Jiří Krampol se narodil v Buštěhradě, ale dětství strávil na Žižkově; z tohoto období také dodnes čerpá v četných historkách prezentovaných v televizních vystoupeních. Vyučil se soustružníkem kovů v Aero Vysočany, poté pracoval jako údržbář v nakladatelství Naše vojsko. Platonická láska k Mileně Dvorské v něm probudila zájem o herectví, takže nakonec nastoupil na DAMU, kterou absolvoval v roce 1962. Následovalo první angažmá v Divadle Na Fidlovačce, ale ještě v roce 1962 přešel do Divadla Na zábradlí (1962-1971), kde se uplatnil v hrách Zahradní slavnosti, Timón Athénský nebo Na dně. Spolu s J. Bednářem provozoval v roce 1969 recesistické pásmo ve Viole, hostoval také na dalších scénách. V letech 1972-1977 hrál v Divadle Ateliér (hry Párkař a tři párky, Rinaldino), poté byl krátce členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov (1978-1979). V roce 1979 se vrátil do Divadla Na zábradlí, kde se naposledy uplatnil v klasickém divadelním repertoáru (Macbeth). V roce 1983 zahájil Jiří Krampol zlatou éru své popularity, kdy nastoupil do Semaforu a spolu s M. Šimkem vytvořil autorskou dvojici; z této doby pochází řada dodnes známých povídek a scének, které sice nedosáhly kvality Šimkovy spolupráce s J. Grossmannem, ale výrazně dotvářely charakter masové televizní zábavy v 80. letech. Po sporech více hereckých skupin v Semaforu a především s J. Suchým založili Šimek s Krampolem Divadlo Jiřího Grossmanna (1990), kde pokračovali v nastoupené linii své tvůrčí činnosti. Vedle nich se výrazně uplatnila také Uršula Kluková. S Šimkovým příklonem k politické satiře došlo v polovině 90. let k jejich uměleckému rozchodu, od té doby je Jiří Krampol na volné noze.
Jiří Krampol jako aktivní sportovec (plavání, box) měl předpoklady pro filmové role typově výrazných mladíků, potažmo mužů s energickým nábojem, nezřídka pochybných vlastností. V epizodní roli se objevil již ve filmu TŘI PŘÁNÍ (1958), větší úlohu pak dostal ve filmu BYLO NÁS DESET (1963), poměrně velkou roli nezodpovědného snoubence Jiřiny Bohdalové hrál ve filmu PRŠELO JIM ŠTĚSTÍ (1963). Krampolova filmografie se začala výrazně rozrůstat koncem 60. let, kdy hrál v několika filmech ročně, často vojáky nebo ve filmech s vojenskou tématikou, případně v kriminálkách. Dobře si jej můžeme pamatovat z komedií PARTA HIC (1976) nebo TEN SVETR SI NESVLÍKEJ (1981). Pokud dostal Jiří Krampol hlavní roli, k výši jeho uměleckého profilu to nijak nepřispělo, protože se jednalo o silně tendenční snímky (TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI, 1975; ATOMOVÁ KATEDRÁLA, 1984). Od počátku 70. let Krampol spolupracoval také s televizí, hrál v řadě inscenací a seriálů, poměrně velkou roli měl v kriminalistickém cyklu MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA (1982), hodnotný herecký výkon podal v roli hostinského v seriálu SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE (1985; sám Krampol považuje tuto roli za svou životní), dodnes populární je jeho postava z pohádky O PRINCEZNĚ, KTERÁ RÁČKOVALA (1988). Po roce 1989 dostal opět velké a opět nepříliš podařené úlohy ve filmech NAHOTA NA PRODEJ (1993) a WATTERLOO PO ČESKU (2002; za tento film obdržel anticenu filmové kritiky Plyšového lva za nejhorší film roku), za zmínku ale stojí jeho role ve filmech CEREMONIÁŘ (1996) nebo BUMERANG (1997). Mezi nejvýraznější aktivity Jiřího Krampola patřilo v poslední době moderování zábavného pořadu NIKDO NENÍ DOKONALÝ na TV Prima; jeho kvalitám a divácké úspěšnosti však uškodilo téměř desetileté trvání.
Kromě divadla, filmu a televize se Jiří Krampol výrazně uplatnil také v dabingu. Po emigraci Jiřího Třísky převzal dabování J. P. Belmonda, po smrti Františka Filipovského také namluvil některé u nás dosud neuvedené filmy s L. de Funèsem. Na zvukových nosičích vydal Jiří Krampol své scénky a vzpomínky, je také autorem, případně spoluautorem čtyř autobiografických knih. Jako amatér se věnuje také malbě. Jiří Krampol je počtvrté ženatý, jednou z jeho manželek byla televizní moderátorka Jana Fořtová.
Pavel "argenson" Vlach
