Obchod na korze

S akceptací Obchodu na korze bojuju už dlouhé roky a stále je to jako na moři, jednou dole, jednou nahoře. Ostatně tvorba dua Kadár/Klos bude vždycky problémová, protože konečně už ten jejich společný nástup v 50. letech, to je jedna úchylnost za druhou. Nejdříve posílají Dohnala budovat socialismus do Západního Německa v Únosu, pak tahají humor z předválečných ikon v Hudbě z Marsu tak, že je z toho spíše teskno než veselo, v Tam na konečné a ve Třech přáních už se zase pro změnu tváří jako umělci, kteří pochopili a stali se vedoucími osobnostmi tání. Není to s nimi snadné a pokud tedy vrcholí jejich tandem příběhem z neoblíbených dějin Slovenského štátu, koledují si o hysterické přijetí plné ovací či případně o pravý opak. Obchod na korze má námět srovnatelný s apelem Zinnemannova The Search, což je sice pěkné, ale tragika uzavřená v postavě Idy Kamińské je příliš komplikovaná na to, aby jí tak jednoduše zastínil Kronerův tradiční občan v morální nouzi. A bohužel dnes už je i problematické vyznat se v těch dialozích, které suverénně kombinují slovenštinu, němčinu a jidiš. Čili atypičtější film pro čs. kinematografii být nemůže, presto je to právě on, který reprezentoval ve své době 20 let Státního filmu a dnes je ocejchován Cenou akademie jako věčný a božský. (16.11.2014)

Měl jsem to štěstí a mohl jsem tento bravurně zvládnutý snímek zhlédnout v kině. Nejde jinak, než opakovat vše, co již bylo v komentářích řečeno. Ida Kamiňská a Jozef Króner rozehráli partii, na kterou by jen tak někdo neměl. Tóno je typická postava, která je na jednu stranu ziskuchtivá, na druhou ovšem velmi dobromyslná. V jednu chvíli se snaží zachránit sobecky jen sebe, v druhém okamžiku chce zachránit i Lautmannovou..to ovšem končí tragédií. (08.09.2006)

„Za účelom invent-arizácie zatvorené!!“ Lidská povaha se pod tíhou okolností mění, stejně tak prodělává Obchod na korze proměnu z tragikomedie v drama o otázkách z těch nejzávažnějších. Odlišné náladě počátečních a závěrečných minut filmu se plně přizpůsobuje kamera Vladimíra Novotného: od nekonfliktního procházení mezi korzujícími zástupy lidí k velmi naléhavému pohybu stísněnými pokoji titulního obchodu (v závěru kamera dokonce přebírá úlohu Tónova svědomí, když neustále vyhledává jeho tvář, nedává mu pokoj). Úzce vymezený prostor, do něhož jsou protagonisté proti své vůli vytlačeni, má zřejmou spojitost s bezvýchodnou situací mnohých lidí za války. Zůstat znamená riskovat smrt, odejít znamená zemřít. Alternativa neexistuje. Jediné východisko paradoxně představuje nacisty zaštítěná stavba „Babylónské věže“, přesněji víra, že projev podobné nabubřelosti musí být potrestán. Jedno kým, ale musí. A jak popsat výkony Kronera a Kamińské? Jednoduše si vybavte adjektivum, které používáte pro vystihnutí té nejprvotřídnější kvality… a umocněte jej nějakým hodně vysokým číslem. 90% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Radek99, Jordan, sportovec, Terminus, curunir, MartinX. (14.09.2009)

Jo. Tak jsem viděl Obchod na korze. "Nejlepší film Československé historie." Super, a to říká jako kdo? Od začátku se to táhne jako přilepená zvýkačka, "krátko-zobáková" slovenština mi trhala uši a slizký Jozef "pane Košťááááál" Kroner v hlavní roli! Žádnou spešl atmosféru jsem nezaznamenal, film mě nechal klidným od začátku do konce a už bych ho nikdy vidět nechtěl. Slabé tři hvězdičky. (11.12.2008)

Malý člověk sám sobě menším, nejlépe za slunného dne, v sobotu, kdy náměstí obsypané trhovci radostně ševelí. Protože lepší se zdá obelhat rozum, hltaje až ke dnu lahve; kdy lepší je hrát si, že jsem hluchý. Šlapat po ostatních a šlapat po sobě. V hovnech z vlastního strachu, sebelítosti a chamtivé zloby se brodit a žrát to a rypákem v tom slastně rýt a plakat pro neštěstí své i celého vesmíru, která mi leží na ramenou, mně, chudákovi dobou vláčeném. A lhát si, že mi to chutná a užívat si tu texturu a strukturu a vůni; a kopat a nenávidět sebe i tebe; a vědět, že je všechno špatně a neudělat s tím nic, protože ta hovna žerou beztak všichni; a hovna jsme a v hovna se obrátíme; a je tak snadné říct, že se mě to netýká; a je tak snadné říct, že jsem nevinný; a je tak snadné říct, že jsem slabý a malý; a je tak snadné říct, že jsem to tak nechtěl; a je tak snadné říct, že nakonec všechno bude dobrý, uvidíš; a je tak snadné být vinen; a je tak snadné být ve vleku dějin, ach, jak jsou mocné a svůdné a moje; a je tak nesnesitelné si to všechno do zblbnutí opakovat a předstírat, že tomu věřím; a je tak snadné prosit, abych konečně zapomněl přemýšlet a byl klid. A klid. A sen. A smrt. Nás všech. (20.06.2016)