Představení

Snímek s kultovní bizarní premisou, který je víc k uzívání než k užívání. Mick Jagger dělá bohémské podivnosti (hraje sám sebe?) - místo sexu, drog a rockenrollu fičí sex, drogy, hippies a násilí. Neuspořádanost a nekoherentnost je adekvátní, téměř dvojhodinová stopáž je ale leda tak ukolébavkou a zklamáním. (16.06.2021)

„I am a bullet.“ Rýchla jazda na limuzíne po rýchlostnej ceste strihaná sexom s krásnou ženou a do toho rocková hudba. Na úvod vôbec nie zlý performance. Gone Dead Train dohrá a pri orálnom sexe vidíme nastavené zrkadlo, prázdny výraz v tvári muža a fackanie. Strih je na pár sekúnd až hypnoticky-migrénovo-extrémny, kedy zábery auta a sexu vidíme príliš rýchlo za sebou, až ich vidíme naraz. Chas žije rýchlo, adrenalínovo a pri svojej výbušnej povahe napodiv zásadovo. Užíva si psychologické mučenie vysokopostavených obetí jeho mafiánskeho šéfa či fyzické trestanie tých menších. Prekročí však hranicu a musí sa pred svojím šéfom zdekovať. A to práve do zhýralého domu Micka Jaggera. Ten mu nie je sympatický osadenstvom, no zdá sa mu byť vhodnou dierou na zašiteie sa. Ako sám skúma interiér, tempo si dáva načas a začne nudiť. Predstiera, že je žonglér, aby ho tam pošahaný Mick Jagger nechal. Ten odhaľuje jeho klamstvo, ale neskôr pripúšťa, že je žonglér. Dialóg ich dvoch spolu s jeho frajerkou je plný nedokončených myšlienok a nezmyslov. Samozrejme, skamarátia sa a hrdina Micka Jaggera si Chasa prečíta ako knihu od hlavy po päty, dokonca zahrá na gitare a zaspieva. Chasa nadrogujú dvomi tretinami hríbu a začína tak trochu dadaizmus, ktorý asi mal byť vrcholom filmu, no pre mňa to sú scény s Chasom pred príchodom do domu Micka Jaggera. Film, ktorý by pri zvolení voľby čistej krimi mohol byť veľkým kultom, no vďaka spojeniu do drámy s Mickom Jaggerom sa tak bohužiaľ nestalo, no scény s ním neurazili, mali v sebe trocha poetiky. Tá sa však chýbala v Chasovom sne o Turnerovom speváckom vystúpení pred jeho bývalými kolegami. Záveru nechápem. Neskorší režisérov Walkabout ma potešil viac, tam sa dala poznať aj pointa, určite odporúčam. „Well, you should see the motor.“ –„Do you like my physique?“ „Yeah, it’s in uh... It’s in good condition.“ Jazykové okienko: grass; readies; berk; out of date; kiss of life; chartbuster; nippers. (07.01.2023)

Tohle představení na mě bylo příliš divoké a pocitově dost těžko uchopitelné. Na jedné straně mě uchvátilo svou úžasnou výtvarní stránku, co do kamery, střihu, ale i výjevů v podobě zakomponovaných výtvarních obrazů. Nelineární vyprávění gangsterského příběhu, především obrazem, mě zejména spočátku (a pak znovu ke konci) hodně bavilo a film má po celý čas natolik originální nádech a zároveň propracované detaily, že ač mě na chvíli rozladil, skoro vždy mě pak znovu dokázal čímsi (ať už třeba chvílemi jen atmosférou či hudbou) plně zaujmout. Na druhé straně všechno to, v co se pak film promění, čemu se věnuje a tedy ten šílený psychedelický „trip“ plný drog, násilí a bezmezného sexu ve znamení kultu hippies, který se v druhé půli rozjíždí, jde svým poselstvím velkým obloukem mimo mě. Nemohu si pomoct, ale i kdybych měl Představení vnímat jako jistou kritiku hippies kultu (skrze to, jak tragicky celý onen trip končí), mé pocity z toho silně undergroundového představení uprostřed zůstávají rozporuplné. Pro mě osobně jde o zatím nejslabší zážitek z tvorby Nicolase Roega (jehož následující filmy Cesta a Teď se nedívej mě hodně okouzlily a v komentářích jsem je vynesl až do nebes), byť Roegův cit pro osobité filmové vyprávění se samozřejmě ani zde úplně nezapře. 65% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (01.03.2021)

Mám slabost pro divné filmy 60. a 70. let. Performance by mohl být jejich vlajkovou lodí. Když sem se šel mrknout, co se tu o něm píše, tušil jsem, že to je jeden z těch filmů, který bývají buď odmítnuty nebo sice uznány pro jejich podivnost či "formální kvality", ale přesto nedostanou absolutní hodnocení. Na první pohled totiž vypadá spíš jako psychedelická hříčka, složená z pozoruhodných jednotlivostí, kterým však chybí nějaký "přesah" či vůbec nějaká jednotící linie. Ovšem za to vyjádření deziluzí z psychedelických šedesátek; za znázornění toho, jak si umělec tvoří v hlavě svou démonickou stránku, přičemž však jde o obousměrný pohyb, kdy Jagger stvoří svého démona, ale Fox se jím aktivně stává a utváří zároveň svou obět - přičemž samozřejmě nejde o nijak uvědomované a jasně motivované procesy ; a v neposlední řadě za onu symbolickou a reflexivní rovinu, kdy gangster a umělec jsou představeni jako podobní a zároveň antagonističtí a kdy nakonec gangsterka zabíjí psychedelický a "umělecký" "žánr" za jeho vlastního přispění ( jako by se tu zračily některé fazety budoucnosti filmu!); za to všechno nemohu dát menší než absolutní počet. (01.09.2007)

Gangster je pronásledován svými chlebodárci a schovává se v hipísáckém doupěti. Po 34 sekundách se sice objeví první kozy, ale zhruba po minutě-dvou jsem věděl, že se mi to nebude líbit. Roeg byl mimoň, který neměl jediný normální film, tady od začátku útočí chaotickým střihem, podivnými pazvuky či kamerovými záběry. Po příjezdu do domu umře i děj, přidají se mimoňské dialogy a stává se z toho úmorná psychedelická smaženice. Konec jsem nepochopil, ale ten pocit úlevy když ta pičovina skončila byl k nezaplacení. Hvězdička za krásné holky a jednu ač neznámou, tak výbornou písničku od Stonů. Mick Jagger mimochodem vypadá celý film tak sjetě, že nejspíše ani neví, že v tom "hrál". (26.11.2022)