Obchod na korze

S akceptací Obchodu na korze bojuju už dlouhé roky a stále je to jako na moři, jednou dole, jednou nahoře. Ostatně tvorba dua Kadár/Klos bude vždycky problémová, protože konečně už ten jejich společný nástup v 50. letech, to je jedna úchylnost za druhou. Nejdříve posílají Dohnala budovat socialismus do Západního Německa v Únosu, pak tahají humor z předválečných ikon v Hudbě z Marsu tak, že je z toho spíše teskno než veselo, v Tam na konečné a ve Třech přáních už se zase pro změnu tváří jako umělci, kteří pochopili a stali se vedoucími osobnostmi tání. Není to s nimi snadné a pokud tedy vrcholí jejich tandem příběhem z neoblíbených dějin Slovenského štátu, koledují si o hysterické přijetí plné ovací či případně o pravý opak. Obchod na korze má námět srovnatelný s apelem Zinnemannova The Search, což je sice pěkné, ale tragika uzavřená v postavě Idy Kamińské je příliš komplikovaná na to, aby jí tak jednoduše zastínil Kronerův tradiční občan v morální nouzi. A bohužel dnes už je i problematické vyznat se v těch dialozích, které suverénně kombinují slovenštinu, němčinu a jidiš. Čili atypičtější film pro čs. kinematografii být nemůže, presto je to právě on, který reprezentoval ve své době 20 let Státního filmu a dnes je ocejchován Cenou akademie jako věčný a božský. (16.11.2014)

Nenávidím ožranov, ktorí najprv vydrúlia fľašu pálenky a potom robia kokotiny - hoci som chápala Tónov vnútorný boj, hnevala som sa, ako to dokázal posrať len preto, že (s)prostý chlap nezvládal emócie, tak sa spil... aké typické pre slabochov. Ale film to bol úžasný a herecký výkon pani Kamińskej absolútne dokonalý. Hoci ostatní herci tiež žiarili, ona ich všetkých prekonala. (27.03.2014)

(1001) Pamatuji si, že když jsem film viděla před mnoha lety poprvé, tak mě velmi výrazně poznamenala scéna snu - a to dokonce tak, že snad každá věc, kterou jsem od té doby napsala, v sobě obsahuje snovou scénu, dnes už je často přetahuju i do bdělosti. Když bych měla říct proč, tak asi proto, že sen je velmi prostý způsob, jak z prozaického útvaru vyrobit poezii, okomentovat skutečnost jinak, aniž by se její podstata změnila. Obchod na korze se kromě poezie mění také na divadlo, a na jaké! Takový krásný dramatický trychtýř člověka pohladí po srdci, aby ho tedy následně svým obsahem rozcupoval na kousky. -"Já... já tomu nerozumím. Vy jste moudrý člověk, pane Katz, co se to tak najednou stalo?" -"Já nejsem moudrý. A nepřišlo to najednou." (07.02.2015)

Měl jsem to štěstí a mohl jsem tento bravurně zvládnutý snímek zhlédnout v kině. Nejde jinak, než opakovat vše, co již bylo v komentářích řečeno. Ida Kamiňská a Jozef Króner rozehráli partii, na kterou by jen tak někdo neměl. Tóno je typická postava, která je na jednu stranu ziskuchtivá, na druhou ovšem velmi dobromyslná. V jednu chvíli se snaží zachránit sobecky jen sebe, v druhém okamžiku chce zachránit i Lautmannovou..to ovšem končí tragédií. (08.09.2006)

Snímků, které tak nějak rýpají do svědomí slovenského národa, je daleko více, ovšem celosvětový úspěch dělá své a neskutečně propastný rozdíl v počtu hodnocení oproti ostatním, je toho jasným důkazem. Film si to nepochybně zaslouží. Atmosféra Slovenské štátu, zachycená za dveřmi jednoho naprosto obyčejného, prastarého obchůdku, kde se zastavil čas. Společně s ním zastavila i stará paní Lautmannová. Jediné spojení s reálným časem je okno v obchodě. Okno do světa, který se mění. Uniformy jsou rozdané a sebevědomí těch, kteří si je oblékli, stoupá. Postavíme si tu monumentální připomenutí našeho pomatení, ať všichni vidí, že onu MOC máme. My jí máme, pro všechny, kteří nám budou vzdorovat "reč a krv nědáme...!" zpívají poslušní panáčci nastoleného režimu. Slušný člověk je zmatený a jen přihlíží příchodu uniformovaného muže. Jeho příchod je odporně sebevědomý a velkolepý, i když zapomněl na kaviár, v roce 1942, podotýkám. Je to nemilé, ale co, přináší přece dobré zprávy, co dobré, výborné "Tono, je z těba boháč...!". Popijeme si, nasytíme i trochu té pravdy hodíme na stůl. Zaslepený gardista nemá ani ponětí, jakým způsobem Tónu obohatil. Do krámku přichází arizátor, natáhnout hodiny zastaveného času. Hodný, slušný arizátor, tedy, jen když ho náhodou nekontroluje žena. Ovšem hodiny stále ne a ne se rozběhnout. Židovka nemá strach, z čeho také? Strach za ní má Tóna. Co strach, já jsem přeci arizátor, žádný exekutor, já jsem povolán říší, nejsem žádnej bílej žid...."musíš...musíš!!". Auta s nákladem již odjela, ovšem okno ukazuje něco zlého....nebezpečí, stále jde o život...."já sa nedám zastreliť! ". Židovka nevytáhla paty z domu, ne Fico a jeho posluhovači, ale osud jejího národa jí hledal. Dvojice Kadár-Klos se do nadprůměrné filmařiny odrazili již u filmu Tam na konečné. Odrazili se dost vysoko a divák jim úspěch tohoto filmu prostě musí přát. Naprosto precizní práce se vším všudy. Liškovo houslový ruch-tón mnou projel tak, až jsem se zasmál, a to nejen díky hudební geniálnosti mistra Lišky. Ve filmu je i naprosto přirozený a upřímný humor. Slovenští herci mají v sobě jistou dávku přirozenosti, možná to dělá ten jemný jazyk, nevím, ale nenašel jsem tu jediného herce, který by nějak vybočoval z řady nadprůměrného výkonu. Idu Kamińskou měl osobně na starost Juraj Herz, který zde působil jako asistent režie a na jejím neskutečném výkonu má velký podíl i on. A Króner. Kroner nehrál. ON prostě BYL. Měl to v sobě, věděl co dělá, a jak to má dělat. Lidsky i nelidsky otevřený film. (23.08.2013)