Prokletí smrti

Mohli bychom říci, přímo definice gotického duchařského hororu se všemi typickými atributy (hřbitov, záhadná vila, hrobka, zříceniny). Po výtvarné a vůbec vizuální stránce dobré, některé sekvence a efekty jsou vynikající a skutečně hororové, poněkud slabší je stránka obsahová. Kafkovsky zasazeno do ateisticko-pohanského prostředí ("Bohem opuštěné místo", znesvěcený kostel ve zřícenině...). Chybí tu tradiční přirozené (i nadpřirozené) opory. Přesvědčený pozitivista, lékař Eswai (herecky mimochodem nic moc) z toho nakonec vyvázne živ a zdráv, protože se prostě inkriminovaná osoba zlikviduje, a je to. Značná rezerva je ovšem i ve výběru herečky Eswaiovy přítelkyně, je pramálo atraktivní. Ale abych neurazil nadšené obdivovatele Mario Bavy: tři a půl až čtyři. Jedno ze stěžejních děl evropského hororu 60. let to určitě je. (26.04.2008)

Tak tenhle Bavův horor mi teda moc nesedl. Potěšila mě sice pěkná atmosféra a moc dobře udělané kulisy, ale herci byli opravdu prkenní a scénář nebyl moc prokoumaný. Místy se mi zdálo, že děj se vůbec neposouvá, a proto jsem se chvilkama i trochu nudil. Navíc nájezdy kamery a její opětovné vracení mi připadaly trochu divné. Se vší úctou k režisérovi, tenhle film nedosahuje takových kvalit, jako například jeho o 6 let starší dílo Maska démona. V každém případě se ale jedná o přijatelný gotický horor, na který si každý musí udělat svůj vlastní názor. (18.06.2011)

Neviem prečo ale všetky Talianske horrory čo som doteraz videl mi prídu tak plocho natočené a prezentované bez hlbšieho významu. Príbeh je sám o sebe nevýrazní a je podávaní tak rozvlečene bez šťavy, že jediné čo môže robiť je maximálne nudiť, postavy v ňom sú nevýrazné, ale aspoň že sa dá pozerať na tie pekné herečky ale len pozerať nič viac a občas príde aj na nejaké to experimentovanie z vizuálnou stránkou kde celkom dobre kameraman zachytené nejaké tie zaujímavejšie momentky, len škoda že sú použité v tak nehybnom filme. /35%/ (03.07.2009)

Kdyz v roce 1957 resuscitoval Riccardo Freda italsky horror svymi I Vampiri, asistoval mu pri tom tehdy uz triactyricetilety Mario Bava. Oba tehdy polozili zaklady italskemu gotickemu horroru, coz byl subzanr, ktery reagoval na uspech britskeho Hammeru a Amicusu a americke spolecnosti AIP. Italsky pristup ke klasickym horrorvym tematum byl o poznani drsnejsi, ale nejen to. I zpracovani, predevsim kamera a prace s barvami, je u Bavy o pricku vys, nez u jeho angloamerickych kolegu. Operazione paura predstavuje ve vsech smerech standard, na jaky jsem z dane doby a mista zvykly. Pribeh o pomstyvtivem duchovi male holcicky neni prilis objevny, ale je natocen naprosto fascinujicim zpusobem. Svuj dil na tom jiste maji i dobri herci, ale vetsina chvaly musi nutne putovat ke skvele kamere a s ni spojenemu barevnemu ladeni celeho snimku. Tak jako Bava to dokazal uz jen Argento ve svych nejlepsich kouscich. Na film jako je Operazione paura se nekouka, ten se uziva.... (29.11.2005)

Ťažké rozhodovanie, medzi 3-4 hviezdami. Dejová linka bola zaujímavá a kulisy s výpravou tiež nemali chybu. Zdalo sa mi to však akési nevýrazné, ploché. Perfektné prostredie s exteriérami/interiérami sa podľa mňa, čo sa atmosféry týka, nevyužilo v plnej miere, ale len tak na polovicu. Aj s hudbou to bolo ako na striedačke. Boli miesta, kde neskutočne zapasovala a miesta, kde skôr trhala ušné bubienky. Čakal som viac, ale snímok ani nepokladám za stratený čas. 69/100 (24.08.2014)