Bohémský život

Pocta životu v presvedčení, ideále. Často na hrane bezdomovectva, ale vždy dôstojne. Takíto ľudia sú často inšpiratívni už len spôsobom života proti prúdu. Tvoria to, čo musia, bez ohľadu na materiálne zázemie. Peniaze si - keď ich majú - dokážu veľmi noblesne užiť. Kaurismäki tragikomické peripetie bohémskeho okraja zachytáva štylizovane, no zároveň presvedčivo. Bez príkras a nadbytočného psychologizovania. Ukazuje, že ak ide o život, dokáže sa spoločenstvo vzdať toho, čo si váži najviac. To je už trocha idealizovanie humanity sociálne vylúčených, propagované režisérom aj v iných filmoch - vytvorenie komunity vzájomne si nezištne pomáhajúcich ľudí z chudobnejšej časti spoločnosti. Ale nakoniec: prečo nie? (30.12.2012)

- Vypadá to, že jste muž s muzikálními sklony. - Skladatel. Píši práci zvanou: "Vliv deprese na umění."___ - Co tě štve? - Myslím, že jsem se zamiloval. - Do koho? - Nevím, ale sedí támhle.___ - Miluji tě, to přece víš, ale život je těžký. - Ano. Chápu.___ - Hlas lidu je hlas Boha. To je krocan nadívaný lanýži. - A co ta kýta skopového? - Skopové je oblíbené jídlo bohů a taky mé kmotřenky, madam Chandelier. - A co ti pstruzi? Jsou to vynikající plavci. Proplavou peřejemi tak lehce jako bychom my dnes přijali pozvání na večeři. - Tamto jsou ananasy. Jednou jsem skoro jeden snědl. - Když mluvíme o ovoci, neodmítl bych tamtoho bažanta. - Proč taková záplava potravin? - Ty nevíš? Dnes je svátek všech svatých. Velká rodinná hostina... (15.06.2014)

Bláznivá (tragi)komedie z druhého břehu. Série dokonalých scén, cynismu, beze zbytku využitý potenciál černobílého obrazu, hravá poezie, cudná romantika. Hluboké gentlemanství nýmandů, o němž bychom v realitě vážně pochybovali, působí zcela přirozeně. A tak dále, a tak podobně, Kaurismäki na to prostě má. (30.10.2012)

Je to divné, ale Aki mi připadá jako nejfrancouzštější režisér současnosti. Je až neuvěřitelné jak umí popřít svoji severskou náturu (které v jiných filmech dává plný průchod) a naladit se na melancholičtější a nostalgičtější strunu s vánkem sladké Francie a pověstného "savoir de vivre". To však neznamená, že by vznikl snímek lehký či spontánní, naopak vzniklo pomalu plynoucí dílo naplněné smutkem, deziluzí a přesto vše převyšující touhou žít. Aby byl její spodní proud zachycen, je třeba jen mít tu pravou náladu a přistupovat ke snímku otevřeně, s ochotou i trochou trpělivosti naslouchat. Naštěstí nádherné a mnohdy citační obrazy samy o sobě dokážou podmanit a napomoci vstřícnému kroku - například scéna odjezdu vlaku na nádraží je jednou z nejkrásnějších vizuálních kompozicí postmoderního filmu. (15.10.2011)

O tomto filmu mluví John Hurt v novém Jarmuschově filmu Hranice ovládání a právě jasný vliv Jarmuschových krátkých Káv a cigaret (v černobílé kameře apod.) a celého aroma jemných pofrancouzštělých poklidů a se stylem melancholií je cítit v Kaurismäkiho adaptaci románu Henriho Murgera, na jehož, spisovatelův, hrob neopomenou postavy tohoto filmu zavítat a vzdát hold. Je to ten "velice pěkný finský film, adaptace oné knihy," jak Hurt u Jarmusche odkazuje a má ve všem pravdu, protože i pes se jménem Baudelaire nebo nová skladatelova hudební kompozice jsou k tomu bonusem a dílo má svůj šarm. A tak jsem z filmu jen z jedné věci smutný, a to z mého oblíbeného herce Jeana-Pierra Léauda, neboť ten je tu taky smutný, i když výborný, ale již zestárl ve tváři:/ (15.09.2009)