Cani arrabbiati

Mario Bava dal svému synkovi Lambertovi možnost přiučit se v odvětví režie, a přizval si ho k natáčení tohoto silničního thrilleru. Snímek z odnože exploitation si bere to nejlepší z Cravenova debutu, jen les a chatu vyměnil za auto a benzínky. Trojice nebezpečných zlodějů a vrahů ohrožuje při svém útěku ve voze mladou ženu a staršího řidiče a dítětem. Jedná se hlavně o psychologický teror a šílený tlak ze strany špinavých grázlů, kterým kraluje psychopatický zvrhlík George "Antropophagus" Eastman. Sexuální násilí se tu skoro nevyskytuje, a když už, tak pouze okrajově. O krvi a brutalitě to také není. Film má naštěstí rychlý nástup a přesto, že se v něm hodně žvaní, až do překvapivého finále vás nepustí. Rodince Bavů se tenhle thriller docela povedl, Lamberto se tedy osamostatnil a rozjel si vlastní kariéru... (06.04.2011)

Ve světle Bavových opulentních hororových oper je uplatnění nízkonákladové „tělesné“ estetiky (oškliví, špinaví, zlí, a v detailu) v jeho prvním a jediném thrilleru dvojnásob překvapující (přesnější žánrové zařazení by mohlo být třeba carjacking poliziottesco). Film sice bývá zmiňován jako možný inspirační zdroj pro Gaunery (ačkoli měl oficiální americkou premiéru teprve roku 1998), sám ale zřejmě čerpal inspiraci z amerických feel bad filmů, především z The Last House on the Left (zločinecká banda s jediným racionálně uvažujícím členem, močení pod nátlakem). Bava však jde ve znemožňování identifikace s oběťmi, z nichž si nejvíce psychického i fyzického teroru typicky „užijí“ ženy, ještě dál než Craven (a ještě dál, než šel sám ve svých giallo). Přímočaré řetězení zbytečného násilí, psychopatických projevů a bizarních dialogů završuje extrémně cynický (a celý film zpětně o další vrstvy obohacující) zvrat na samém konci, hořké vyjádření celospolečenské nálady v Itálii 70. let. Namísto stupňování napětí je tenze v klaustrofobním prostoru jednoho auta udržována nepřetržitě, takže jenom čekáme, kdo udělá jakou magořinu. Potěší, že „bavovské“ záběrové kompozice tentokrát neslouží jen potěše oka, ale také k vyjádření rozložení sil, včetně náznaků, že ani oběti nejsou zcela bezbranné. Minimálně v tomto ohledu jde – navzdory exploatační lacinosti, zdání jednorozměrnosti a vysoké nepravděpodobnosti některých situací (neprobuditelné dítě) – o snímek propracovanější než ty, které Bavu proslavily primárně. 70% (30.08.2015)

Taková středně exploitační (spíš to na mě působilo jako nějaké krimi) story o lupičích na útěku a jejich obětech - rukojmích, co sebrali po cestě. Hlavní trojku tvoří upocený kápo a dva upocení smradoši - a jo, ti oba stojí za to, zvlášť George 'ANTROPOPHAGUS' Eastman. Děj ubíhá celkem příjemně, na druhou stranu žádná znamenitá zábava to taky není, přičemž tak úplně jsem neskousknul pár kiksů v chování obětí. Nějaké větší násilnosti nečekejte, jde spíše o psychický teror. Chce to vžít se do mysli obou stran, gaunerů i obětí, po téhle stránce mi to přišlo zajímavé. Jinak ale RABID DOGS neberu jako něco více pamětihodného, líbil se mi spíše podobný HITCH HIKE. (26.04.2009)

Drsná jazda o rukojemníkoch v aute, ktorých ohrozuje trojica zlodejov... Na tom by nebolo nič objavného, ak by to "Bava - klan" nenatočili priam klaustrofobicky. Napätie sa dá krájať, dvaja z troch grázlov sú dokonale šibnutí a dá sa od nich očakávať čokoľvek a do toho sa mieša dobrá Ciprianiho hudba. O záverečnej pointe sa ani netreba zmieňovať... je úžasná. (07.12.2013)

Drsná hra na kočku a myš mezi partičkou všehoschopných lupičů a jejich rukojmího - chladnokrevného šoféra, který nehne během celého filmu brvou a pomaličku nervově labilní rabiáty zpracovává, aby jen mohl zachránit svého nemocného syna, který je v autě rovněž přítomen. A tato cesta lemována krví nevinných jest... A ten závěr - krásně vypointovaný a příběh hned dostává nový rozměr a vysvětluje motivace a chování některých postav (schválně trochu mlžím, nechte se překvapit). A jen opravím rykarda - nejedná se o taxík, je to normální auto, které se dostane penězchtivým uličníkům do rány. (27.12.2006)