Přání k mání

Přání k mání se mi líbilo. Líbilo se mi svou vizualizací do Wese Andersona (Grandhotel Budapešť), líbili se mi herci z dejvického divadla, protože konečně mám pocit, že vidím ve filmu neokoukané tváře. Ano, zápletka je trochu slabší, ale to už je zkrátka úděl většiny vánočních filmů. Přání k mání je rozhodně jeden z nejlepších českých vánočních filmů. (04.01.2019)

Z kina odcházím s dojmem, že jsem viděl hezký film. Moudrý scénář, kde hlavní hrdina rozmýšlí, jak naložit s kouzelným přáním. Zda získat lásku, či zda mít štíhlou maminku, která ráda mlsá, či zda raději přání neprodat bohatému spolužákovi. Vše provází originální, osobitá stylizace, magický vizuál, vkusná hudba a slušná režie. Pan Karas se možná inspiruje u geniálních tvůrců jako J.P.Jeunet, W.Anderson či M.Gondry a nutno uznat, že si počíná dobře a jeho umělecký styl k tomu sedí. Vše se odehrává v neurčené době i zemi. Uměřeně jsou použity počítačové triky. Celková citlivost, poetika, humor, jen ta občasná bláznivost ve snaze zalíbit se i mladšímu divákovi by mohla být nahrazena přirozeností... 75 % (10.12.2017)

Já si nemohu pomoci, ale za mě asi překvapení roku. Je to pohádka, která se nebojí být jiná. Stylizací trochu připomínající Andersona. Každá postava má nějakou motivaci a nevadí, že jsou krapet přehrávány. Začátek je trochu přepálen, až jsem se obával o další koninu, ale nakonec jsem poctivě dokoukal. Hodnocení je za mě 3+, ale s ohledem na místní nízko hodnocení dávám 4 hvězdy na vyrovnání. Co mi skutečně není jasné, je důvod futuristické lanovky ve filmu... (31.12.2018)

exteriéry byly fajn a nějaké ty nedostatky bych překousla,ale nic z toho mi tolik nevadilo,jako všudypřítomní,červenobílí dědci v čepici s bambulí a ty čepice vůbec.....ano,nemůžu vystát Santy Clause v českých filmech coby symbol vánoc - Santo,běž si strašit,odkud jsi přišel.....zkazilo mi to celý dojem.jeden bod za ty exteriéry a myslete si o mně,co chcete :-) (01.01.2019)

Přání k mání se odehrává ve fiktivním světě, kde se snoubí dohromady furuistický svět (ta dráha, co tam nahoře pořád jezdí) s dobou komunismu (škola obecně - od téměř jednotných uniforem přes brašny, se kterými dneska už asi ani nikoho neuvidíte), zvláštního městského systému (nejbohatší člověk snad i v zemi, který vlastní grandhotel a chce kandidovat na prezidenta - proč, nám film neřekne) a velké provánoční nálady jako z toho města v Grinchovi (není tu místo, kde by nebyla světýlka, socha Santa Clause (jo, Ježíšek tady není) nebo nějaký stromek, samozřejmě ozdobený. Postavy se chovají divně, většina z nich neumí hrát a celé provedení je takové kýčovité, aby každý záběr vypadal bohatě pro oko, což připomene Wes Andersona. Tohle je asi druhá česká napodobenina Wese, první byla Cesta do Říma od Tomasze Mielnika, která je vlastně lepší jenom proto, že v ní někdo i hraje. Tady jsou herecké výkony naprosto tragické zvláště u dětských herců, kterým nevěříte ani půl slova. Jenže, když dohlédnete dál, než za všechnu barevnost, kýč a pozlátko, zjistíte, že příběh je vlastně unylá báchorka o lásce a třech, vlastně jednom přání. A celý ten příběh nám nenabídne nic jiného, než příběh o tom, jak děti dostali tři přání, zbylo jedno, pak se tam odehraje několik vztahových problémů, vypadá to, že láska je blud, abychom nakonec přišli na to, že láska je všemocná a vše končí happy endem, jak se asi dalo čekat. Kruci, tak když už makám na obrazech, tak snad vymyslím i pořádný příběh. Tohle bylo i na pohádku slabé. Slabé a hlavně neskutečně utahané. V TV okolo 65 minut bych to uvítal víc, ale 101 minut a ještě si to prosedět v kině, to fakt ne. Ani humor tu nefunguje, jelikož humor tu vzniká z toho, že někdo upadne, většinou, což se zalíbí tak milovníkům Mimoňů. Což já nejsem. Nuže, kromě zajímavých obrázků jsem se ničeho kladného nedočkal. Chápu, že šlo Karasovi asi hlavně o ty obrazy, ale já se u filmu nezajímám jenom o obalu, mě zajímá hlavně obsah. A ten byl neskutečně slabý. 1* (11.12.2018)