalu přestával bavit, tyhle francouzské (pardon, belgické) taškařice mou pozornost příliš dlouho neudrží. (24.12.2013)