Režie:
Carlos SauraKamera:
Teo EscamillaHudba:
Paco de LucíaHrají:
Antonio Gades, Laura del Sol, Paco de Lucía, Marisol, Cristina Hoyos, José Yepes, María PagésObsahy(1)
Po filmu F. García Lorca : Krvavá svatba (1981) se španělský režisér Carlos Saura znovu navrací do ispirativního světa baletu a ke spolupráci s výraznou osbností choreografa a tanečníka Antonia Gadese. Tentokrát však do dramatu lásky, žárlivosti a smrti ohnivé španělské cikáuky Carmen, které Gades právě studuje se svým souborem, vkládá Saura ve filmu ještě další tematikou rovinu : vlastní filmový děj, vztahující se k soukrové sféře tanečních interpretů. Souběžně s rodícím se tvarem představení vzniká i milostný vztah Gadese k mladé představitelce Caremen, v němž se stýkají citové analogie současně s nácvikem scén. Saurův film poskytuje bohaté zážitky vynikajících tanečních kreací ve stylu flamenka, jež sjou obdobně jako v předchozím Saurově tanečním díle snímány neokázale při zkouškách, čímž vzbuzují autentický dojem právě probíhajícího tvůrčího procesu,. Za pozornost stojí i hudební stránka filmu, v ním exceluje známý kytarista Paco de Lucia. Na 36. MFF v Cannes 1983 získal tento film Cena za umělecký přínos. Z mnoha filmových adaptací Carmen si připomeňme např. Originální muzikálovou úpravu americké filmu Otto Premingera Carmen Jones. Švýcarský film Carmen (1998) je záznamem představení na salzburském festivalu, jež nastudoval Herbert von Karajan ten také snímek režíroval. Zcela osobitou, aktualizovanou verzi námětu podle Meriméeovy předlohy natočil Jean-Luc Godard pod názvem Prénom Carmen (1983, Křestní jméno Carmen). V klasicky pietním a bohatě výprávném hávu, se slavnými operními pěvci realizoval Bizetovu Carmen /1984) Francesco Rosi. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (81)
Pořád nic... jen další pozvánka na zkušební hodiny, při kterých dojde k osobním techtlím s následným přechodem k mechtlím, docela nešťastně zakompovaným do nosného příběhu, a co hůř - bez vášně, bez katarze. Dál už je to o podmračených ksichtech, dupání, trhání hlavou a obstarožních tanečnících... no dobře, ještě o dvou opravdu působivých tanečních scénách. S povděkem tak lze kvitovat už jen osvěžující přítomnost Laury del Sol, svou živočišností a jiskrou vynahrazuje pohled na ty strhané, věčně nasupené rašple, vyskytující se ve velkém především v první části - Krvavé svatbě. A přitom Carmen - taková sázka na jistotu... Hádám, že se musí obracet v hrobě, spolu s Bisetem, každý ve svém, přirozeně... ()
Tak tohle je voda na můj mlýn, krásná hudba, úchvatní tanečníci/tanečnice, zejména Antonio Gades a skvělá Cristina Hoyos, no a prolnutí soukromého života s tím pracovním proběhlo naprosto nenásilně a zajímavou formou, líbilo se. Tedy hodnotím velmi kladně, u mě spokojenost. P.S. Kdo chce kam, ten ať si tam dotančí... ()
V podstatě nechápu místní nadšení....100 minut v jedné zkušebně mě i při sebelepší režii nemá šanci moc zaujmout - nehraje-li ovšem v pozadí Bizetova hudba či se na plátně neobjeví pěkná hlavní herečka. Trochu to na mě působilo jako parodie na Carmen. Zpočátku jakoby se vše schylovalo k velké katarzi, což by bylo vystoupení před lidmi, nakonec však jen dobelhání unaveného diváka (a tančících) k vytouženému nápisu konec. ()
Uvaděč v kině prohlásil, že tento film je hlavně pro ženy a pánové, kteří se budou u filmu nudit, můžou případně využít bar v předsálí. V průběhu projekce jsem dospíval k překvapivému poznání, že jsem asi žena... Film se mi totiž líbil až nezdravě moc a přestože flamenco a tanec vůbec není můj kdovíjak milovaný obor, užíval jsem si každou scénu, každý záběr... Díky vynikající režii mě dokázalo těch "100 minut v jedné zkušebně" zaujmout natolik, že kdyby u východu z kina stáli rekruti z taneční školy, tak se jim zfleku upíšu... :-) Perfektně prokomponované scény, skvělá kamera, Bizetova hudba a rytmy flamenca...do toho prolínání známého příběhu s realitou, kombinace uměleckého vyjádření a skutečných charakterů... Děj příběhu zvolna prostupuje skutečností, přičemž v nečekaných chvílích režisér nechává diváka na pochybách a ten zmaten přestává obě části odlišovat... - Vše je smícháno v ideálních poměrech a podáno v nevídané podobě, v níž tanec je hlavním výrazovým prostředkem a hudba všudypřítomným zdrojem neuvěřitelné energie. No prostě krása, Saura zkrátka umí. Sázka na jistotu... ()
Při tanečních scénách čiší z protagonistů čistý temperament, u ústřední dvojice mi bohužel dost chyběl a především Antonio mi do celku typově příliš neseděl. Výstavba děje se odehrává především na parketě a Antoniovy city se průběhem času mění, jak na tanečním parketě do kroků Flamenca při zvuku libozvučné španělky, tak v soukromí. I proto se dá celkem snadno dovtípit závěru, který nad celým představením uzavírá oponu. 75% ()
Reklama