Šarlatové písmeno

Takové věci mi už nedoporučujte. Já tušila, že to zas taková hitparáda nebude. V podstatě celkem dlouho celkem věrohodné utrpení se závěrem tak přitaženým za vlasy, že to za to ani nestálo. Odpad to není, dokonce dvě hvězdy Garymu Oldmanovi, protože má prostě sakra charisma, a kdyby se v tomhle příběhu nepletl do záležitostí nadpozemských, mohl si ten pozemský život užít mnohem líp. (02.07.2022)

Inu přiznejme si, jako historické drama Šarlatové písmeno neobstojí, ale ve chvíli kdy jsem chtěla být objektivní a dát hodnocení *** za snahu a pěkné kostýmy, ozvalo se mé beznadějně romantické já a pohrozilo: " Holka, jestli se jen pokusíš dát Garymu prstíčkembyjsihrabalaabyseovíjelkolemtebe Oldmanovi míň než 4*, vymažu ti z paměti všechny červené knihovny co jsi kdy četla." Kapitulovala jsem. (14.11.2008)

Z tohoto filmu jsem byla kdysi úplně okouzlená. A co nyní při opakovaném zhlédnutí? Pořád mi imponuje ta láska, která musí čelit překážkám v krutém puritánském prostředí, pořád se s chutí zaposlouchávám do nádherného ústředního hudebního motivu. Ale taky vidím, jak se tu přehrává, až to hezké není, jak jsou některé dialogy či scény nepřirozené, jak je to místy už příliš sentimentální a sladkobolné, bohužel někdy skoro až k smíchu či minimálně pousmání. Vlastně mě Šarlatové písmeno tentokrát více baví zhruba od druhé poloviny, kdy ne že by ta hlavní romantická linka vymizela, ale přece jen je trošku upozaděna nebo, řekněme, naředěna tím, jak do děje zasahuje zdivočelý manžel hlavní hrdinky, události nabírají větší spád, později více vystupuje i motiv rozepří bílých obyvatel a indiánů. Zároveň, když říkám "baví", tak je to ne zcela dostatečná kompenzace za tu příjemnou uvěřitelnou romantiku, kterou jsem se těšila, že si zopáknu a tentokrát mě tak nepohltila. Z určité nostalgie, kvůli těm dojmům z dřívějška, které ve mně pořád někde zůstávají, a taky prostě protože Gary Oldman a Demi Moore, ve svém hodnocení trošku nadsazuji a slušné tři hvězdy a 60 % Šarlatovému písmenu dám. Snad si na mě Ďábel nepočká a nepočastuje mě za to nějakým nehezkým znamením. (13.03.2023)

Přestože se tento film nedrží striktně předlohy, což je patrno především na konci, je tu to hlavní, na co Hawthorne ve své knize poukazuje. Lidská zloba, závist a strach z neznámého jsou v puritánských postavách ztvárněny velice dobře a podobně jako v Čarodějkách ze Salemu mi nahání hrůzu, jak se dají lidé zmanipulovat. Ovšem je to i příběh lidí toužících po svobodném životě, skutečné pravdě a samozřejmě i lásce. Hester je v podání Demi Moore přesvědčivá a Gary Oldman jako reverend Dimmesdale okouzlující, takže navzdory svému obdivu ke knize si ten romantický závěr vždycky přeju. K tomu vhodný hudební doprovod Johna Barryho, jehož melodie jsou zde sice občas předvídatelné, ale krásné -> vřele doporučuji přečíst knihu, třeba při poslechu soundtracku. (30.12.2003)

I když je tam možná více romantické linii, než jsem čekal, nebylo to špatné. Doba a umístění tomu dodaly patřičné emoce. Na druhou stranu když to porovnám s o rok novějšími Čarodějkami ze Salemu tak ty jednoznačně vítězí a to jak na poli hereckém (Lewis vs. Oldman, Ryder vs. Moore), i příběhově mě strhli daleko více. Takže nakonec takové horší čtyři. (13.07.2015)