Pršelo jim štěstí

Reziser kachlik ma dnes uz po 90 -ke a nic netoci. Kazdopadne som videl Třiatřicet stříbrných křepelek. To bol u mna len priemer s pani Vranovou. Tuto je to uz o cosi lepsie, ona si pred svadbou vybavuje kadejake spomienky, divak sa z filmu napokon aj dozvie ci sa ta svadba odohrala alebo nie. ja prezradzat nebudem, rezisersky je film na urovni, nuda bola len v strede, dialogy ale na urovni . 70 % (28.01.2020)

Řekl bych, že je to páně režisérův velice osobní film, velice osobní výpověď o ztrátě víry. Neboť komunismus byl v podstatě náboženským hnutím, ač sám sebe prezentoval jako vědecký světový názor. Už jen ten důraz na spisy klasiků (Písmo), které byly používány jako univerzální fetiš, ten kult mučedníků (třeba oficiální kult Fučíkův a též symbol rudého praporu, rudého krví mučedníků, jak to bylo často prezentováno) a nakonec ten apokalyptismus (Poslední bitva vzplála). Pan Kachlík, jak je z jeho životopisu zjevné, byl oddaným věřícím, a jak mi připadá, zde se svou vírou účtuje. Ta totiž, po té, co se dostala k moci, rychle zdegenerovala v pouhý politický provoz, jehož stěžejní částí byl ekonomismus („…když plníme plán, jsou všechny naše chyby drobné nedostatky…“). Sledujeme hrdinku (zjevně režisérovo alter ego) jak se připravuje na svadbu. Do libých pocitů a vzpomínek se jí však neustále vnucují vzpomínky a pocity jiné, ty které rozrušují oficiální obraz společnosti (podávaný ve skvěle pokleslé podobě na slavnostní schůzi při přejímání vyznamenání pro podnik) i jí samou vykonstruovaný obraz milostného vztahu s povrchním mládencem (J. Krampol). Obojí jí nakonec splývá do společného obrazu lži a pokrytectví. Pak se nelze divit ráznému kroku, který symbolicky končí vyčistěním stolu prostřeného k svatební hostině. Konec je otevřený, i když už potemnělost obrazu neslibuje zářné zítřky. Film též připomíná, že J. Bohdalová dokázala být Herečkou, ale pan Krampol jen hercem do lehčích žánrů. (23.06.2013)

Silně kritický příběh, který je na svou dobu vcelku překvapením. Ukazuje, že i za komunistického režimu vést podnik nebylo peříčko. Aby se splnil plán, tak hold se musel přehlédnout kdejaký švindl, kdejaká zlodějna. A běda tomu kdo na to poukázal. A to právě udělala hlavní hrdinka tohoto příběhu v podání Jiřiny Bohdalové, která na tyto události vzpomíná při přípravě na svatbu s mužem (první větší role Jiřího Krampola), který byl dělníkem ve stejném podniku a který byl využíván k nenávisti k ní. Každý věděl, že měli k sobě velmi blízký vztah. Námět to není špatný, psychologické ztvárnění taktéž, jen styl vyprávění je poněkud zvláštní. Nemusí sednout každému a může vypadat zmatečně. Kvůli častým a vcelku rychlým střihům není poznat, co je vlastně hlavní dějová linka. Ona svatba, která se nakonec nekonala, anebo dohady v podniku? A to se do toho ještě pletou vzpomínky na opovrhování všemožného od onoho muže (J. Krampol), kterého si měla brát. Inu divák musí být při sledování tohoto filmu velice pozorný, jinak stačí málo a už nezná souvislosti a je v příběhu ztracen. Za pozornost však tento snímek stojí. Jiřina Bohdalová se v psychologické filmové roli zase až tak moc nevidí. (21.11.2013)

Velmi dobře natočený film, který náramně sednul do právě probíhající nové vlny. Současnost je prostá - nevěsta se chystá na svatbu, vše ostatní se postupně dozvídáme pomocí vzpomínek. Ty se krásně prolínají s přítomností. Režiséra Kachlíka skoro neznám, ale zde mě o svých kvalitách jasně přesvědčil. Snímek je natočen z pohledu nevěsty, doslova se ocitáme v její hlavě (včetně drobností typu kamera zastřená závojem, ohlížející se vlevo a vpravo na ulici atd.). Dále jsou zde chytré věci jako oživlé fotografie Krampola na zrcadle, či úvodní hitchcockovský záběr, který nás uvádí do příběhu. Snad jedinou výtku mám k šeredné Bohdalce, která zde jako bonus ukáže chlupaté nohy a podpaží... Celkově velmi kvalitní snímek, nenechte se zmást zdejším hodnocením. (12.05.2021)

Když jásám nad pouhou hereckou účastí Josefa Langmilera, tak bude asi něco hodně špatně. PsychoRomance Bohdalová/Krampol byl hodně divoký nápad. Kachlíkův film stojí na jediném formálním nápadu a to věru není mnoho... A ostatně, své půvaby Jiřin nabízela skrze průsvitné živůtky později i při Vraždě Ing. Menšíka, kdo ale o to stál? "Komunista jako on by přece nedokázal mlčet, když se děje, co se nemá. Ne, ne, znám ho tolik let." (06.04.2011)