Lucie Bílá se narodila v dubnu 1966 jako Hana Zaňáková ve středočeských Otvovicích. Už od raného dětství ráda zpívala a výuce zpěvu se věnovala na LŠU. Vyučila se švadlenou v pražské Triole a nastoupila tam do svého prvního zaměstnání jako šička košilových límečků. V té době začala zpívat s metalovou skupinou Rock automat. Na koncertech se seznámila se zpěvákem Alešem Brichtou a přijala nabídku stát se zpěvačkou skupiny Arakain. Zlom v jejím životě nastal, když si nadějné zpěvačky všiml producent Petr Hannig. Na jeho doporučení přijala pseudonym Lucie Bílá a zásadním způsobem změnila svůj image. Z drsné provokativní rockerky se stala romantická naivka, která oslovovala ctitele středního proudu. Hannig pro ni napsal první hity Neposlušné tenisky a Horší než kluk. Ve druhé polovině 80. let už jako hudební profesionálka pronikla do televize a rýsovala se před ní slibná kariéra, i když vzhledem k rozdílným představám o její hudební budoucnosti s Petrem Hannigem ukončila spolupráci.
Lucii Bílé pomohl politický převrat v listopadu 1989, který vedl k vytvoření svobodného tvůrčího prostředí a přiměl k odchodu ze scény některé protěžované obstarožní hvězdy televizní zábavy. V roce 1992 natočila mimořádně úspěšné album Missariel, za které následujícího roku obdržela svou první cenu Gramy. Vysloužila si ocenění jako nejlepší zpěvačka, získala i cenu za album roku, videoklip roku a skladbu roku (Láska je láska). Měla komerční úspěch a její vystoupení a nahrávky oceňovali kritici i hudební publicisté. Navázala úzkou spolupráci se skladatelem Ondřejem Soukupem. Začala vystupovat v muzikálových projektech, velkolepého přijetí se jí dostalo už v prvním úspěšném muzikálu Bídníci. Během práce na dalším projektu Zahrada rajských potěšení se seznámila se svým budoucím životním partnerem, producentem Petrem Kratochvílem. Později se oba stali majiteli divadla TaFantastika. V roce 1995 se jim narodil syn Filip.
Lucie Bílá výrazným způsobem v 90. letech ovlivnila českou hudební scénu. V roce 1996 získala prvního zlatého slavíka a na prvním místě této ankety se udržela devět let po sobě. Jako první popová zpěvačka v historii vystoupila, a to dokonce opakovaně, na festivalu Pražské jaro. Účinkovala v muzikálech Drákula a Johanka z Arku. V následujících desetiletích sice přestala oslňovat hudební kritiky, stále si ale udržovala vysokou popularitu a vystupovala v muzikálech.
Jako žádná jiná celebrita na poli českého šoubyznysu dokázala Lucie Bílá pracovat s bulvárem, prodávat své emoce, vztahy, životní úspěchy i pády a udržovat se tak v obecném povědomí. Její vztah s Petrem Kratochvílem zkrachoval, v roce 2002 se ale nečekaně provdala za pozounistu Stanislava Penka, manželství se nicméně po roce rozpadlo. Dalším manželem se stal o 14 let mladší hudebník Václav Noid Bárta. I tento vztah skončil na podzim 2008 rozvodovým řízením.
Do světa filmu pronikla Lucie Bílá již ve svých 23 letech, když se koncem 80. let objevila ve snímku pro mládež HORKÁ KAŠE. O rok později jako dívka Gábina účinkovala v komedii VOLNÁ NOHA. Následovalo několik dalších malých rolí, které pro kariéru Lucie Bílé neznamenaly nic zásadního a byly jen zpestřením její práce. V roce 1994 se např. objevila jako čarodějnice v Troškově pohádce PRINCEZNA ZE MLEJNA. Významnou postavu si zahrála až o dva roky později ve filmu režiséra Brabce KRÁL UBU, kde ztvárnila matku Ubu a nazpívala ústřední filmovou písničku. Za další dva roky se v roli psycholožky objevila v dramatu ČAS DLUHŮ. Česká televize natočila rovněž její nejslavnější muzikály DRÁKULA a JOHANKA Z ARKU. Zatím naposledy se před kamerou objevila v komedii HRUBEŠ A MAREŠ JSOU KAMARÁDI DO DEŠTĚ.
Účinkovala pochopitelně i v řadě zábavných pořadů a objevila se v několika dokumentech. Nejvýznamnějším z nich byl dvouhodinový dokument Miloslava Šmídmajera LUCIE BÍLÁ : ŽIVOT JE ZEBRA. V řadě filmů - jen namátkou REKVIEM PRO PANENKU či NESMRTELNÁ TETA nazpívala filmové písničky. Vyzkoušela si i dabing (O MALENCE - 1994) a filmovému herectví se přiblížila při natáčení řady hraných videoklipů. Vedle pěvecké a herecké dráhy vydala rovněž knihu TEĎ UŽ TO VÍM.
Milan "gudaulin" Černý
