Purpurová růže z Káhiry

Častokrát mě jako diváka napadlo, jaké by to bylo mít možnost vstoupit do filmu a užívat si s ostatními filmovými postavami života na plátně. Woody to ale vzal z opačné strany: co když smyšlenou postavu přestane bavit stále se opakující tajtrlíkování a zatouží zakusit "opravdový" život? Purpurová růže z Káhiry je zároveň fungující romantickou komedií i poctou filmu jako takovému - když si nespokojené charaktery stěžují na nepřítomnost jedné z hlavních figur a glosují přitom dění ve filmu i mimo něj, člověk musí být nutně okouzlený. Smekám před Jeffem Danielsem i Miou Farrow, rolí se zhostili opravdu bravurně a zvláštní zmínku si zaslouží i Danny Aiello, který mluví a vypadá jako Robert De Niro. (01.07.2011)

Woody Allen má možná lepší a sarkastičtější filmy než je tento, ale když jsem se přistihla, že se při sledování Růže z Káhiry skoro celou dobu potěšeně usmívám a že bych si tentokrát klidně přála ještě delší stopáž, no to už stojí za plný počet hvězdiček. Nápad se zborcením čtvrté zdi je báječný a dal důvod k nejedné vtipné situaci i trefnému postřehu na které jsem z Woodyho filmů zvyklá, ale tentokrát se to obešlo bez inťáckých neurotiků, zato přibyla notná dávka kouzelné romantiky s výbornou Miaou Farrow a Jeffem Danielsem, což mě dost překvapilo, netušila jsem, že je v tom slavný Newyorčan tak dobrý. Tahle jeho hravá pocta kinematografii, je zkrátka velmi povedenou kukandou, alespoň pro mě. (26.04.2014)

Další z Woodyho četných žertíků, tentokrát si pohrál s myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby filmová postava ožila ve skutečném světě. Navíc snímek spolehlivě funguje jako pocta „ starým klasickým snímkům“ a pokud vám to nestačí (pánové), jako třešínka na dortu roztomilá Mia Farrow, které to za každé situace sluší. Ať už je to při jejích každodenních návštěvách kina a následným okouzlením filmovým světem, (kam utíká od všední reality v podobě soužití s povalečským manželem, který ji navíc bije), či jako hráčka na ukulele. Woodyho mám nadále nejraději v „realičtější poloze“, tohle je taková kombinace fantastkního a zromantizovaného, nicméně nemůžu říct, že bych si sledování Purpurové růže z Káhiry neužíval, či se dokonce nudil. O tom nemůže být řeč! Chvilku mi trvalo zvyknout si ( přijmout ) tuto Woodyho polohu, ale od momentu, kdy Mia vstupuje skrz filmové plátno „do filmu“ jsem byl lapen, pohlcen a nemám nejmenších námitek. Snímek jsem dokoukal s blaženým úsměvem na rtech, to myslím hovoří za vše. A nakonec bylo „ukojeno“ i moje realičtější JÁ – viz samotný konec ( pěkné to „vystřízlivění“), takže: konec dobrý, všechno dobré..... p.s. přiznejme si upřímně, každý z nás alespoň párkrát v životě ( někdo častěji, jiný méněkrát ) usedá k velkému plátnu, aby unikl ( tak jako hlavní hrdinka snímku ) realitě, vypnul z toho každodenního shonu a po dobu trvání snímku zcela zapomněl na problémy, které ho třeba momentálně sužují a nechal se unášet uměním zvané FILM. Pravda, v hodně případech (v kontextu toho jaký „brak“ člověk právě sleduje) je hodně rád za návrat do reality :o) To ale není rozhodně případ tohoto snímku....85% (14.02.2011)

Raz to prísť muselo, po mnohých **** filmoch a pár slabších som sa konečne dočkal dokonalého Allenovho filmu, ktorému nemám čo vyčítať. Naplno sa tu prejavuje jeho láska k filmu, k jeho očarujúcej schopnosti ilúzie reality a blahodárnym účinkom na dušu. Filmy bez Allena od Allena sú dosť rozdielne, ale väčšinou aj lepšie ako s ním. (16.09.2009)

Po Manhattane asi najlepší Allen. Či už sa jedná o myšlienku, herecké výkony – Mia Farrow nebola v žiadnom inom filme tak krásna ako v tomto – alebo krásne balansovanie medzi fikciou a realitou. Film, ktorý bez najmenších pochybností ukazuje krásu filmového plátna a toho, prečo túžime žiť filmové príbehy v našom skutočnom živote. Prečo sa nechávame oddávať rôznorodým príbehom a prečo veríme v dokonalú lásku. Allen každým svojim filmom dospieva. Každý jeho pokus smerom dopredu vnímam kladne a oproti jeho ranným filmom stojacich len na trefných vtipoch je toto naozaj posun k súčasnému Allenovi, ktorý dokáže byť vážny aj vtipný a hlavne magický. Až pri tomto filme som mal možnosť si uvedomiť ako Allen pracuje s kúzlami a mystikou a ako ich podriaďuje svojej vízií. A aj napriek tomu, že sa jedná o jeho najlepší film, zároveň je to film neuveriteľne smutný. A čo sa ráta je fakt, že ten smútok je naozaj krásny. (22.04.2014)