Playtime
Play Time
Playtime
Režie:
Jacques TatiScénář:
Jacques TatiHudba:
Francis LemarqueHrají:
Jacques Tati, Barbara Dennek, Rita Maiden, Yves Barsacq, Reinhard Kolldehoff, Billy Kearns, Alice Field, Laure Paillette, Gilbert Reeb, Michel Francini (více)Obsahy(1)
Pan Hulot se ocitne v modernistické části velkoměsta, uprostřed chladné architektury ze skla a chromované oceli. Ztratí se v labyrintu neosobních úřadů sídlících v těchto palácích a poté je stržen invazí amerických turistek, hekticky objíždějících evropské metropole. Film natáčený v kulisách nákladně vybudovaného městečka "Tativille" u Paříže (modely 1 : 5) předznamenal pozdější architektonický experiment - pařížskou čtvrť La Défense. Každý záběr je výsledkem dokonalé choreografie pohybů, gest a manýr, zachycuje i drobné reakce postav v odlidštěném prostředí mrakodrapů. Obrazy jsou doprovázeny kakofonií zvuků a jen zlomky dialogů. Tatiho tabló obsahuje nepřeberné množství komických detailů, které při jednom zhlédnutí nelze všechny postihnout. Ve své době nedoceněné arcidílo - komediální vize na pomezí halucinace a abstrakce - je dnes považováno za nejvýznamnější vizuální inovaci ve filmu 60. let. Film původně natočený na 70 mm byl později rekonstruován a převeden na 35 mm. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (124)
Každopádně zajímavý snímek, sice tam nejde o děj, ale film je pestrý na obrazy, alegorie. Prostě se jen usadíte a sledujete tenhle kolotoč nahodilostí, akorát ke konci, scénu v restauraci bych zkrátila, už to bylo podle mě zbytečně přetažené. ()
Tati v tomto filme vystaval mestečko ako z čias komunizmu. Prevažne v úvode samá šeď a sklo, neskôr hnusné čierne kreslá či sedačky. Výborne tým navodil atmosféru chladu čo doplnil ľuďmi premávajúcimi sa ako keby to boli roboti. Film nemá príbeh, o ten tu nejde, ide o výpoveď či predpoveď doby. Dá sa tvrdiť, že je to veľmi odťažitý film, ale veď film má byť pre divákov. Tu je akoby divák v aute a to je mínus. A ešte celá manéž trvá až dve hodiny, ťažko sa to trávi. Zo snímky sa dá čítať chladný svet sebectva, kde si vás nik nevšimne a keď už ste známy pán Hulot, tak si vás ešte aj dokážu pomýliť, hoci ste najznámejší potápkar. ()
Černobílej (resp. šedivej) film natočenej na barevnej materiál. Pana Hulota mi bylo líto, jak chudák klopýtá moderním odosobněným světem v těch svých strakatých ponožkách, situace leckdy varovný "až sem by vynalézání mohlo dojít" (což je ostatně asi posláním filmu), jedna komicky absurdní scéna za druhou a čas plyne, aniž by se bůhvíco převratnýho dělo, najednou je konec a člověka to mrzí :-). ()
Krásné nápady, neuvěřitelná fantazie. Líbil se mi důraz na to, jak se chováme když nás nikdo nevidí, a jak se chováme když si myslíme, že nás nikdo nevidí. A pak samozřejmě určitá maska, role, ve které se necháváme vidět. Postava pana Hulota nás provází celým městem. Ukazuje nám místa, a různé postavičky a situace. Což je svým způsobem velmi bizarně zábavné. Různě se tam zamotávají osudy, lidé se potkávají, a zase se loučí, a to celé jenom asi během dvou dnů. Velmi nápadité a poetické. Ocenila jsem produkty v obchodním době. Opravdu originální! ()
Tati odmítá přetechnizovanou, odlidštěnou společnost, ale nabízí opačný extrém - pýchu a egoismus. Playtime přímo žadoní o pozornost - podívejte jak jsem každý záběr přecpal detaily, srandičkami, vizuálními hříčkami a odkazy. Všechno je tady šíleně chtěné, základním tónem celého snímku je zajídavá křečovitá ironie. Přitom to mohlo být tak dobré - vizuální jazyk se kterým Tati přišel je nadčasový a silný (v mnohém i dál než pozdější Brazil), nápadů má až-až, úplně by stačila větší střídmost, sestříhat to pod sto minut a vypustit vtipy které jen opakují základní motiv "tyjo, ta společnost je už úplně šílená, co?" Beztak se autor nepídí po příčinách, a až podezřele si libuje ve zobrazování excesů. ()
