• Hwaelos
    ****

    Käurismakiho sociální variace na žánr westernu. Lehce bezvýchodný film, kterému ovšem neschází vtip (i když je někdy těžké ho docenit). Nikander je eastwoodovsky malomluvný hrdina, který prakticky nemění svůj výraz. Komu by nestačilo tohle, může si všimnout, že film, který promítají v místním kině není nic menšího než Leoneho Hodný, zlý a ošklivý. Nikander si vlastně evolučně projde všemi třemi fázemi. Zpočátku je hodný nesmělý ňouma, který se nechá vláčet životem. V průběhu filmu je nazván "ošklivým", což je ale jen odrazový můstek k tomu, aby vzal osud do vlastních rukou a stal se zlým (ve smyslu tvrdým a rozhodným). Závěrečný odjezd do Estonska sice není žádným happy endem, ale jde na něm pěkně ilustrovat hrdinovu transformaci. V zásadě jednoduchý realistický příběh, jak se na první pohled Stíny v ráji jeví, můžeme na tomhle půdorysu označit i jako náročný film pro fajnšmekry. Je na každém, co si z toho vezme.(3.8.2011)

  • Marigold
    ****

    Lovestory z dvorku na popelnice. Nejlepší na Stínech v ráji je Kaurismäkiho kontinuální ironizování náležitostí žánru a absolutní rezignace na silné emoce. Jak Outinenová, tak Pellonpää mluví především očima. Humor je tu něco absolutně nenuceného, co se vlastně dá snadno přehlédnout, protože to vyplývá se souhry mnoha složek. V tom je Kaurismäki jedinečně rafinovaný - i když pracuje s jednoduchými prostředky, právě jejich souzvuk (a konfrontace s očekáváními) dá dohromady okouzlující směsici nadsázky, naivity, lakonického mračení, sociální kritiky a šestákové romantiky. Pozoruhodné je i to, jak sevřeně, "male" a útulně tenhle dvoreček působí, i když si pohrává se zcela archetypálními příběhy o nenaplněné lásce a útěku před existenční šedí. Láska prostě kvete všude, i v kontejneru. Kaurismäki objevil její vůni uprostřed zápachu hnijících odpadků.(3.10.2011)

  • Iggy
    *****

    Stíny v ráji, hned třetí Kaurismäkiho film je snad i jeho nejlepší a nejtypičtější. (Paradoxně jsem ho viděl až jako úplně poslední, ale o to víc jsem si ho vychutnal.) Geniální romance popeláře Mattiho Pellonpää (snad jeho nejlepší role) a pokladní Kati Outinen (její první role u Kaurismäkiho!) v ponurých Helsinkách nemá jedinou chybu. Najdete tu snad úplně všechno z Kaurismäkiho klasického stylu.(16.5.2009)

  • ScarPoul
    ***

    Kaurismäki je stále režisér, ktorý je pre mňa zaujímavý tým ako rozpráva príbeh, to aké postavičky v tých príbehoch vystupujú a tiež že sa snaži vo všednosti nájsť niečo nevšedné. Ale stále mi tam niečo chýba k tomu aby som padol na zadok, alebo si v duchu povedal, že som sa pozeral na super film. Shadows in paradise je malou urban romancou, na ktorú sa veľmi dobre pozerá. Netlačí sa tu na emócie a film sa nevyznačuje ani pôsobivým vizuálom. Ale aj napriek tomu je na ňom niečo strašne zaujímavé. Osobne začínam byť veľký fanúšik Mattiho Pellonpää, ktorého hustý mustache vytvára jednu bizarnú a sympatickú postavičku. Inak príbeh smetiara a predavačky tak ako by som si ho predstavoval.(11.4.2014)

  • dr.horrible
    ****

    Tento Kaurismäki ma (ako jeden z mála) úplne nechytil.Z časti je to aj moja chyba - tie filmy bývajú hodne pocitové a ja som asi nebol naladený na správnej vlne (tesne po dopozeraní Argentovej Suspírie).A nechcem mu jeho kvality nejako uberať,ale na takých Leningradských kovbojov,alebo Pidä huivista kiinni Tatjana sa pobavím vždy,aj keby som ich pozeral trikrát po sebe a toto je proste o niečo menej príjemné.Takže skryté kvality,ktoré som pri sledovaní neobjavil hladať nemienim a dám tam rovno tie štyri hviezdy,ktoré si to aj tak bez diskusie zaslúži.Ale guilty pleasure sa tentokrát nekoná(30.1.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace