Frigo na mašině

Friga na mašině jsem si oblíbil už jako malý, když jsem si ho často pouštěl u mého dědy z jedné ošoupané videokazety. Možná i proto je to dodnes můj nejoblíbenější Keatonův film a snad i mně nejmilejší film vůbec. Jeho síla není ani tak v komických situacích plných gagů, u kterých bychom se smíchy za břicho popadali, ale spíš v jeho atmosféře, v náladě jakou v nás vyvolává, v poezii a kouzlu, které obsahuje. „Na tomto filmu je možno obdivovat všechno: jeho jednoduchost i bohatost, jeho uvolněnost i napětí, jeho melancholii i humor. Všechny tyto pojmy vytvářejí celek.“ (Herbert Jhering) Doporučuji verzi se skvělou hudbou Carla Davise. Zajímavosti: Záběr s mostem a padajícím vlakem byl vůbec nejdražším záběrem v historii němého filmu. Delší 107 minutová verze je pouze pomaleji promítaná původní verze 75 minutová. (17.09.2007)

Celosvětově divácky úspěšný film. Frigo "Kamenná Tvář" na mašině - nečekal jsem moc a dostal jsem jeden z nejzajímavějších němých filmů. Když si uvědomím, že to nahrával naživo, bez triků, např. v sedě na ojnici kol v jedoucím vlaku, tak klobouk dolů. A navíc film byl natočen na základě skutečné historické události z občanské války. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=n3xh108cLbo (18.09.2009)

Je zajímavé, že film z roku 1926 má víc šťávy, kreativnější akční scény a lepší kaskadérské výkony, než naprostá většina akčních filmů současnosti. Grotesek jsem moc neviděl, ale tohle je prostě pecka, když se navíc divákovi dostane ještě dokonalého Keatonova mimického herectví, není co řešit. 9/10 (24.08.2012)

Prolínání humorného, vlasteneckého a patetického, zhruba tak lze také charakterizovat nápaditý Keatonův film. Z dnešního hlediska nejvíce zaujme jeho zaměření: Hrdiny jsou konfederační rozbíječští Jižané, bojující proti abolicionistickému unionistickému Severu legendárního amerického prezidenta Abrahama Abe Lincolna za lidská práva svých černých (dnes afroamerických) spoluobčanů. To vše v jednom z nejkrvavějších konfliktů předminulého století, který v mnohém předjal války století minulého. Keatnovi se podařilo zachytit právě tuto odvrácenou tvář války a dostat ji do truchlosměšné podoby, v níž je ještě toto neblahé poselství nejsnáz stravitelné. Tím spíš lze vychutnávat filmové finesy a pokroutky, které by člověk spíše očekával u filmu neskonale později natočeného. Keaton nám tak podává svou ruku přes dnes již osmdesátiletou propast času. Neodmítejme ji. Je to ruka nejen přátelská, ale i ruka objevující a inspirující. (02.12.2007)

Keaton není tolik vtipný jako Chaplin. A nebo - je jinak vtipný. Skromněji. O to víc pak vynikne velkolepé inscenování některých scén, skvělá práce se zadní projekcí a strhující příběh, který je vlastně jednou dlouhou vlakovou honičkou. Mně osobně se do paměti nejvíc vryla scéna, kdy Frigo rozmáchle štípe dříví na jedoucím vlaku, zatímco se mu za zády v protipohybu přesunují unijní armády. U takové podívané už by označení groteska znělo trochu nepatřičně. (10.01.2010)