Velmi netradiční komedie pro toho, kdo k zasmátí se nepotřebuje dort hozený v restauraci někomu do obličeje, ale mnohem drobnější, pravděpodobnější a možná i nenápadnou situaci, do které se hrdinové snímku dostávají v obrovském tempu. Téměř jsem nestíhal sledovat všechny gagy (najednou se na obrazovce odehrává třeba 5 humorných situací, každá v jiném stádiu rozehranosti) , návaznosti a promyšlené trapásky, ale o to víc jsem byl vtáhnut do děje. ()
piet mondrian kinematografie aneb dekonstrukce grotesky ()
Divácky nejnáročnější komedie všech dob? Metropolis zvukového filmu? Playtime je vskutku monument a myslím, že i mezi filmovými labužníky ho ne každý plně docení. Můj nejoblíbenější Tati to není (tím zůstane "Můj strýček", který je také náročný, ale zároveň komičtější a snadněji přístupný), ale plně uznávám, že právě toto je jeho životní dílo, do kterého vložil všechen svůj um. Moc mě mrzí, že po Tatim nám zůstalo tak málo filmů, ale o to nám musí být jeho dílo vzácnější. ()
Tak tady fakt nevím. Dá se to vůbec hodnotit? Viděl jsem to jen jednou a to je asi málo. Každý divák, který se na to dívá vidí úplně jiný film. Odehrává se v něm spousta minipříběhů, kterých si většinou na první shlédnutí ani nevšimnete. Někdy se největší drama odehrává někde v rohu obrazovky, přičemž kamera je zaměřena na místo, kde se děje zase něco jiného, neméně důležitého. Tati byl buď génius nebo blázen. ()
Groteska postmoderního věku. Promyšléná práce s mizanscénou, zvýznamňování prostředí jako symbolický akt, absurdita konkrétního. A mezi tím vším se motá smutně elegntní panáček, který jakoby vypadl z filmu počátku století. ()
Organizovaný chaos - vizuálne však - samozrejme - úchvatné - Slabšie 4* - keď už si s tým dal Tati toľko námahy... ()
Na tak důkladnou věc jsem příliš primitivní, navíc mě nudí ten šedý minimalismus všeude kolem. ()
Trošku sa čudujem, že tento film vo svojej dobe prepadol. A pritom je tam všetko vypointované do posledného detailu. Najviac sa mi páčila, aj keď cez slzy v očiach, narážka na sklo-betónovú výstavbu, to Tati trafil presne klinec po hlavičke. Klobúk dole Maestro Tati. ()
Absurdní komedie, ale zároveň až děsivě pravdivá a ještě k tomu aktuální. ()
Tak toto je skutočne umelecká komédia. Žiadne váľanie od smiechu. Žiadne vtipy, len situácie ale dáva si na čas. Skoro žiadne detaily, samé celky a divák je stratený a nevie kam má upriamiť pozornosť. Najlepší fór: vrátnik simuluje rozbité dvere. ()
Výborné spracovanie „kocúrkova“ na francúzsky spôsob. ()
Tak tohle je filmová symfonie v těch nejčistších tonech. ()
Abstraktní experiment bez děje (jen UK lidi přijeli na exkurzi do FR). Celky s mnoha podrobnými akcemi (bez detailních záběrů), davové scény, ukazuje mechaničnost moderního světa (cirkosuvá hudba při točení se aut dokola na přeplněném kruháči), hodně ruchy, málo hudby, občas FR dialogy, mnoho mostrózních kulis (průhledné zdi bytů) atd. Zajímavý nápad, ale příliš táhlý na 2h stopáž. ()
Pan Hulot připomíná místy staré dobré němé grotesky. Fajn film pro zlepšení nálady, stejně jako ,,Pan Hulot jede na výstavu" nebo ,,Prázdniny pana Hulota". ()
U tohodle filmu se nepovažuji za povolaného filmoznalce (od Tatíka jsem neviděl nic jiného, a frantíkovský inťofilmy nemusím), abych tady blil moudra a kýble slov, kterým nerozumím. Takže velmi krátce. Když jsem ten film viděl kdysi dávno poprvé, čuňa mi spadla dolů a navzdory (relativně) nevkusně dlouhé stopáži jsem to dodíval až do konce. Komedie to není ani náhodou a drama taky ne, pro mě je to nádherná obrazová kakofonie s uspěchanou, sladkou příchutí šedesátek. ()